Anime a manga fanfikce

    Černovlasý shinobi poklidně kráčel ulicemi Konohy. Cestu si krátil rozmýšlením nad blonďáčkem valícím se mu v posteli. Na tváři mu hrál úšklebek při vzpomínce na jeho reakci, když se k němu tiskl svým tělem. Věděl, že to Naruta nenechalo chladným. No, ostatně, to ani jeho ne. Že by byl vážně gay? Tak zlé to s ním snad zase není… Ikdyž… kdo by odolal? Zářivé blonďaté vlasy, jemné jako hedvábí. Plné, narůžovělé rtíky a především jeho oči. Ty dvě modré tůně, ve kterých by se mohl topit navždy. Ty překrásné oči, jenž vždy zářily štěstím a dokázaly přinést slunce i za zamračených dnů.

    Než si to Uchiha uvědomil, stál na tréninkovém hřišti, kde již čekala růžovovlasá dívka.

    „Dobré ráno, Sakuke-kun.“ Uculila se, jakmile jej spatřila.

    „Hn.“ Použil svou univerzální odpověď.

    Usadil se do stínu pod blízký strom. Semkl víčka k sobě a znovu se dal do snění o tom hyperaktivním blonďáčku. Za hodinu se již objevil jejich vždy opožděný sensei.

    „Nazdárek, droboto.“

    „Jdete pozdě!“ křikla Sakura, chystajíc si pěst, když si uvědomila, že dnes je na Kakashiho sama.

    „Huh, kde je Naruto?“

    „U mě. Má horečku.“ Odpověděl cool Uchiha tónem.

    „Oi, no nic, dnešní trénink budete muset zvládnout ve dvou.“ Pousmál se povzbudivě na oba.

    „Tak, začínáme!“ zavelel a všichni tři se dali do pohybu.

    Blonďáček sebou házel na posteli ze strany na stranu. Po čele mu stékaly přímo proudy potu. Zase ty hnusné noční můry… Zase se mu to zdálo. Zase ten strašný sen, kdy ho Sasuke opouštěl. Odcházel za Orochimarem, aby se mohl stát silnějším. Aby mohl vykonat svou pomstu. Tu hloupou pomstu, která nic nevyřeší, pouze přinese další bolest. Přesto, že se Sasuke vrátil zpět, tu byla vždy možnost, že znovu odejde. Měl strach. Strach, že ho znovu opustí. Nechtěl to. Nechtěl o něj už více přijít. Proto se mu v poslední době zdály ty noční můry, někdy byl dokonce i náměsíčný.

    Čím dál víc se neklidně vrtěl, převaloval, házel s sebou. Dokud na svém líci neucítil teplý dotek.

    „Takže děcka, pro dnešek končíme. Tak zase příště.“ Oznámil Kakashi a hned na to po něm zbyl pouhý obláček.  Sasuke o Sakuru nezavadil ani pohledem a rovnou se vydal směrem domů. Když procházel kolem Ichiraku ramen, vzpomněl si na Uzumakiho. Uchiha si jen povzdychl. Vešel do nejbližšího obchodu s potravinami, kde nakoupil pár instantních ramenů (raději víc, přecejen znal jeho rekord 38 misek za minutu a půl u Ichiraku) plus nějaké další jídlo.

    Zanedlouho stanul před dveřmi svého bytu. Zvuk klíčů a mírné zaskřípání narušily podezřelé ticho, panující místnostmi. Překvapilo ho, že je v domě takový klid. Na kuchyňský stůl odložil tašku s nákupem. Hned na to se otočil a zaplul do vedlejší místnosti. To ticho bylo podezřelé.

    Potichu zatáhl za kliku, kdyby náhodou ještě spal. Lehce otevřel dveře a pomalu přistoupil k posteli. Naruto na ní s sebou házel jak pomatený, víčka pevně semknutá k sobě, naprosto zpocené tělo a jedno jediné jméno, které ze spánku vykřikoval; „Sasuke!“

    Ten  pohladil jeho tvář. Snažil se jej utěšit. Naruto se automaticky vyhoupl v sed a pevně obmotal ruky kolem Uchihova pasu. Zrychleně oddechoval, tep se mu málem zbláznil, ty noční můry se už nedali vydržet! Sasuke na něj jen koukal svým dobře známým pohledem, nevykazující žádné známky citu. Ale to Narutovi nevadilo. Uklidňoval se, příjemné teplo sálající z osoby naproti tak příjemně hřálo…

    Dech se stal neslyšitelným, tep nabral normální rychlost a blonďáček byl v klidu. Vlastně až teď se probudil. Pomalu rozlepil oči upírajíc je směrem nahoru, kde se setkaly s těmi černými. V tu chvíli mu to došlo. Vždyť on se plazí po Sasukem!

    „Ááááááááááááááááááááááááááááá! Sa-sa-sa-Sasuke!““ vykoktal ze sebe. Tedy pochopitelně hned po tom, co z něj odpadl. Což bylo to jediné, co stihl udělat nebo říct, protože mu cosi přistálo na rtech. Stejně náhle jako se to objevilo, tak to i zmizelo.

    „Co… Cos to sakra udělal?!“ začal znovu řvát.

    „Jinak tě umlčet nešlo.“ Pokrčil rameny, vždyť se nic nestalo.

    „To tě sakra nemohlo napadnout nic jinýho? Co v tý nagelovaný palici nosíš?!“

    „Buď zticha, nebo to udělám znovu.“ Ušklíbl se. Teď už Uzumaki ztichnul. Avšak ne na dlouho. Ani ne po dvou minutách se pokojem rozprostíralo hlasité zakručení břicha. Uchiha si povzdychl.

