Nejkrásnější svátky 2

Světlovlasý mladík sklíčeně seděl ve svém malém skromném bytě v kuchyni na židli, s nohama na stole a bez výrazu hleděl z otevřeného okna na noční oblohu posetou hvězdami. Řekli mu, že je mrtvý. Řekli mu, že už se nikdy nevrátí. Dívali se na něj při tom se soucitem, ale ve skutečnosti jim to bylo jedno. Komu? Všem. Prostě všem. Jak by ho taky mohli chápat, nikdo o jejich vztahu pořádně nevěděl. Pár lidí to sice možná tušilo, ale byl to přece Naruto, nebezpečná devítiocasá liška Kyuubi, takže jim to stejně bylo jedno. Nechápali, jak se Naruto v tu chvíli cítil. Nevěřil tomu, odmítal přijmout, že Gaara zemřel, ale i přesto v něm zůstaly jisté pochybnosti. Měl se ze své mise vrátit před týdnem, ale zatím o něm neměli žádné zprávy. Nešlo mu do hlavy, proč jsou si ostatní tak jistí, že je mrtvý. Je to přece Gaara! Ale i tak…Možné je všechno…Povzdychnul si a usmál se. Znovu pohlédl na hvězdy, a v tu chvíli se mu po těle rozlil hřejivý pocit. Ne, určitě je v pořádku, honilo se mu hlavou. Gaara mu řekl, ať na něj počká, že se v pořádku vrátí. Naruto svému příteli věřil. Věřil, že by ho Gaara nenechal takhle čekat, a každou chvíli přijde. Chtěl, aby se vrátil, a s každou hodinou si to přál ještě intenzivněji. Něco si přes ty dny uvědomil. Je to právě necelý půlrok po Štědrém dni a Naruto byl teď naprosto přesvědčený, že je připraven. Zrovna teď, když tu Gaara není. Jak Naruto přemýšlel (i to se může někdy stát…XD), uvědomil si, že už je hodně pozdě. Vstal, protáhl se jako kočka a pomalými kroky přešel až k oknu. Naklonil se a rozhlédl po okolních domech. Našla se jich opravdu jen hrstka, ve kterých okna ještě svítila. Rozumnější drtivá většina se však už, jak to tak vypadalo, vydala do říše snů. Aniž by se na nebe a hvězdy naposledy podíval, zavřel Naruto okna a zatáhl závěsy. Tušil, že kdyby k nim znovu vzhlédl, nedokázal by se od nich odtrhnout. Tolik se podobaly očím Gaary… Zhasnul světla a po paměti se vydal do své ložnice v naprosté tmě. Jenže my známe Naruta i jeho paměť moc dobře, takže určitě nikoho zvlášť nepřekvapí, že po pár krocích šla slyšet hlasitá rána a hned poté Narutovi nadávání, jak se sbíral ze země. Zapomněl totiž, že mu v cestě stojí židle, a když do ní teď na oplátku kopl, nejenže to stolička přežila bez větší újmy, ale zato Naruto vyvázl s naraženým palcem u nohy. Se skuhráním a nadáváním na svůj vlastní nábytek se dobelhal do pokoje, zavřel za sebou dveře a náhle ho přepadla vlna vyčerpání. Nejraději by šel hned spát, jeho velká, prostorná postel ho přímo vybízela, aby si do ní lehl, ale až takový ztroskotanec Naruto nebyl, a tak popadl první pyžamo, které se mu dostalo pod ruku a s napůl zavřenýma očima se šoural do koupelny vedoucí přímo z pokoje.Zatímco Naruto stál pod sprchou a volně po sobě nechal stékat pramínky příjemně horké vody, která mu uvolnila ztuhlé svalstvo, někdo mu ve vší tichosti vnikl do bytu. Na zloděje nevypadal podle toho, s jakou jistotou a obratností se v místnostech pohyboval. Zdálo se dokonce, jakoby to tu důvěrně znal- na rozdíl od Naruta do ničeho ani ve tmě nenarazil a nic nepřevrhl. Což byl teda výkon, Naruto si na pořádku nijak zvlášť nezakládal. Z jeho dychtivého výrazu v obličeji se dalo vyčíst, že něco nebo někoho hledá. Netrpělivě si odhrnul červené vlasy, které mu neposlušně spadaly do očí a pokračoval dál. Dal si záležet, aby nenadělal hluk a opatrně našlapoval na občas vrzající parkety. Měl