První pusa

V Seireitei byl zase jeden z těch klidných teplých večerů. Jeden z těch, kdy se nikdo nesnaží sejmout Soul Society, nebo si s někým vyřizovat účty. K tomu všemu zapadající slunce spolu s červánky vytvořilo kouzelnou podívanou. Prostě tento večer patřil k těm, kdy si zamilovaní vyznávají lásku a kdy lidé zapomínají na své starosti.
Ichigo seděl na okraji Soukyoku a sledoval tu hru slunce a mraků, jenže kvůli dotěrným myšlenkám nemohl tu krásu patřičně ocenit. Trápila ho vlastně jen jedna věc. Ale ta jedna věc se mu už stačila pořádně zažrat do srdce. Bylo to celé o něm a kapitánovi 6. divize, jak prosté…
 Nebylo to tak dávno od záchrany Rukii. A nebylo to tak dávno od jeho boje s Kuchikim. Právě tenkrát se to stalo, když byli oba skryti v růžovém kruhu mečů, vytvořeným Senbonzakurou Kageyoshi. Tenkrát se ti dva políbili! Možná, že to bylo tou chvilkovou nadvládu jeho vnitřního hollow (co jinýho by to bylo?!), jinak si to Ichigo vysvětlit nedovedl. Ani nevěděl, kdo to vlastně začal. Jistě věděl jen jedno – od té doby se ke kasárnám šesté na 500 metrů nepřiblíží a ke kapitánu Kuchikimu to bude rovnou kilometrový zákaz. Snad to nějak po čase vyšumí a vše se dá do normálních kolejí. Byakuya nevypadá na člověka, který by se na něco takového snažil upozornit. Ichiga tato myšlenka celkem uklidnila a dovolila mu myslet taky na něco jiného. Třeba na to, že tu čuměl už asi notnou dobu, když ani nepostřehl, že je tma jako v pytli. Snad nebude nikdo moc vyšilovat, když si tu ustele a odejde zítra ráno. Ichi se tedy svalil do trávy a za chvíli usnul.
Ten večer se na Soukyoku vydal ještě někdo jiný. Byl celou dobu pečlivě skrytý a vylezl, až když se ujistil, že Ichi tvrdě spí. Kapitán 6. divize, Kuchiki Byakuya, myslel na tu samou věc jako Ichigo, než to tu tak krásně zalomil. Ani Byakuya nemohl s jistotou říct, kdo to tenkrát začal. Jenže on byl sám k sobě upřímný a narovinu si přiznal, že jemu se to líbilo. Líbilo, něco neskutečného mezi kapitánem a shinigamim… mezi mužem a mužem… v Seireitei něco neslýchaného, nemožného, neodpustitelného!  Ale i Byakuya je jen člověk. Po smrti Hisany neměl nic s nikým. Po celý ty časy. Trochu jako dobrovolný celibát.  Ale s Ichigem se mu naskytla možnost si trochu užít s minimálním rizikem vzniku nějaké citové vazby, která by ho mohla ohrozit. Byakuya se rozhodl. Když už se jednou začalo, tak to může také pokračovat, ne?
Když se Ichigo vzbudil, neměl daleko k překvapenému vykřiknutí. No řekněte, usnout na trávě a probudit se v neznámým pokoji, to je trochu znepokojivé, ne? Zangetsu ležel hned vedle Ichiga a žádné mříže neviděl, takže ho zatknout za spaní na veřejném prostranství nemohli. Ichi se rozhodl pro taktiku rychle-se-sebrat-a-nepozorovaně-vypadnout. Potichu se vykradl ze dveří a vlezl do velké, krásně upravené zahrady. Chvíli se zmateně rozhlížel a pak už věděl, která bije. Teda skoro. Věděl, že je v sídle Kuchiki. Ale proč? Snad ho kvůli té..ehm.. události tenkrát nechce teď Byakuya v tichosti sejmout? A sakra.. To snad není jeho styl, ne? I když.. co je vlastně jeho styl?
Jenže než Ichigo stačil vymyslet nějaký solidní plán, už nebyl na zahradě sám.
„Tak už ses vzbudil..“  To nebyla otázka, spíše konstatování. Ichi na to tedy nic neřekl a otočil se čelem k hlavě klanu Kuchiki.
„Byakuyo… Co to má znamenat?“ Pohledem visel na rtech tmavovlasého kapitána a čekal, co z něj vypadne za informaci.
„Co to má znamenat?“ Zopakoval tiše Byakuya a musel se pousmát nad Ichigovo lehce vyděšeným výrazem.
„To znamená, že dnes pokračujeme v tom, v čem jsme začali při našem posledním střetu.“
„Což-.“ Ichi to ani nestačil dopovědět a už byl uvězněn v kapitánově objetí a na jeho rtech ucítil ty Byakuyovi. Vlastně se to ani moc nelišilo od toho prvního polibku.
Až na to, že tohle nevypadalo na rychlý konec jako posledně.
Ichigo stál jako solnej sloup a nevěděl, co by měl dělat. Zmlátit ho, zabít ho, zapojit se..? Prozatím se rozhodl nedělat vůbec nic, třeba to pak Byakuyu omrzí a nechá toho.
Ale Byakuya rozhodně nic takového neměl v plánu a když viděl, že s Ichigem to ani nehne, rozhodl se zajít dál a začal rukama zkoumat jeho tělo. Napřed rukama zajel do jeho oranžové kštice a pak pokračoval přes záda na boky.
To už Ichigo nevydržel a potichu zasténal. Jeho strach i morální zábrany padly jako mávnutím proutku a po chvíli se už zapojoval do Byakuyovo hry. Kapitán Ichiga střídavě líbal na rty a na krk, Ichigo si troufal pouze hladit Byakuyovy tmavé vlasy a oplácet mu polibky.
Jenže když Byakuya zajel rukou pod černé kalhoty jeho uniformy, do Ichiga jakoby uhodil blesk. Co to tu sakra dělá? Než se Byakuya nadál, byl v trapu pomocí shunpo.
Ichigo běžel bez zastavení až k Ukitakemu, aby ho pustil do jeho světa, domů. Ukitake se naštval, že ho někdo otravuje pozdě v noci, ale Ichigovo zvláštní výraz v obličeji ho donutil nic neříkat.
Když se Ichigo konečně dostal do svého pokoje, prásknul s sebou do postele a snažil se uklidnit. Nejradši by si nafackoval. Co to sakra bylo? Málem se mu povedlo vyspat se s kapitánem 6. divize!  Ale.. zašlo by to tak daleko? Ten Byakuya člověka umí rozpálit, to se musí nechat. Vzápětí si za tu myšlenku doopravdy jednu vrazil a rozhodl se na to prostě nemyslet.. což bylo celkem těžké. A také se rozhodl, že v Soul Society nikdy nebude zůstávat přes noc.
Byakuya byl Ichigovo úprkem lehce rozladěn, ale nemohl říct, že to nečekal. Ačkoli to, co tomu předcházelo, se mu nezdálo vůbec tak zlé. Naopak, klidně by si to zopakoval. Rukou si zajel do vlasů, kde ještě furt cítil Ichigovo dotek a pousmál se. Tímhle to nekončí, tímhle se to teprve začíná rozjíždět. A vypadá to, že celkem zajímavým směrem…