Prolog
by AllassaProlog
Několik desítek let před tím, než se narodil InuYasha.
Sesshoumaru ještě nosil dětské střevíce, když za ním přišel otec a oznámil mu, že pro něj našli jeho budoucí nevěstu. Chlapec se zamračeně podíval na otce: „To nemyslíš vážně!“ „No to teda myslím. Dohodnuté sňatky mezi démony zajišťují sílu a přežití, synu,“ odvětil mu otec a víc se o té věci nechtěl bavit. Sesshoumaru proto šel za matkou, ale ani ta mu nedala jasnější informace. Řekla mu jenom, že za týden se půjdou podívat k té rodině, odkud pochází jeho budoucí žena. Sesshoumaru celý týden strávil cvičením a také chodil s otcem po jejich zemi, ale nedověděl se nikdy to, co chtěl. Nakonec přišel den D, hodina H a minuta M, když stáli před docela velkým sídlem někde ve východních zemích. „Jak je možné, že to zde lidé neobjevili?“ zeptal se otce. Ten mu vysvětlil, že tento dům je zakletý kouzlem domácího pána tak, aby ho smrtelníci nenašli, je jakoby v jiné dimenzi. Sesshoumaru měl plno dalších otázek, ale musel si je nechat pro sebe, protože vstupní brána se otevřela a naproti jim šel pán domu. Byl to démon o něco vyšší než InuTaisho, měl dlouhé modré vlasy a červené oči. „Vítám vás, jsem rád, že jste přišli,“ oslovil je a naznačil, aby šli za ním k domu. „Dlouho jsme se neviděli,“ přešel k němu InuTaisho. Muž se zasmál a přikývl. „Máš pravdu. Ale pryč jsou časy mládí, dnes jsme lordi a musíme dbát o svou rodinu.“ Sesshoumaru se podíval na matku a ta mu přikývla. „Pokud správně hádáš, že je to Pán Východu, tak máš pravdu.“ Muž je uvedl do domu, kde v společenské hale seděla blond démonka s něčím v náručí. „Dovolte mi, abych vám představil svou ženu a dceru. Lady Yo a Alisia,“ představil je. „Neříkejte mi, že to mimino…“ „ To mimino je tvoje budoucí žena, Sesshoumaru,“ zpražil malého lorda jeho otec. „Mohla bych si ji podržet?“ ozvala se Sesshoumarova matka. Lady Yo přikývla a předala jí malou. „Sesshoumaru, pojď se na ní podívat, je tak sladká,“ zavolala svého syna, který se došoupal k ní a nakoukl za přikrývku. Dítě spalo, oči zavřené s prstíkem v puse. „Vždyť nemá ani vlasy… a cucá si palec,“ zamumlal hrdě a podíval se na matku. „Taky jsi to dělal. Všechny mláďata to dělají,“ vypeskovala ho a vrátila holčičku její matce. Poté se rozdělili, Sesshoumaru zůstal s otcem a hostitelem, kde probírali nynější situaci a ženy odešli do pokojů paní domu, kde si povídali o společné budoucnosti jejich dětí.
Uběhlo několik let a nyní před sídlem Lorda Západu stála rodinka z Východu. InuTaisho je vřele přivítal a pozval dál. Venku pršelo, proto všichni na sobě měli pláště s kapucí, kterou si nyní dali dolů. Sesshoumaru právě sestupoval po schodech do haly, když si ho všiml otec. „Synu, dneska máme vzácnou návštěvu,“ usmál se na něj. „Přeji dobrý den, Lorde Toujo, Lady Yo,“ popřál jim a pak si všiml asi osmiletého děvčátka za nimi. Měla krátké fialové vlasy a oči jen o pár odstínů světlejší. „Lady Alisia, tvoje budoucí snoubenka,“ připomenul mu otec. Sesshoumaru sám vypadal na čtrnáct let, byl o víc jak hlavu vyšší od dívky a rozhodně v ní neviděl někoho, kdo by sním měl sdílet život. Přesto se prkenně uklonil a řekl: „Lady Alisio, je radost vás vidět vzkvétat.“ Za ním stála jeho matka a měla co dělat, aby nevybuchla v smích. „To by snad stačilo, určitě jste po dlouhé cestě unaveni a rádi byste si odpočinuli. Pojďte za mnou, ukážu vám vaše pokoje,“ řekla a odváděla je po schodech nahoru.
U večeře se probírali společenské záležitosti a padlo slovo i na chystanou svatbu. „Slyšel jsem, že u vás bylo několik démonů-nápadníků,“ ozval se InuTaisho. „Ano, ale jenom jeden by byl vhodný pro mou dceru. Jenomže pochybuji, že bych ji dal někomu jako on,“ odvětil mu lord Toujai. „Smím vědět jeho jméno?“ „Říká si Naraku, je docela mocný, ale cítím v něm něco, co by tam nemělo být a Alisia se ho bojí.“ Dívka přikývla a dál se věnovala své polívce. Občas se nesměle podívala po chlapci, který měl být jednou jejím lordem. Nevypadal špatně, byl hezký. Měl dlouhé bílé vlasy a krásné zlaté oči. I ten měsíc na čele se jí líbil, stejně tak pruhy na tváři a rukou. Když si Sesshoumaru všiml jejího pohledu, ona ho rychle sklopila do talíře a začervenala se. ´Dítě,´pomyslel si s povzdechem. Po večeři lady Yo uložila Alisiu do jejich pokoje a vrátila se dolů k ostatním. „Doufám, že naše dohoda platí, i když se objevilo víc nápadníků, Toujo,“ ujišťovala se Sesshoumaruova matka. „Jistě, já své sliby dodržuji. Je to otázka cti a hrdosti mého rodu,“ odvětil jí vážně Pán Východu.
Zdrželi se tam asi tři dni, Sesshoumaru měl za úkol dávat pozor na Alisii, což mu nebylo zrovna po srsti. ´Nejsem přece její chůva.´ vztekal se v mysli, když jí zvedal uplakanou ze země, kde spadla. „No tak, nebreč. Vždyť se ti nic nestalo. Ty jsi celkově hrozně ubrečená holka,“ peskoval ji a sledoval, jak se dívce valí do očí další proud slz. „Ale.. no ták, já to tak nemyslel…“ přetočil očima. A takhle to šlo další dva dny, pokud rodina Lorda Východu neodešla.
„Sesshoumaru, co říkáš na Alisii? Roztomilé děvče, ne?“ zeptala se ho několik dní po návštěvě matka. „Roztomilá? Vždyť ani pořádně nemluví, pořád brečí a schovává se za rodiči. Dokonce se neumí ani prát,“ rozhořčeně odvětil malý lord. Jeho matku to přihnalo k smíchu. „Co je na tom směšné? Je to pravda!“ rozčiloval se dál. „Máš pravdu. Je taková tichounká, ale je to ještě dítě. Uvidíš, že až ji potkáš příště, bude to úplně jiná osoba. Věř mi. Znám její rodinu dlouho a takhle to bylo vždy,“ pročechrala mu vlasy matka a měla pravdu. I když jí v té chvíli Sesshoumaru ani za mák nevěřil.