Pat-ník

1. Mami

Odešla jsi, bez zeptání, 
nejsem hodna pohledu? 
Samota strach nahání. 
A jak se bez tebe obejdu? 

Vždy jsi seděla u postele 
a pohádky četla. 
Teď mi nikdo neustele, 
vše jsi ze stolu smetla! 

Mami, vrať se mi. 
Mám tě tak ráda, matičko. 
Jsi ta nejlepší na Zemi, 
nikdo mi něříká „zlatíčko“, 
když tu nejsi, 
když tě nevidím 
když křičím na lesy: 
že tě nenávidím… 

To není pravda a ty to víš, 
víš, jak tě mám ráda, 
tak se mi vrať, 
a zabij hada, 
co se mi na srdci usadil, 
co jej zalil jedem, 
cestu k tobě mi zahradil, 
však doufám, že jednou se sejdem. 

Když říkám, že máš jít pryč, 
když říkám, že jsi hrozná, 
jen na mě klidně křič, 
nechci být zlá… 

Taková prostě jsem, 
cynická a zlá, 
ale když vrátíš se sem, 
uvidíš, že umím být 
i svá. 

2. Děvka

Po ulici kráčí 
krokem paničky, 
jenž dostane, co ráčí. 
Ach, ty řečičky 

Prý děvka je to, prodejná, 
lehká princeznička, 
svému chlapci nevěrná 
ta Půvabná Tvářička 

Kdo chce, ji dostane, 
opovrhují a závidí 
jen ty hloupé nány z maštale, 
co pro práci nic nevidí. 

Nevidí, jak uniká 
před okolním světem, 
ta holka, malá chudinka… 
tak povězte to dětem. 

Řekněte, polkněte zlost, 
jak našlapuje zlehla, 
ve svém světě nevinnost, 
na ulici-děvka

3. Sirotčinec, kostel (depresivní melodrama)

Cesta do kostela-vydlážděná, trvá chvilku 
A vedle něj dřímá 
Sirotčinec-cela snílků 
Malé děti v rukou třímá 

Obličeje dětí 
Pokrývá popel 
Můj svatostánek smetí 
Čekám, vyřkneš ortel? 

Jen snad špatné tohle? 
Modlit se k sirotečkům hladovým 
A ne k falešné modle 
To se nikdy nedozvím. 

Odsoudili jste mě 
Za to, že nakrmím hladové 
Na oko vlídní, váš vztek vně 
Byl to tak, bude to takové

4. Teď  (hra na pravdu)

Vrtkavá kráska, 
přes oči 
páska 
postačí. 

Věř, 
podej mi ruku. 
Zvěř 
v milionech pluků. 

Hledá 
štěstí, 
strádá 
copak to věstí? 

Tak poslouchej básníři, 
vyber slova věrná. 
A ty dbej, malíři, 
ať na tvé paletě převládá černá. 

Proč? 

Šílená doba 
postihla nás. 
Zas je klam ozdoba, 
znovu a zas. 

Ve tmě 
světýlko 
bliklo pro mě. 
Malinko. 

Jej stáda hledají, 
a kabát ukryje, 
potají, 
schovám si je. 

Štěstí je vrtkavé, 
z kapsy mé klouže 
já zas se stády: 
z bláta do louže.