… nevěděl co dělá.

„Pod bar!“ chytl Niky Vojtu a strhl ho sebou dolů.
„Tákže… Co teď?“ strachoval se Niky celý nervózní se podíval na Vojtu. Ten právě úspěšně vylovil třešinku z drinku a strčil si ji zase do pusy. „Cos říkal?“ otočil se na Nikyho. Debil.
„Musíme vymyslet únikový plán,“ začal Niky mávat rukama a pomalu se přesouvat ke stolu s jejich partou. Vojta ho napodobil.
„Nějakej nápad, jak uniknout tomu hnusnému, blbému, hnusnému, slizkému, blbému…?“ zastavil se u konce baru a otočil se na Vojtu.
„Já bych zůstal,“ usmíval se rozjařeně.
„No to nemyslíš vážně,“ naběhlo Nikymu u hlavy několik křížků.
„Ber to tak,“ vytáhl Vojta odněkaď brýle, které si nasadil, takže nabyl profesorského vzhledu, a skicák na kterém byla nakreslená cela, ve které byl Vojta s Nikym a lítali kolem nich mozkomorové, „, když odtuď odejdeme všimne si nás, potom nás začne stíhat, určitě povolá jednotku rychlého nasazení, potom nad náma bude lítat vrtulník, potom budem v televizi, potom nás chytí á,“ dramaticky nadzvedl ruku s vypnutým ukazováčkem, „ skončíme přesně tady. Mozkomoři nám dají svůj Polibek a budeme jen mrtvé trosky bez duše,“ zabodl prst do skicáku.
„Moc se díváš na Harryho Pottera,“ nasadil Niky výraz Are you fucking kidding me a začal se otáčet ke vchodu. Vojta byl však rychlejší, chytil ho za košili, takže se Niky nemohl otočit. „Co je?!“
„Já to myslel naprosto vážně,“ zamračil se Vojta, „uznávám, že s těmi mozkomory to přeháním ovšem,“ udělal pár dramatických gest, „ tak přesně takhle dopadne, pokud mě neposlechneš. Doporučuju tu zůstat splynout s davem a až odejde on, odejdem i my.“
Niky začal nad tím přemýšlet. Znělo to i logicky, lidí je tu celkem dost a navíc nevypadal, že by se tu chtěl dlouho zdržovat. „Zasranej Daniel,“ šeptl si jen tak pro sebe Niky a otočil se na Vojtu, „ fajn. A teď ke stolu.“
Když tam dorazili, byli všichni ve skvělé náladě. Michael v obklopení ženských, Lukáš zase něco jedl a Jakub tam ani nebyl, takže musel být na parketě, tudíž se měl určitě taky skvěle.
„Řekneme jim to?“ otočil se Nikyho Vojta.
„Ne, radši ne,“ sledoval Niky bedlivě parket, kdyby náhodou zahlédl Dana, ať zmizí pod stůl.
Zbytek večera proběhl v pořádným párty duchu: Tanec, chlast, holky (v tomto bodě se Niky zdržoval). Časem přestal dávat i pozor na to, kde je Dan, jelikož Vojtova hypotéza o tom, že Dan za chvilku odejde, se nevydařila a už tu byl minimálně tři hodiny. Nijak zvlášť to ale neřešil, co mu může udělat, vždyť žijeme len raz. Ano, Niky už měl myšlenky mírně zamžené alkoholem. Ne, nedělal si s tím starosti.
Když dohrál další song, šel si Niky ve skvělé náladě sednout ke stolu a trochu opilecky se klátil. To, nebo spíš ten, koho viděl u stolu jo rázem probral.
„Co ty tu kurva děláš?“ zařval Niky na Dana, který se zrovna něčemu smál s Michaelem. Dan se na něho podíval a netvářil se vůbec  překvapeně.
„Hej, neřvi po něm, vole! Tu zrovna něco probíráme! Sedni si radši a drž hubu,“ mračil se na něho Jakub. Niky poslechl a sedl si. Pozoroval ty dva nevraživým pohledem a přemýšlel jak z toho vyváznout. V tom ho napadlo něco velice starého, ohraného, neoriginálního.
