Podivný test a trénink v lese

Isane Kotetsu zkoumala svého nového kapitána. Ten dorazil do kasáren Čtvrté jednotky asi před pěti minutami, i když přesnější by bylo říct, že se přiřítil jako velká voda. Už ve vstupních dveřích si nechal zavolat ji a další dva důstojníky jednotky konkrétně Yasochiku Iemura aHanatarō Yamadu. Všichni tři teď stáli v kapitánově kanceláři a sledovali, jak jejich kapitán zuřivě sepisuje a orazítkovává hned několik dokumentů.

„Za prvé.“ Prolomil kapitán ticho ve své kanceláři. „Ten nával pacientů na pokojích je nepřípustný. Poručíku Kotetsu tímto vás pověřuju, aby jste zrekvírovala severní křídlo kasáren Šesté jednotky a zahájila přesun části našich pacientů, kteří jsou toho schopnosti. Tyto papíry předáte kapitánu Kuchikimu.“ S těmi slovy podal Hokori Isane několik dokumentů, které před malou chvíli sepsal.

„Ale, kapitáne. To přece nemůžeme, jen tak zabrat část kasáren šesté jednotky.“ Bránila se Isane rozkazu, protože se jí nezdál.

„Mezi těmi papíry je i svolení vrchního kapitána Kyōraka, které mi to dovoluje.“ Doufám, že ještě pořád umím napodobit tvé písmo tak jako kdysi příteli. S těmi slovy na rtech a myšlenkou v hlavě se na Hokoriho tváři uvelebil vítězoslavný úsměv. „Mimochodem, když už tam budete poručíku požádejte prosím poručíka Abaraie, aby se dostavil do mé kanceláře, řekněme tak v jednu popoledni.“

„Vyřídím, spolehněte se.“ S těmi slovy se Isane mírně uklonila, převzala dokumenty a odešla.

„Teď vy dva. Vy Iemuro se vydáte k Páté jednotce a požádáte jejího kapitána, aby nám půjčil pár svých lidí na výpomoc, protože co jsem viděl tak naši jsou pěkně strhaní. Předáte mu tyto dokumenty a vyřídíte mu, že: ´Sokuke Hokori, nový kapitán Čtvrté jednotky velmi ocení, pokud kapitán Páté jednotky přistoupí na jeho žádost´.“ Iemura převzal papíry uklonil se a beze slova odešel.

„A konečně vy Yamado. Prvně bych vám rád poděkoval, že jste se postaral o mou žačku. A pak bych se vás rád zeptal: Stává se vám nebo jiným členům jednotky často, že jsou šikanováni členy jiných jednotek?“

„Ne. To ne. Občas je sice problém s některými členy Jedenácté jednotky, ale to není tak hrozné, dá se na to zvyknout.“ Hanatarō odpovídal jen nesměle a očima přitom hypnotizoval podlahu Hokoriho kanceláře.

„Vidím, že poměry v Gotei se nezměnili, co jsem byl pryč. Takže budu muset Zarakiho a tu jeho bandu otrhanců postavit do latě, ale to počká minimálně do zítra. Teď bych tě rád požádal, abys pro mě vyřídil vzkaz. Ty znáš Ichiga Kurosakiho, že ano?“

„Ano. Znám Ichiga velmi dobře, léčil jsem mu zranění, které utrpěl při boji s poručíkem Abaraiem, když poprvé přišel do Společenství duší.“ Když mluvil o Ichigovi tak se Hanatarō úplně změnil, byl najednou mnohem sebejistější a vyzařovala z něj odvaha i nálada se mu očividně zvedla. Hokori jen povytáhl pravé obočí.

„Dobře. Chci abys ho našel a vyřídil mu, že se sním chci sejít v lese, který se nachází ve východním Rukonu oblast 61. Ať tam na mě navečer počká.“

„Vyřídím mu to. Přejete si ještě něco kapitáne?“

„Ne, to je vše můžeš jít. Já se tady pustím do papírování.“ Hanatarō odešel a Hokori se pustil do hory papírů na stole. Hlášení, diagnózy a další dokumenty které bylo třeba přečíst, vyplnit či schválit zabírali nejen jeho stůl, ale nacházeli se i na několika židlích. Hokori se do vyřizování povinností pustil s vervou sobě vlastní a s vědomím, že co neudělá teď, bude muset dělat přes noc. Když do jeho kanceláře vešel Renji, vůbec si ho nevšiml.

Renji nevěděl, co mu může nový kapitán Čtvrté jednotky chtít, ale rozhodně věděl co by chtěl on říct jemu. Způsob jakým žádal o prostory severního křídla kasáren Renjiho jednotky byl přinejmenším neurvalí. Novému kapitánovi by se prostě slušelo připomenout, že s kapitánem Kuchikim a s Renjim nikdo takhle mluvit nebude a je úplně jedno, jestli má nebo nemá povolení od Vrchního kapitána.

