Objetí?

Co ti chybí?

Filozofování o nesmrtelnosti chrousta a originalizování směšných ohraných klišé uprostřed noci s nesnesitelnou chutí na čokoládu, rodiči spícími vedle a rozvrzanou podlahou?

Objetí…

Proč? Co to je?

Jak ti to mám vysvětlit? Sama nevím…

Tak to zkus…třeba nesrozumitelně, třeba ve verších…

Budeš se smát…

Možná že ne…

Zkusím to.

Znova přichází…

Hlad.

Hlad po teple.

Po konejšivém teple náruče.

Hlad po doteku.

Po lehkém doteku hladkých prstů.

Hlad po přátelství.

Po bezstarostném smíchu.

Hlad po lásce.

Po lásce, kterou mi nemůžeš dát.

I když teplo je chvilkové a nezažene blížící se zimu.

I když dotek je náhodný a nemá žádný význam.

I když smích je trochu hysterický a zakrývá pomluvy, intriky, faleš a možná i špetku šílenství.

Protože láska je jen na oko, jedno dějství ze hry pro okolí.

Zkus to znova, líbí se mi to.

Láska?

Z legrace.

Nasaď si masku…

Objetí?

Kéž trvá navždy.

Hodiny tikají…

Takhle cynická jsi nebývala…

Ale já se nezměnila, pořád doufám a takhle si jen vybíjím vztek a frustraci.

Z čeho, prosím tě?

Znáš odpovědi na všechny otázky a přece se ptáš…