pocit, že i ten sebemenší zvuk by mohl v mžiku vyburcovat celou vesnici. Teď v noci se jakékoliv zvuky nesly mnohem hlasitěji než obvykle. Neznámý právě procházel kuchyní, když se uprostřed zarazil. Zaposlouchal se a uslyšel někde blízko tlumeně téct vodu. S úsměvem na rtech nasával všudypřítomné povědomé vůně a vychutnával si každičký okamžik toho krásného pocitu, že je konečně na místě, které napůl považoval za svůj domov. Cítil, jak mu srdce snad samou radostí vyskočí z hrudi, ale ještě pořád se neodhodlal vejít do místnosti naproti. Nosil v sobě tolik vzpomínek na Narutův pokoj… Tady se doslova zabydlel a zamiloval si to tu. Nebo za to spíš mohla osoba, které byt patřil? Najednou tekoucí voda rázem utichla, neznámý sebou trhl leknutím a znovu zbystřil.Naruto stál ve sprše ještě hodnou chvíli, i když už dávno voda netekla. Málem tam usnul vestoje, ale probrala ho zima, která se drala k němu dovnitř. S drkotajícími zuby a vidinou své měkké postýlky konečně vylezl ze sprchového koutu. Bezmyšlenkovitě popadl jeden z bílých ručníků a začal si sušit vlasy. Ani nevěděl, kdy se vlastně rozhodl namočit si je. Bez výrazu hleděl na svůj odraz v zrcadle, když najednou sebou nepřirozeně, až komicky škubl a zpozorněl. Jediným zvukem kolem byla odkapávající voda ze sprchy, ale Naruto byl přesvědčený…byl si jistý, že není sám. Vycítil to, mozek mu sice říkal, že si to jen namlouvá, Naruto se však rozhodl raději důvěřovat svému instinktu. Představa, že by ho právě teď mohl někdo nahého tajně pozorovat, ho vskutku děsila. Rychle si tedy kolem pasu omotal další ručník a oddechl si. Ruměnec z jeho tváře zmizel a nahradil jej zamračený pohled. S lítostí si uvědomil, že svůj kunai nechal v pokoji, ale kdo mohl tušit, že ho bude potřebovat právě teď? Jediné, co v tuto chvíli přicházelo v úvahu, bylo v tichosti vyčkat a pak neznámého překvapit ze zálohy. Naruta ale tahle možnost ani nenapadla, a tak se začal zběsile rozhlížet, co by mohl použít. Do jedné ruky vzal kartáček na zuby, do druhé lahvičku s desinfekcí a po špičkách se přikradl k zamčeným dveřím koupelny. Už-už se chystal odemknout, když najednou mu lahvička vyklouzla z ještě pořád vlhké ruky a dopadla mu přímo na nehet u palce, který si předtím narazil. Naruto vztekle mrštil kartáčkem o zem a s bolestným výkřikem se za palec chytil a začal poskakovat na jedné noze, jak se snažil udržet rovnováhu. Po pár vteřinách si uvědomil, že teď už nejspíš vetřelec ví, kde je, a trpce si pomyslel, že už nemá cenu se takhle skrývat a zbrojit se kartáčkem. Sundal si tedy ručník a s chladnou hlavou na sebe navlékl pyžamo. Hned nato vylezl z koupelny do tmy a uprostřed své ložnice se zastavil se založenýma rukama na prsou.,,Tak už se ukaž! Vím, že jsi tu! Nevím sice, kdo jsi a kde jsi, ale varuju tě! Jsem velmi schopný ninja a nebude trvat dlouho a stane se ze mě Hokage! Takže ti radím, aby ses zdejchnul, dokud jsem ještě klidný!“ křikl někam neurčitě do tmy a čekal nějakou odezvu. Najednou u dveří zaslechl podivný, chraplavý zvuk a vlasy se mu hrůzou zježily na hlavě. Odvaha ho náhle opustila stejně rychle, jako jí nabyl, ale přece jen se odhodlal otočit se. Naskytl se mu prazvláštní pohled. Na prahu jeho pokoje viděl matnou siluetu člověka, který se svíjel na zemi. Po chvíli naslouchání těch chraplavých zvuků si Naruto uvědomil, že onen dotyčný nemá epileptický záchvat, nýbrž záchvat potlačovaného smíchu, který se v sobě snažil dusit.