Když Renji přišel k Hokoriho kanceláři a zaklepal, nikdo mu neodpověděl, podíval se na hodiny, které vyseli na protější zdi. Bylo přesně 13:00. Hladina vzteku v Renjim se znovu mírně zvedla, nicméně zaklepal ještě jednou. Zase nic. Renji tedy zkusil zda je odemčeno. Bylo a tak vešel dovnitř. Za kapitánským stolem schován za horou papírů, kde jej skoro nebylo možné vidět seděl Sokuke Hokori nový kapitán Čtvrté jednotky a očividně vůbec netušil, že již není ve své kanceláři sám. Renji si odkašlal a Hokori si jej konečně všiml.

„Vy jste?“

„Poručík Šesté jednotky Renji Abarai, pane.“ Řekl Renji a postavil se do pozoru.

„Vás rodiče neučili klepat?“ Vztek v Renjim znovu mírně zabublal.

„Já jsem klepal, několikrát, ale vy jste nereagoval …“

„A tak jste jsem vtrhl. Měl jste vyčkat na chodbě a zkoušet to tak dlouho dokud by vám neupadli prsty, nebo bych si vás nevšiml. No nic pojďte za mnou.“ Hokori vstal a spolu s Renjim se přesunuli do výcvikové místnosti jednotky.

„Pozval jsem si vás, abych vás podrobil sérii testů, které mi pomohou zjistit, jaký měl pobyt u Nulté jednotky vliv na váš tělesný stav.“ Hokori si vytáhl bloček a tužku.

„Jaké testy?“ zajímal se Renji.

„To hned zjistíte. Ale nebojte nebude to nic bolestivého. Pro začátek mi bude stačit. Když přeskáčete tuhle tělocvičnu dvacetkrát tam a zpět po jedné noze a pokaždé při tom dvakrát tlesknete rukama.“ Renji se na Hokori nevěřícně podíval, ale pak si jen povzdechl a dal se do toho. Pokaždé když hopsal kolem Hokoriho, si při tom dobře všiml, jak ten bojuje ze všech sil, aby se nerozesmál.

„Dobře, teď bych chtěl, aby jste udělal stojku na hlavě a až ji budete mít, vyjmenujete mi všechny kapitány a poručíky, které Gotei má a po každém jméně zatleskáte rychle třikrát rukama.“ I tenhle podivný požadavek Renji splnil, ale chuť praštit Hokoriho v něm sílila s každou vteřinou.

„Stačí. Teď se postavte doprostřed místnosti a zůstaňte stát dokud vám neřeknu.“ Renji se postavil doprostřed tělocvičny a čekal, co se bude dít teď. Hokori k němu došel a zblízka si jej prohlížel, skoro jakoby Hokori byl handlíř a Renji kůň, kterého chce koupit. Pak se najednou Hokoriho pravačka sevřela v pěst a vyrazila obrovskou rychlostí k Renjiho břichu. Tak tohle ne. Tohle už je moc, teď vám to spočítám kapitáne, boxovací pytel nikomu dělat nehodlám. Renjiho tělo, které bylo napnuté jako pružina se dalo do pohybu. Mírným úkrokem stranou se vyhnul Hokoriho ráně, jehož pěst jen neškodně sjela po Renjiho břiše. Zároveň při tom Renji Hokoriho ruku zachytil a lehkým škubnutím jeho ránu prodloužil, takže Hokori ztratil rovnováho a spadl na zem.

„To bylo dobré.“ Hodnotil Hokori z podlahy Renjiho výkon.

„Nechal jste mě vás povalit.“ Konstatoval suše Renji.

„Jak jste na to přišel?“

„Jsou jen dvě možnosti, buď jste strašlivě nemotorný, nebo jste mě nechal vás shodit, doufám v to druhé, protože nemotorné kapitány teď nepotřebujeme.“ Hokori, který stále ještě ležel na zemi, se zasmál. Pak plácl dlaní o zem, čímž se vymrštil zpátky do stoje.

„Dobře. Prošel jste.“

„Co prosím?“

„Tohle všechno byl jen test. Ty první úkoly ty jsem si vymyslel jen proto, abych vás naštval. Skutečný test byla vlastně až ta rána. Jsou tři možné výsledky. Buď bych vás praštil, pak jste jen blbec co dělá co se mu řekne, nebo by jste uhl a to znamená, že už dokážete sám myslet a máte na to být důstojníkem a konečně třetí stupeň, kdy uhnete, povalíte mě a zároveň si uvědomíte, že jsem vás nechal mě povalit. To značí, že máte analytické myšlení, dokážete odhadnout protivníka ve zlomcích vteřin. Takoví mají na to být kapitánem, pokud jsou dost silní, aby složili zkoušky. Tak to je vše. Teď když dovolíte mám ještě hromadu práce, takže vám přeji hezký den.“ Hokori odešel a nechal Renjiho stát uprostřed tělocvičny. Ten si vůbec nebyl jistý, co mělo tohle všechno znamenat. Chtějí ho snad povýšit na kapitána? A kde kurva vykopali tohohle týpka?

