Padlý Anděl

Lidé přestaňte bojovat, andělé pláčou.
Můžeme být lepší – láska je odpovědí.

Potichu prochází temnou ulicí. Přepadne tě někdo? Žárovky tiše praskají a blikají. Občas nad domy prolétne netopýr nebo nějaká krysa uteče do sklepa. Zdi oprýskaných domů jsou zašedlé sazemi z blízké továrny. Před dívkou přeběhla černá kočka. Posadila se asi dva metry od ní a tiše ji sledovala zelenýma očima. Stane se neštěstí? Prohodí si téměř bílé vlasy a jde dál nevšímaje si kočky. Už je skoro doma. Ještě projde touhle uličkou a je u nevěstince. Proč to dělají? Nemají jinou práci? Zastaví se před rudou budovou s křiklavě červenými nápisy.

Chvilku čeká, pak zaklepe a jde dovnitř. Prochází mezi stoly s opilými chlapy, servírkami nahoře bez a striptérkami které si jdou buď odpočinout nebo s nějakým páprdou dělat nemravné věci. Někdo jí sáhl na zadek. Mám mu dát přes hubu? Znásilní mě? Rozhlídne se kdo to byl. Nikoho nevidí. Jen pár zpocených triček která nikam nešla a začala si to rozdávat rovnou tady. Asi na mě vystříkl jenom tentononc.  Ke schodům. Jde po nich dolů a vybírá si jedny z 30ti dveří které vedou do různých pokojů prostitutek. Proč nebydlíš někde normálně? Vezme klíče a zasune je do klíčové dírky. Ani nepotřebovala z druhé strany byl zasunut jiný klíč.

Zaklepala. Otevřela nahá hnědovláska a ta hbitě řekla: „Promiň Luci, nebude ti vadit když si vezmeš můj pokoj? Mám zákazníka.“ pak zavřela a více se nevrátila. Lucie si vzala klíče které jí předtím podala a vyrazila k jinému pokoji. Takhle je to každý den. Vždy tě někdo vyžene z pokoje a ty musíš do cizího. Pak ten bordel po nich  musíš  uklidit. Otevřela dveře, vešla. Rozsvítila. Poté za sebou zamkla. Svlékla si džíny a lehla si na postel.

Hledejte uvnitř, jsou ještě slzy, abyste plakali?
Cožpak jste neuvažovali proč?
Proč se cítíte tak sami proti celému světu
(světu, světu)

Dívala se do stropu a přemýšlela o dnešním dni. „Ráno v osm jsem vstala…“ říkala si pro sebe „…nasnídala jsem se, oblékla se a šla do školy…“ Proč snídáš takové jídlo? Co se podle tebe v tom před tebou hrabalo? „První hodina byla děják…“ Pche stejně tě ve škole šikanují. Všechny učitelky si na tebe  zasedly. „Pak jsme měli pět dalších hodin. V jídelně bylo k jídlu něco neindifikovatelného. Jak můžeš něco takového říct? Možná že je to hnusný ale víš co se tam válet vůbec NEMOHLO. „Hmmmm….“ vzdychla si dívka a dál zaraženě sledovala pavouka na stěně.

Hledejte uplynulý čas, kdy jste spolu zpívali píseň
(k hudbě vaší duše)
píseň víry, jež vás může změnit, není příliš pozdě.

„Proč tu bydlím?“ zeptala se do vzduchu jakoby doufala že pavouk který právě ulovil mouchu do sítě jí odpoví. Moucha sebou notnou chvíli škubala, ale zaplétala se do sítě více a více. Pavouk k ní dolezl a zakousl se do hlavičky své oběti. Co ta moucha? Hádám že měla o mnohem lepší život než ty. Vylíhla se mezi sourozenci, jedla co hrdlo ráčilo,ale zabil ji pavouk. Nikdo tě nemá rád! Nikdo ti nikdy neřekl ahoj, měla ses pěkně, jak se ti vedlo a ostatní. Nikomu na tobě nezáleží! Při těchto vnitřních hlasech jí vytryskly z očí slzy. Nezvládla to. Nezvládla nic. Teď pláče na posteli jako… jako odchozená hračka. Všichni jí zneužili a pak odhodili jako lacinou věc.

Lidé přestaňte bojovat, andělé pláčou.
Můžeme být lepší – láska je odpovědí.

Druhý den šla místo školy na taneční. Chvíli sledovala ostatní dívky v růžových piškotkách (baletní boty) a tutu (baletní sukně). Co tu vůbec děláš? Po chvíli se zvedla z lavičky, na které seděla a zamířila na plac. Nepřemýšlela o tom, co jí všichni provedli. Tančila, jak nejlépe uměla. Jednou se staneš nejlepší tanečnicí! Stoupla si na jednu nohu, druhou zvedla do výše a začala tančit. Tančit tanec, který pro ni nikdy neskončí.