,,Co to-“ vydal ze sebe užasle a nepatrně mu cuklo obočí.(
,,Promiň, Naruto, ale- hahaha- ale opravdu jsem si nemohl pomoct…Ho-hokage!“ vysoukal ze sebe mezi smíchem neznámý a pomalu se zvedal na nohy, držíc se přitom za břicho. Narutovi se zničehonic zběsile rozbušilo srdce, když v něm poznal Gaaru. Vytřeštil oči tak, že vypadal jako přejetá žába a zíral na Gaaru s otevřenou pusou.
,,Ty… Jsi to… Jak ses…Kdy…?“ Naruto nevěděl, na co se zeptat nejdřív, ale vzápětí se mu do očí nahrnuly slzy.
,,Jo, jasně, jsem to já. Kdo sis myslel, že to-!“ Gaara byl umlčen vášnivým polibkem, který mu Naruto vtiskl, když se k němu vrhl. Na chvíli ztuhl, ale pak ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Naruto do polibku vložil všechno, co za poslední týden cítil a tiskl se ke Gaarovi, jakoby ho od něj nemohlo už nic odloučit. ,,Co se to s tebou děje?“ Gaara se po chvíli od Naruta odtáhl a zkoumavě pohlédl do jeho uslzené tváře. V tuto chvíli mu Naruto znovu připomínal malé vystrašené dítě. Naruto trochu popotáhl a zamračeně si začal otírat oči. Když skončil, vypadal, jakoby ho píchla vosa, na kterou má alergii.
,,Blbče,“ zabručel a zle se na něj podíval. Gaara jen vyvalil oči a rozpačitě zdvihl jedno obočí.
,,C-co? Poslyš, co se děje?“ ptal se nechápavě. Naruto chvíli dumal nad tím, jestli to na něj Gaara jen nehraje, ale z jeho upřímně zmateného výrazu mu došlo, že opravdu o ničem neví.
,,Blbče,“ zopakoval nakvašeně. ,,Myslel jsem, že jsi mrtvý.“ Gaara tam chvíli stál, nevěřícně na Naruta koukal, a najednou mu cuklo v koutcích a hned poté propukl v hlasitý smích. Teď prozměnu nechápal Naruto. Nechápal, co mu na tom přijde tak vtipného, a taky se rozhodl mu to hezky říct. ,,Ty…“ začal potichu se skloněnou hlavou a třesoucími se rameny. Gaara ve vteřině zmlkl, jen jeho skelné oči vypovídaly o tom, že ještě před chvílí se mu chtělo brečet smíchy. Dnes už podruhé.
,,Promiň, Naruto, nějak jsem se ne-“
,,Drž hubu a poslouchej mě!“ zařval Naruto, rudý vzteky a nenechal Gaaru domluvit. ,,Máš týden zpoždění! Víš, co ten týden pro mě znamenal?! Tušíš alespoň, jak jsem se cítil?! Nevěděl jsem, kde jsi, nevěděl jsem, jestli nejsi zraněný a nepotřebuješ pomoct! A to hlavní- nevěděl jsem, jestli vůbec ještě žiješ! Všichni říkali, že už jsi po smrti! Celé dvě noci jsem nespal! A najednou se tu objevíš, nic ti není, navíc s…s úsměvem…“ Narutův hlas se zlomil a dál už nebyl s to pokračovat. S tichým vzlykáním se pomalu svezl na kolena a na podlahu dopadaly jako malé křišťály jeho slzy. Gaara na něj bezmocně hleděl a s černým svědomím nevěděl, co má dělat. Přiklekl si k němu a opatrně ho objal. Naruto nereagoval, jen mu tiše vzlykal do trika.
,,Naruto, já…Omlouvám se ti, opravdu jsem netušil, že tě to takhle vezme. Je mi to líto. Abych řekl pravdu, úplně jsem ztratil pojem o čase, ten ninja si přizval pár kamarádíčků, takže jsem měl docela co dělat. Vím, měl jsem ti alespoň poslat nějakou zprávu, ale nebyl na to čas. Slibuju ti, že ti celý ten týden nějak vynahradím. Je něco, co bych pro tebe mohl udělat?“ utěšoval ho Gaara, jednou rukou ho hladil po zádech a druhou ve vlasech. Naruto se pomalu uklidnil, konejšen klidným hlasem Gaary. Trochu se od něj odtáhl, znovu si usušil slzy a zatahal ho za rukáv. Zvedl hlavu a s prosebným pohledem a zároveň toužebným pohledem se mu upřeně zadíval do očí. Gaaru zprvu jeho pohled vykolejil a úplně vyvedl z rovnováhy, ale pak mu po tváři přeběhl nepatrný úsměv. Z toho jediného žádoucího pohledu vyčetl veškerou Narutovi prosbu. ,,Kdy ses tak rozhodl?“ zeptal se zvědavě a něžně mu přejel prstem po rtech.