Později téhož dne:

Ichigo seděl na pařezu a čekal. Přemýšlel při tom, co po něm může nový kapitán Čtvrté jednotky chtít a proč se chtěl sejít tak daleko od města.

„Čekám tu na vás už víc jak hodinu.“ Začal Ichigo otráveně jakmile za sebou ucítil neznámí duševní tlak. Vstal pomalu z pařezu a otočil se, to co uviděl mu vyrazilo dech. Za ním stál Yhwatch! Ichigo nezaváhal ani na vteřinu. „Getsuga tenshō!“ Ichigo vyslal energetickou vlnu nejprve ze své delší čepele, otočil se a pak vyslal druhou vlnu z kratší. Rychlost s jakou tasil a zaútočil jeho protivníka zaskočila. Útok jej zasáhl plnou silou, a zcela zničil les v obrovském kuželu v jehož vrcholu se Yhwatch nacházel.

„To nebylo zlé.“ Ichigo nevěřícně zíral na to jak se rysy jeho protivníka roztékají až se nakonec slili s jeho mečem. Ten měl tvar dlouhé oboustranně ostřené čepele bez záštity. Muž, který před Ichigem nyní stál, nebyl Yhwatch. Tento měl krátké vlasy měděné barvy a na sobě kapitánské haori.

„Kapitán Hokori hádám?“

„Čekal jsem, že budete naštvaný, podle toho co jsem o vás slyšel.“

Ichigo jen pokrčil rameny: „Uraharovi vtípky jsou horší, už jsem si asi zvyk.“

„To neměl být žert.“

„To mi taky došlo! Jak to, že vůbec jdete tak pozdě, čekám tady na vás už celou hodinu.“

„Trocha trpělivosti tě nezabije Ichigo.“ Přešel Hokori na tykání.

„Proč jste se mnou chtěl mluvit tady? A jak to, že jsem vás ve Společenství duší ještě nikdy neviděl? A hlavně, jak to, že měníte vzhled? To snad máte taky hypnotické zanpakutō jako Aizen?“

„Docela dost otázek na jednou, nemyslíš?“

„Docela neslušný odpovídat na ně otázkou.“ Ichigo začínal mít Hokoriho dost.

„Tak dobře. Ne nemám hypnotické ani iluzorní zanpakutō, ale měnit vzhled mi umožňuje můj shikai. Nevěděl jsem, že znáš každého shinigamiho v Seireitei, ale pokud tě to uklidní tak jsi mě ještě nikdy neviděl, protože jsem byl posledních 110 let mimo službu. A konečně toto místo jsem zvolil kvůli tomuhle.“ Hokori ukázal na spoušť způsobenou Ichigovým útokem.

„Chcete mě zkoušet, jestli jsem připravený na boj proti Yhwatchovi?“

„Ujasněme si hned z kraje dvě věcí Ichigo. Za prvé: Ano jsem tu proto abych se přesvědčil, jak si silný a pak ti pomohl tvou sílu dopilovat k dokonalosti. Za druhé: Yhwatch není tvůj problém, ale můj. Až Quinciové znovu zaútočí, budu to já, kdo se mu postaví, ne ty.“

„Nemáte tušení, jak je silný, já už s ním bojoval, viděl jsem, jak přemohl staříka Yamu. Sám ho nikdy nezvládnete.“ Ichigův hlas zněl velmi vážně, ale Hokori ho očividně ignoroval.

„Je na čase se podívat, kde jsou tvé limity Ichigo. Tvůj bankai prosím.“ Ichigo si jen povzdechl, pochopil, že Hokorimu souboj s Yhwatchem nevymluví, ale rozhodl se to neřešit snad má ještě dost času, aby to mu zabránil. Na Hokoriho žádost jen kývl. Postavil se zpříma obě ruce před sebe, jeho meče se dotýkaly jeden druhého.

„BAN-KAI! Tensa Zangetsu!“ Vlna duševního tlaku vykřivila okolo stojící stromy směrem od Ichiga a Ichigovy meče splynuly do jediné tenké černočerné čepele, tak jako vždy.

