Oheň

Kdybych byl oheň, zapálil bych svět, jen abych viděl hořet a umírat vše odporné. Mé plameny by pevně obemkly každou duši, každého bídného tvora. Vše se musí zničit, aby se z popela starého hříchu zrodila nová, čistá krev. Ale nic není bez viny, ani ona by nebyla.

Neušetřil bych jediného tvora, jediné smítko, jediného člověka. Nikdo nemá právo hodit kamenem, kdo to tvrdí, si jen lže do kapsy a lže těm, kteří jsou terčem. Všechno bych to zničil, jako malé dítě ničí své kresby, panenky, hračky.

Kresby jsou obrazy duše, příliš pravdivé, aby je dítě uneslo. Příliš hovořící o podstatě bytosti třímající štětec. Panenky jsou ideály, ideály, kterých nikdy nedosáhneme. Ideály, bez jejichž existence by se samo lidstvo stalo ideálem, jedinou a jedinečnou panenkou. Odstranit všechny panenky pak znamená odstranit veškerou konkurenci. Hračky jsou úplatky a důkazy marnivosti.

 Neplakej, miláčku, maminka nechtěla.

Ničit a ničit, projevit jedinou lidskou vlastnost, která může ve správných rukách zachránit svět. Nebo jej zničit. Spálit. Ne utopit, spálit. Způsob je důležitý. Voda očišťuje, léčí. Oheň ničí.

Lidé si nezaslouží nic jiného než ohnivý bič a rozedrané rány na zádech. Žádné odpuštění, protože každý je vinen. Nikdo nemá právo odpouštět.

Kdybych byl oheň, zapálil bych svět.