Poslední slzy

Byakuya se podíval na dívku ve své náruči. Vůbec mu nevadilo, že se vůbec nehýbala, jenom nechápal, co to sní jeho polibek udělal. Ale co, hlavně, že jí měl pro sebe.

Taiyo jen matně vnímala, co se děje. Nebyla si vůbec jistá jestli to je skutečnost nebo jen nějaký špatný sen. Až když jí Byakuya položil opatrně na úpstel, bylo jí jasné, že to je realita. A hlavně, že ta realita neí vůbec dobrá.

„Nehýbej se,“ zasyčel Taiyo Byakuya do ucha a sklonil se k ní. Taiyo se zděšeně dívala, co se děje. Nevěděla, pr

čo se sakra nemohla probrat, proč

byla tak dlouho mimo a nechala se odnést jako by se nic nedělo. Až teď sebou začala škubat a bránit se.

Jenže ne na dlouho. Jakmile jí Byakuya proti její vůli políbil, opět ztuhla neschopna myslet a bránit se.

„Už vím jak na tebe,“ usmál se pro sebe Byakuya, když mu došlo, že co se to s ní děje po tom co jí políbí. A líbilo se mu to.

„Neboj, bude se ti to líbit,“ zašeptal Byakuya Taiyo do ucha a rukama jí zajel pod tričko. Pomalu ale jistě začínal cítit své narůstající vzrušení. A to jen z toho doteku. Vůbec nechápal, co to s ním ta dívka dělá. Nikdo ho ještě takhle nedokázal okouzlit.

Taiyo jen vzdáleně vnímala jak jí Byakuya svlékl. Cítila, jak jí je to všechno úplně lhostejné.

Až když na svém těle ucítila jeho nahé tělo, říkala si, že je to špatné, že by měla něco dělat. Ale její tělo jí vůbec neposlouchalo. V žádném případě se nechtělo podřítit jejím příkazům. Přitom úplně jasně cítila nechuť, jak jí Byakuya klouzal rukama po těle.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal Byakuya a políbil jí na tetování fénixe, které úplně svítilo na bledé pokožce. Užíval si to. Ústy jí blooudil po celém těle a dával jí poznat rozkoš. Jenže mu vůbec nedošlo, že Taiyo to tak necítí. Ale on prostě chtěl, aby křičela jeho jméno, aby se spolu s ním vznesla do ráje a aby s ním chtěla být napořád.

„Jestli se vůbec nezapojíš, budeš toho litovat,“ zasyčel na ní Byakuya, když ho jeho snaha omrzela. Taky chtěl, aby se o něj takhle starala.

Když se ale ničeho nedočkal, vztekle na ní nalehl a prudce do ní vnikl. Bylo mu to už jedno. Chtěl být něžný, ale až dýl pochopil, že ona si to vůbec nezaslouží.

Začal se pohybovat, vůbec nevnímal nebo spíš nechtěl vnímat krev, která z ní tekla.

Vzdáleně slyšela Byakuyu, který křičí její jméno, než dosáhl vrcholu. Přitom všem však Taiyo

nevydala ani jedinou hlásku.

Jen jedna jediná slza sklouzla po její krásné tváři, pak už necítila vůbec nic.

°°°

„Ugh,“ ozval se bolestivý vzdech, kdesi hluboko v lese u nějakého potoka.

„Co to, sakra má být?“ zaskučela Taiyo a snažila se postavit. Ke své hrůze si uvědomila, že na sobě nemá vůbec nic, jen vedle sebe má poházené svoje oblečení a zbraně

.

„Ale né,“ zasténala Taiyo a proti své vůli začala plakat. Vzpomněla si na úplně všechno, co jí udělal, že jí znásilnil, jenom nechápala, proč jí jen tak pohodil někde v lese. Copak ten zatracenej shinigami neví, že bez ní budou všichni ztracení? Proč jí to udělal? A proč se ona sakra nebránila?!