„Je to jak jsem čekal.“ Začal Hokori pomalu. „Tvůj shikai je reprezentací tvých quincijských i shnigamských schopností, proto má dvě čepele, každá představuje jednu stránku tvé síly. Tvůj bankai je, ale manifestací jednoty těchto sil v tvé duši a v tvém srdci, proto má i nadále jen jednu čepel.“

„Tak teď jste na řadě vy.“

„Obávám se Ichigo, že jsi to špatně pochopil. Já svůj bankai nepoužiju.“

„Cože? Proč ne? Máte mě přece otestovat ne? Chtěl jste vidět mé limity, jak mě k nim chcete dotlačit bez bankaie?“

„Už zase máš zbytečně moc otázek. Proč nechci použít svůj bankai? Prvně můj bankai je určený výhradně k zabíjení, ne k tréninku a tak, jej používám jen když jej potřebuji, což není tento případ.“ A taky je tohle ideální příležitost zjistit, jak na tom jsem já sám, ale do toho ti nic není chlapečku.

„Jste stejně arogantní bastard jako byl Byakuya. Uvidíme jestli si budete sebou tak jistý až s vámi skočím.“ Ichigo vyrazil do útoku.

Hokori jeho ránu však kryl. Následovala tedy divoká výměna útoků a protiútoků z obou stran. Ichigo szjitil, že Hokoriho rychlost je až neuvěřitelná, byl rychlejší než Byakuya i rychlejší než býval Ichigo. Ale byl rychlejší jen než starý Ichigo, kdyby tehdy na Sōkyoku bojoval s Hokorim, prohrál by na celé čáře, ale teď a tady stojí mnohem silnější Ichigo Kurosaki a ten má téhle bitky už plné zuby, je na čase vyléčit z arogance dalšího kapitána. Ichigo zrychlil své útoky. Bylo jasně patrné, že Hokori už nestíhá, tohle už na něj bylo moc. Konečně se v jeho obraně otevřela skulinka, Ichigo nezaváhal a tnul, tam kde ale jeho čepel měla přetnout látku a svaly na Hokoriho hrudi, narazila na tuhý odpor pancíře. Hokoriho shihakushō se pokrylo ocelí a o tu se Ichigův útok zastavil. To jej natolik překvapilo, že se Hokorimu podařilo vyrazit mu Zangetsua z ruky a namířit mu na hrdlo.

„Prohráls Ichigo.“

„O tom nic nevím.“ Ichigo nejprve uskočil dozadu, a pak jen napřáhl svou ruku a Zangetsu sám mu do ní přilétl.

„Getsuga tenshō!“ Černá vlna dušení energie předčila výškou hravě i okolní stromy. Hokori zbledl, útok takového rozsahu nečekal.

„Kabe kettei!“ zařval Hokori a máchl svým mečem k nebesům. Před ním začala ze země stoupat kovová zeď. Brzy na to následoval ohlušující výbuch, jak Ichigova getsuga narzila do Hokoriho kabe kettei. Když se konečně usadil prach, stál Hokori za rozvalinami své zdi, z čela mu ztékal pramínek krve, les kolem něj už neexistoval. Ichigův útok proměnil všechny stromy v daném směru v třísky.

„Prorazit jediným úderem Kabe kettei i Kawa no kettei, to se jen tak nevidí. Dobrá Ichigo uznávám, že jsem tě bral na lehkou váhu, ale aby sis o sobě moc nemyslel ukážu ti teď jak vypadá můj útok. BAN-KAI! Hagane no Ikari!“

Ichigo sledoval jak z Hokoriho meče stéká ocel, jak se mu plazí po ruce a jak se mu z ní na zádech formují obrovská křídla, která měla místo perutí tisíce různých čepelí.

„Senjin.“ Řekl Hokori sotva slyšitelně. S tím slovem se jeho křídla rozpadla na jednotlivé čepele a ty pak vystřelili obrovskou rychlosti směrem k Ichogovi. Mnohé z nich se chovali jen jako prosté projektily a Ichigo je snadno odrazil, ale pár se jich chovalo jako meče, které někdo ovládá a vede. Ty zasypávali Ichiga ranami, jako by stál proti stál proti desítkám protivníků najednou. Stálo ho mnoho sil se jich zbavit.

Když konečně přetnul poslední z čepelí, které na něj Hokori poslal, přistihl se Ichigo jak těžce oddechuje. Hokori už ale útočil znovu. Tentokráte přímo svým mečem. Ichigo se připravil vykrýt jeho ránu. Viděl jak se Hokori blíží, jak se napřahuje, uslyšel ho jak šeptá: „Hagane o tōshite karu.“ Pak už jen ucítil bolest na hrudi, ale to nebylo možné, nemohl jej přece zasáhnout, nemohl být rychlejší. Jak Ichigo padal na zem, podíval se na svůj zanpakutō, ten byl i nadále netknutý. Do prdele, co je tohle za týpka?