,,Tento týden, když jsi byl pryč,“ zarděl se Naruto a neklidně se zavrtěl. ,,Bylo mi tu dost smutno.“ Z Gaarova nepatrného úsměvu se vyklubal úsměv široký.
,,Jo smutno…Takže byl můj pozdní návrat přece jen k užitku, nemyslíš?“ poznamenal natěšeně, vstal a pomohl na nohy i Narutovi.
,,Když už to říkáš, tak mi to celkem dává smysl,“ přiznal Naruto s rozvahou. Už- už se mu v hlavě rodil plán, jak s Gaarou začít, ale Gaara se rozhodl vzít situaci do svých rukou. No, nejen situaci, ale i Naruta. Popadl ho do náruče a s navenek vážnou tváří přešel k posteli.
,,Jsi si opravdu jistý, že to chceš?“ zeptal se ho Gaara potichu a pohlédl mu do očí. Naruto pár vteřin zarytě mlčel, než přikývl. Gaara ani nemusel použít svou osvědčenou metodu (lechtání XD) , aby se přesvědčil, jestli mluví pravdu. Stačilo se podívat Narutovi hluboko do očí a Gaara si byl jistý o upřímnosti jeho slov. Opatrně ho položil doprostřed postele a s láskyplným úsměvem se položil na něj…
***
Naruto a Gaara leželi vedle sebe, navzájem se objímali a obličeje měli uvolněné. Skrz závěsy k nim do pokoje pronikaly brzké sluneční paprsky a za okny pozpěvovali ptáci. Naruto byl vyhlášeným spáčem, ale i přes svou pověst se dnes probudil docela brzy- dokonce o něco dřív než Gaara.Když se Naruto kolem osmé ráno vzbudil, nejprve byl z toho, co se v noci událo, zmatený. Nebyl si zprvu jistý, jestli se mu to náhodou nezdálo, ale jakmile na zádech ucítil hřejivou Gaarovu dlaň, pousmál se. Přitiskl se ke svému příteli ještě blíž a se zavřenýma očima si vybavoval všechny pocity, které při splynutí s Gazdovým tělem cítil. Strach, nejistotu, trošku bolesti, a nakonec slast, která mu za to všechno rozhodně stála. Opravdu nechápal, čeho se předtím tolik bál. Tohle si musí zopakovat, a to brzy, honilo se mu hlavou. Se zasněným pohledem se zvedl v loktech a políbil Gaaru. Když se od něj odtáhl, Gaara se zeširoka usmíval.
,,Vyspal ses dobře?“ zeptal se Naruta, kterému se v mžiku objevil na tváři ruměnec.
,,Hloupá otázka,“ utrousil a znovu se přisál na Gaarovy rty. Oba do hry zapojili i své jazyky a nebýt toho, že jim došel dech, ani by se od sebe neodtrhli. Naruto si se zrychleným dechem lehl zpátky na polštář, když si najednou vzpomněl, na Gaarův slib. ,,Poslyš, Gaaro,“ natočil se k němu s šibalským úsměvem. ,,Pamatuješ se, kde jsme byli spolu na Štědrý den?“
,,Jak by ne?“
,,Výborně. Slíbil jsi mi, že až se s tebou vyspím, řekneš mi, co to bylo za místo.“ Gaara se jen nervózně pousmál, když ale viděl Narutův dychtivý pohled, povzdychl si.
,,Víš, já vlastně ani nevím, co je to za místo.“
,,Cože?“
,,Narazil jsem na něj náhodou.“
,,Jak jako náhodou?“ Naruto se ani nesnažil zamaskovat své zklamání.
,,Řeknu ti to, ale slib mi, že to nikomu nepovíš.“
,,Neslíbím nic, dokud to nebudu vědět.“
,,No…Tak dobře. Šel jsem zrovna kolem starého domu, kde je ta místnost, když jsem zevnitř zaslechl…divné zvuky.“
,,Jaké zvuky?“
,,Sténání a…a tak. Pomalu jsem se vyplížil po těch schodech nahoru, opatrně jsem otevřel dveře a…“
,,A? Co jsi tam viděl?!“ Gaara vypadal, jakoby chtěl na všechno zapomenout, ale osud mu to nedopřál, místo toho měl vedle sebe tvrdohlavého a nedočkavého Naruta.
