Papírová chaloupka

„Nee-chan! Jak to je dál?“
„Cože?? Co jak je dál?“
„No přece ta pohádka!“
„Jaká pohádka??“
„No ta s tím princem a žábou.“
„Princem? Není to náhodou Pricezna a žabák?“
„Neeee!“
„Joooo…už si vzpomínám. Tak hezky poslouchejte a hlavně už, proboha, buďte zticha.“
Jyraia se spolu se svým věrným ořem Gamabuntou pustil do lesnatého porostu. Brodil se nebezpečnými bažinami (a děkoval Bohu, že Gamabunta je vlastně žába), klestil si svým kunaiem nesjízdné stezky („Z toho si vemte příklad, choďte jenom po vyznačených turistických stezkách.“) a slézal po skalnatých útesech. A vtom nakonec objevili uprostřed lesní mýtiny malou chaloupku. Považte, byla celá ze speciálního papíru, který vyrobila firma Conan the Librarian a.s. pro svoji dlouholetou věrnou zákaznici Konan (jména jsou jenom shoda náhod).

„Juu, papír. Do toho se budou pěkně dělat dírky kunaiem!“ Zvolal nadšeně Jyraia, čímž vyplašil alespoň polovinu osazenstva lesa a vrhl se ke křehké stěně. Zastavil ho ale hlas, který zněl, jako když nenamažete dveřní panty a při tom ještě někdo hraje housle (špatně).
„Kdo mi to tu trhá papírek?“
„Kéž by.“ Povzdechl si náš hrdina, ale to už vylézala ze dveří (z tvrzeného papíru) silueta mladé ženy a on dodal: „Ale to vyrušení stálo za to.“ Div mu nevypadly oči. Díval se na dobře stavěnou modrovlásku zabalenou pouze do osušky.
„Ahoj chlapci, to jste byli vy? Zrovna jsem se koupala, tak jsem měla puštenej záznamník, ale pojďte klidně dál.“ Nebudu popisovat, co se těm dvoum honilo hlavou, protože na to jste ještě moc malí, avšak nakonec přece skončili u zákeřné Konan v chaloupce, která si už v duchu brousila svoje nejhezčí origami…
„No…máš to tady hezký.“ Ohodnotil Jyraia byt.
„Díky.“ Odpověděla Konan
a trochu se, pro větší efekt, začervenala.
„Nechcete se vykoupat?“ optala se po chvíli trapného ticha, které nastalo.
„No to si piš!“ Zvolal Jyraia a z koutku úst mu začaly kapat sliny.
„Výborně, lázeň je přímo támhle, já si zatím něco zařídím.“ Řekla Konan a kvapně odešla pryč do svojí dílny.
„Ale já myslel, že všichni tři.“ Potichu dodal princ a smutně svěsil hlavu.
„Život je tak nespravedlivý.“
O (ne) mnoho chvil později v lázni…
„Hej, Gamabunto, přestaň pít tu vodu!“
„Ale já mám žízeň…“ Gamabunta ležel na zádech a pusou dělal maličké vodotrysky.
„To neznamená, že tu vypiješ polovinu vody.“ Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla naše dobře známá čarodějnice. V ruce držela podnos s poháry vína (samozřejmě, že byly otrávené, ale to oni nevěděli). Došla až k nim, sklonila se, aby ji vynikl dekolt, který byl teď zabalený do něčeho, co vzdáleně připomínalo oděv, a nabídla jim pití. Jyraia, který měl co dělat, aby mu z nosu nevytryskl proud krve, poděkoval a když Konan odešla, ještě dlouho se mu před očima zjevoval obraz té velké, kulaté a pevné…ehm… … ….hlavy.
„Myslím, že už ani nepotřebuju hledat nevěstu. Tady mi to bohatě vyhovuje.“ Řekl si pro sebe a chystal se svlažit rty v číši otráveného vína…. V tomto okamžiku by normální příběh už skončil (ani nemusím říkat jak), ale tohle je pohádka a jak to v pohádkách bývá, hrdiny vždy zachrání nějaká prozřetelnost od tamtoho nahoře. V našem případě prozřetelnost měla devět ocasů a ohnivý dech. Ano, řeč není o nikom jiném, než o obávaném Lišákovi v botách. A tak během okamžiku shořela celá chaloupka jasným plamenem doprovázená hrozivým hřměním. Lišák neměl, kvůli svému zažívání, o destrukci ani ponětí. Trápila ho teď úplně jiná věc, kterou, doufám, děti, nikdy nepoznáte – obecně nazývaná „větry“.
Dole na pasece to už bylo jiné. Jyraia se spolu s Gamabuntou snažili nepozorovaně zmizet, mezitím co Modrovláska hasila svůj příbytek pěnovým hasícím přístrojem.
„Já ti říkal, ať tolik nejíš tu čočku, ale ne, pán mě zase neposlouchá.“ Jyraia se zlobil, protože kvůli Gamabuntovi přišel o horkou koupel (myslel si, že za požár mohl žabák a to tak mělo zůstat až do konce tohoto příběhu). A tak naši hrdinové byli nevědomky zachráněni devítiocasou liškou, která měla problémy s nadýmáním a znovu se vydali na záchranou výpravu krásné Tsunade.
„Pokračování příště a jestli okamžitě nevlezete do těch postelí, zavolám na vás To.“
„Co?“
„To. Víte co? Nechte to plavat a okamžitě jděte spát, nebo vám všem nařežu na zadek.“