Prohozené uniformy

,,Sebastiane?‘‘ ozval se hlas mladého pána zpoza křesla otočeného k velikému oknu do zahrady. Hrabě Phantomhive měl sice plno práce, ale to mu, jak se zdálo, bylo úplně jedno.

,,Ano?‘‘ optal se sluha, který postával kousek od stolu, držíc tác s hrníčkem plným horkého čaje.

,,Odkdy se na našem panství nosí motýlky?‘‘ optal se bez jakéhokoliv zájmu v hlase. Zjevně mu i tohle bylo jedno, chtěl pouze svou pozornost odpoutat od stohu papírů, co na něj čekaly.

,,Omlouvám se, boccan, je to něco, co se špatně vysvětluje. A pokud jsem dobře obeznámen, čeká na Vás plno práce, není, liž pravda.‘‘

,,Claude! Co je tohle? Kravata? To se mi líbí!‘‘ rozkřiknul se plavovlasý pán na celé panství. Faustus se zatvářil značně kysele, když prošacoval kapsy u saka a zjistil, že jeho brýle s největší pravděpodobností zůstaly v druhé uniformě. Povzdechl si.

,,No tak, Claude, usmívej se, vždyť ti to sluší!‘‘ pověsil se na něj Alois.

To ano, ale jak se můžu radovat, když skoro nic nevidím? Ale až uvidím Michaelise, tak udělám veletrh. Natrhnu mu jak kalhoty, tak trenýrky a nakonec zadek tak, že si dlouho nesedne! Pomyslel si pro sebe pavouk a té představě natrhávání zadnice se pro sebe zasmál.