     „Sasuke…“

    „Hn?“

    „Mám hlad.“

    „Hn, ubožáku. Něco jsem ti koupil, máš to v kuchyni.“ S těmito slovy se vydal dát si uklidňující sprchu. Možná to tak nevypadalo, ale dnes byl z tréninku vyčerpaný. Naruto rychle odběhl prozkoumat, cože mu to Sasuke koupil. Oči se mu rozzářily nevídaným blahem, jakmile spatřil několik instantních ramenů. Ihned napustil plnou konvici a dal vařit vodu. Po pár minutách se ozvalo veselé cinknutí, které dokazovalo, že voda dosáhla bodu varu. Nadšeně zalil hned několik porcí a již odpočítával jen tři mučivé minuty.  Když i ty uplynuly, s radostí a dvěma rameny v ruce, zamířil do Sasukeho pokoje.

    „Sasukeeee, dáš si se-“ nedokončil větu. Zůstal stát mezi dveřmi, jako opařený s otevřenou pusou. Uchiha před ním stál naprosto nahý. Naruto zrudl, div mu misky nespadly. To neuniklo pozornosti druhého chlapce. Natáhl si trenky, které měl již v půli kolenou a se zájmem pozoroval, jak je Naruto v rozpacích.

    „Já, já, promiň Sasuke. Nechtěl jsem, teda, nevěděl jsem, že, no, eh teda, chtěl jsem říct…“ hledal ta správná slova.

    Uchiha k němu přistoupil, jakoby se nic nestalo. Na tváři mu hrál dobře známý úšklebek.

     „Ano?“ dělal nechápavého. Pomalu přibližoval svůj obličej k jeho, dokud od sebe nebyli pár centimetrů.

    „No, víš…“ zrudl při té blízkosti.

    „Copak, někdo se nám tu červená.“ Pronesl něžným hlasem. Chytl jej jemně za bradu, své rty přibližoval k jeho, už, už se téměř dotýkaly. Dokud se neozvalo bouchání. Ten pitomí zvuk, který mu dokázal zkazit každé potěšení.

    Naštvaně se jal otevřít dveře. Celkem ho překvapilo, když ve dveřích zahlédl Sakuru.

    „Co chceš?“

    „Sa-Sasuke-kun… Já…Jdu se jen podívat na Naruta.“ Odpověděla trochu nejistě, ale přesto s úsměvem. Když však sjela Sasukeho pohledem od hlavy až k patě, nabraly její tváře růžových odstínů. To Uchihově pozornosti neuniklo. Sakura, zrovna tu tady teď potřeboval!

    „Je v pohodě. Můžeš jít domů.“ Oznámil chladně, když tu se za ním objevil blonďáček.

    „Oi, Sakura-chan!“ usmál se na ni přívětivě. Ta přeskakovala pohledem z jednoho na druhého.

    „…Můžete mi vysvětlit, proč jste oba jenom ve spodním prádle?“ nasadila podezíravý pohled.

    „E, ee, em, nedáš si ramen?“ plácnul první blbost, co ho napadla a na důkaz, že to myslí vážně, k ní natáhl misku s jednou porcí.

    „Né, díky. Přišla jsem se na tebe podívat.“  „A nejen na tebe“

    „Oi, tak pojď dál.“ Pobídl svou růžovovlasou přítelkyni, která tak ihned učinila.

    „Hele, uvědomuje si někdo, že to je MŮJ být?“ zanadával Uchiha v hlavě, když zavíral dveře za nezvanou návštěvou.

    Vešli do kuchyně, kde se oba dva usadili za stůl. Sasuke je jen tiše pozoroval.

    Sakura udělala pár vyšetření, zkontrolovala teplotu, změřila tlak a další různé věci.

    „Vypadá to, že jsi v pořádku. Ale měl bys teď ještě chvíli odpočívat, může se ti to vrátit.“

    „Jasně. Díky Sakuro-chan.“ Zazubil e svým Naruťáckým úsměvem Uzumaki.

    Sakura mu úsměv opětovala. Když tenkrát Sasuke odešel, zbyli jen ti dva. V té době se spolu sblížili, pravdou sice bylo, že někdy si menší nakládačku té blonďaté palici neodpustila.

    „Tak, já už půjdu. Ahoj Sasuke-kun.“  Usmála se sladce na onu osobu a měla se k odchodu. Přemýšlela nad tím, jak se Sasuke choval. Byl jiný než obvykle. Mnohem chladnější než vždy a přesto se jí zdálo, jako by Naruta po celou dobu šetření koutkem oka zaujatě sledoval.

    Ihned, jak růžovovláska vypadla, zaplul Uchiha do pokoje, jako by se nic nestalo. Naruto napodobil jeho chování. Nevěděl, jak se k němu má teď chovat. Jestli si z něho jen utahoval, nebo to myslel vážně… Z přemýšlení ho vytrhlo až hlasité zakručení břicha. S menším zakřeněním vzal hůlky a poté se ozvalo jen hlasité „Itadakimasu!“

    Pomalu se blížil večer, tma nyní obklopovala celou Konohu a náš známý blonďáček právě zhltnul poslední porci ramenu. Hůlky odložil na misku, kterou jen tak nechal na stole. Vešel do ložnice, kde už noc byla jasně znát. Očemž vypovídala jak zhaslá světla, tak Sasuke poklidně oddychujíc na posteli. Naruto se usmál. Vypadal tak zranitelně, přitom to byl ten neoblomný Uchiha Sasuke.

    S tichounkým zívnutím si sedl na zem k posteli s hlavou opřenou na rohu postele. Nebylo to zrovna moc příjemné, ale soukat se k Sasukemu do postele taky neměl zapotřebí. Stejně za pár minut usnul…

    Note