Promluva k Oběšenci

Part 3; promluva k oběšenci

Vítr běží cestou, kterou pošlapaly nohy stovky poutníků a obchodníků. Pamatuješ si je, že jo? Ty jejich váčky naditý penězma. Jak jsi miloval ten cinkavej zvuk, byl jako sprostá písnička, co vyzývá k tanci a tys chtěl protancovat celým svým životem. Ach ano, ta hudba tě přitahovala a ty ses přitáhnout nechal. Loupil jsi a kradl, ale tomu je dneska konec. Protože vítr, kterej utíká po tý prašný cestě, po který před tebou prchali bohatí tlouštíci, dneska narazí na jinou překážku než na kmínky malejch stromků. Ne, dneska mu v cestě stojí něco stejně poddajnýho, ale stejně jinýho. A stejně tak, jak ohýbal stromy až k zemi v parodii na panskou poklonku, tak teďka máchá s tebou. S tvým tělem. Seš jako hadrová panenka, jako obyčejná loutka přivázaná za krk na konopným provaze.

Už za tvýho života tak končili ti, který si znal – pověšení jeden kolem druhýho okolo cest, jako varování pro tebe a jiný tvý kumpány. Ale starostrové z města nemohli vědět, co těm oběšencům provádíte. Trhali ste jim nohy a ruce a s radostí je házeli divokejm zvířatům, který je rvali místo vás. Žrali je a vy jste se tak vykoupili z bolestivý smrti. A tady to máš – tohle je trest. Copak jste netušili, ve svý zaslepený aroganci, která před vás předestřela obraz nedostižitelnosti, že jednou budete vy na jejich místech? Že to budete vy, kdo se bude kinglat ve větru na šibenici? Na co jste mysleli?! Na co jsi myslel ty, když ses vydal tančit čardáš s cinkavejma mincema?

Kam se vytratilo mámivý cinkání?

Teď už si toho moc nezatancuješ. Byl to divokej život, nevotesanej stejně jako ty. Spal jsi s děvkama a kradl pěknejm slečinkám klidnej spánek a stejně jsi měl jednu kapsu prázdnou a tu druhou vysypanou. Seš jenom spodina, odpad dokonalý společnosti. Seš ten polotovar, kterej vypadl z jedoucího pásu velký mašinérie na výrobu bezchybný, sličný buržoazie. Seš šváb, kterýho nestačila bota zašlápnout, jen ho na chvilku přimáčkla, tak se dneska sotva šourá. A takovej je snadnej cíl.

Musel jsi přece vědět, že tě jednou dostihne podrážka božský polobotky. Příliš ses všem vysmíval, byl jsi piha na nosíku krásný slečny, která musí bejt přepudrovaná. Jenže tenhle kosmetickej zákrok na tebe byl moc. Vzalo to dech z plic a vzalo ti to život, ty potácivá palice plná zkaženýho myšlení. Lezl jsi všem na nervy.

Ne že bys nebyl chytrej, právě naopak. To proto ses dožil požehnanýho věku. Třicet let – na zloděje úspěšná etapa, která ale sklouzla ke stejnýmu konci jako všude jinde. Šibenice. Žádný jiný východisko není. Kapsář nemá spokojený stáří. Došlápli si na tebe a bylo po legraci.

Jen oni se smáli. Pokřivený obličeje, který kolem tebe skotačily, když tobě ve vězení svázali nohy. Už ani krok, ošklivý princi. Princi zlodějů, darmošlapů a trhanů. Bylo to pěkný království, ale koruna už putuje dál a ty jí můžeš leda mávat. Těžko tančit čardáš, když tvý kotníky tíží okovy a jediná hudba je klapání lopatek božích mlýnů, který melou, ač se je snažíš zastavit.

Jen si střihni poslední taneček, tvá partnerka s kápí a kosou už se těší.

Poskočíš si, až půjdeš k šibenici? A proč ne? Bude to poslední cesta, která tě čeká, tak si ji pořádně užij, ty bastarde! Seš zplozenec nečistý touhy odrozenej v kanále. Tam se člověk nikdy moc nenaučí. Možná jsi tam měl zůstat, ale tebe lákal ten svět nahoře. Teď ses sem vyšplhal a shlížíš na svět z ptačí perspektivy. Jak se ti to líbí, šejdíři? Takhle vysoko se nedostal ani král, ale tohle je nepříjemný posezení. Kravata kolem tvýho krku škrtí a pálí. Nemůžeš nic, jen viset ve větru, zapáchat a krmit zvěř.

A to taky děláš. Z celýho okolí se sletěli havrani a posedali si na šibenici i na tvý ramena a ti nejváženější se přiblížili až ke tvýmu ksichtu. Hned ti sebrali i poslední tvý posmrtný privilegium.

Chceš shlížet na živý? Nemáš čím.

Vyklovali ti oči.

Tak vidíš, jak jsi dopad. Jinak to snad ani nešlo. Svět, kterýmu ses celej svůj život vysmíval, tě konečně předhodil smrti, co do tebe jako hladová lvice zaťala svý drápy. Kradl si, ale nakonec seš sám ten okradenej. Vzali ti to nejdražší, vzali ti život.

Přetáhli ti kolem krku smyčku a podkopli ti stoličku pod nohama. Předpisovej konec života předpisovýho prsťáka. Žádnou rakev sis neukrad, tak co jsi čekal, že ti ji někdo koupí? Tvý tělo ještě musí splácet dluhy u divoký zvěře.

Jediný, co můžeš, je křepčit v pekle na rozžhavenejch uhlíkách. Ale to tě bolí, seš bosej. Ty sám dobře víš proč.

Prošoupal jsi svý životní střevíce.