„Musím na záchod,“ vstal Niky a odcházel.
„Počkej, jdu taky,“ postavil se rychle Dan a směřoval za ním. No do prdele, začal se strachovat Niky. Co teď?
„A nebo ne, půjdu potom.“
„Jo, já taky, rozmyslel jsem si to.“
„Ale zas se mi začalo chtít, tak jdu.“
„Taky.“
Doprdele.
Niky se tedy vydal k záchodu v závěsu s Danem. Aniž by o tom věděl, ten na něm vysel pohledem a jazykem si přejížděl po rtech. U záchodů se nezastavil a pokračoval pod temný výklenek pod schody. Potom se otočil a zjistil, že Dan stojí těsně za ním a usmívá se.
„Co chceš?“ snažil se zavrčet Niky, vyšel z něho ovšem jen přiškrcený hlas.
„Tebe,“ přitiskl se k Nikymu . Políbil ho, nejdřív jemně. Niky si to nechával líbit, nemělo cenu odporovat, s Danem by svými fyzickými silami nehnul a bylo to… příjemné. Niky si to začal užívat, dožadoval se polibku, když se Dan odtrhl.
„Hej…“ Niky byl celý červený, zadýchaný, vzrušený. Dan se jen přiťouchle usmíval a trochu do něho odstoupil.
„Mám pro tebe nabídku,“ začala Dan. Niky dostal tik do obočí. Začíná to být zajímavý a ten zmetek přestane s nějakou nabídkou! Božééé.
„Předpokládáš doufám, že to, že tu vůbec jsi, nemůžeme nechat jen tak? Správně bych to měl říct tvému tátovi.“ usmíval se pořád Dan. On jako vážně, právě teď, hodlá udělovat kázání? Niky nasadil nechápavý face.
„Moje nabídka spočívá v tom, že když pro mě něco uděláš, neřeknu mu to…“
„Cokoliv!“
„Cokoliv?“
„Cokoliv.“
„Jsi si jistý?“
„Jo.“
„Fajn. Vyspíš se se mnou.“
„Cože?!“ Niky trošku hlasitěji zařval. Jeden chlap vycházející se záchodů se k nim otočil. Niky zrudl. „Cože?“ zopakoval to potichu.
„Slyšels ne?“ naklonil se k němu Dan a letmo se dotkl Nikolasových rtů. Niky trošku zasténal. To je zvrhlý! A za pár týdnů domácího vězení to nestojí! Ale s Danem, éh… Daniel se pořád jen usmíval. Věděl jak na lidi.
Nikymu pracoval mozek na plné obrátky. Ne to prostě nejde! To nemůžeš. Beztak je to zakázaný. Co kdyby se to dozvěděl otec? Dvojitý problém! Hej, ty hajzle nahoře, chtělo by to nějakou pomoc. Nikyho prosby k Bohu nebyly vyslyšeny, žádné znamení nic. Niky se zhluboka nadechl, vydechl a podíval se na Dana.
„Nic jinýho by nebylo?“
„No ještě bys mohl… tam dole… pusou…“ Dan se začal škrábat na stehně velmi blízko rozkroku, zadíval se někam za Nikyho a začal se zvrhle usmívat.
Niky jen vykulil oči, potom je zavřel a začal se třást. Co je méně nechutnější? To první nebo to druhé? To první… By mohlo být i pěkný. Co to meleš? Niky si dal facku.
„Ale noták, nefackuj se mi,“ Dan se na něho soucitně podíval, zvedl ruku a začal mu hladit tvář, kde se udeřil. Budeš toho litovat, Nikolasi Líbale. Niky se opět zhluboka nadechl.
„Souhlasím,“ vydechl a podíval se na Dana. Ten se jen opět začal usmívat.
„S tím prvním, nebo druhým?“
„Prvním.“
Dan na to nic neřekl jen se otočil a šel ke schodům. Potom po nich stoupal. To Niky nechápal. Kam sakra jde? Dan se otočil, kývnul na Nikyho aby šel za ním. Ten poslechl. Vůbec nevěděl, do čeho jde. Vůbec. Nevěděl.