,,No, na té posteli, tam byli…Sasuke a Itachi, jak…no… Však víš, co tam dělali, ne?“Naruto se tvářil, jakoby mu někdo dal políček. Zíral na zrudlého Gaaru naprosto ohromeně a chvíli přemýšlel nad tím vším, co zrovna slyšel. Nešlo mu to do hlavy- Sasuke s Itachim?! Myslel, že se nenávidí… No, asi se mýlil. Zničehonic mu tvář zkřivil úšklebek, ze kterého neměl dobrý pocit ani Gaara.
,,Tak Sasuke je na kluky…A ještě ke všemu na svého nenáviděného bratra…Hodně se ale toho vysvětluje, Sasuke nikdy nestál ani o tu sebekrásnější holku,“ poznamenal a v očích se mu nebezpečně blýsklo.
,,A ty jsi o nějakou stál?“ zeptal se Gaara jen tak mimochodem. Naruto chvíli přemýšlel, co mu má odpovědět, pak se ale rozhodl, že mu pravdu řekne.
,,No jo, kdysi jsem byla zakoukaný do Sakury. Ale to bylo dávno, už se mi vůbec nelíbí,“ dodal rychle, když si všiml Gaarova tázavého pohledu. Než ale Gaara stačil něco říct, Naruto se znovu proměnil ve své zlé dvojče a znovu se ušklíbl. ,,Zpátky k Sasukemu. Už pěkně dlouho mě štve ten jeho arogantní ksichtík, takže mu teď všechno vrátím i s úroky.“
,,Počkej, co chceš dělat?“ užasl Gaara a prudce se posadil.
,,Jdu to všem říct, samozřejmě!“ zasmál se Naruto a už vstával, když v tu ho Gaara chytil za zápěstí a stáhl zpátky do postele.
,,Měl by ses nejprve obléknout, nemyslíš? Ale pokud chceš zůstat takhle, nic proti tomu nemám…“
,,Pitomče,“ utrousil Naruto, ale s potutelným úsměvem Gaaru dlouze políbil. Gaara už začínal zapojovat i ruce, ale Naruto se stačil odtrhnout dříve, než ho vášeň a touha, která dostala Gaaru, stačila ovládnout. ,,Teď ne, až večer. Teď mám něco důležitého na práci.“
,,Jako třeba?“
,,Jako třeba udělat ze Sasukeho takového idiota, že se z toho do konce života nevzpamatuje,“ konstatoval Naruto a popadl svoje oblečení. Jakmile se oblékl a vzhlédl směrem k posteli, Gaara nikde. Naruta přepadl ten starý známý pocit nejistoty, jestli Gaara opět nechce něco vyvádět. Měl totiž oprávněný strach z toho, že jeho už tak pocuchané nervy by to nemusely vydržet. Naštěstí se obával zbytečně, Gaara už stál u dveří jeho pokoje, komplet oblečený a se stejným ďábelským úsměvem, jaký měl předtím Naruto. ,,Co se děje? Chystáš se někam, nebo co?“ podivil se Naruto, který naprosto nechápal, co tam Gaara dělá.
,,Pche, snad si nemyslíš, že ti tuhle zábavu přenechám? Rod Uchihů mi leze na nervy už pěkně dlouho, a to jsou jen dva. Moc rád budu při tom, jak se oba propadnou studem,“ odpověděl Gaara a otevřel dveře.
,,Hele, ale nepočítej s tím, že to řekneš ty!“
,,To si piš, že to řeknu já. Já je viděl spolu a já na to mám automaticky právo.“ Naruto nevěřil vlastním uším. S pusou dokořán sledoval Gaarův vyzývavý pohled a cítil, jak mu pění krev.
,,To nemůžeš myslet vážně.“
,,Že ne? Dívej se a uč se!“ zasmál se Gaara naoko pohrdavě a vyběhl z pokoje ke vstupním dveřím. Naruto zareagoval okamžitě, pádil za ním a oba se se smíchem předháněli, kdo jako první Sasukeho ztrapní tak, jak to nikdo ještě nikdy nedokázal.