Anime a manga fanfikce

    Slunce opět prosvítalo celou Konohu a samozřejmě nevynechalo ani byt černovlasého ninji. Dnes se Sasuke vzbudil sám, ale přesto ještě chvíli odpočíval se zavřenými víčky. Přece jen – to slunce tak příjemně hřálo…  Počkat. Určitě to bylo slunce?!

    Uchiha opatrně rozlepil jedno oko, bloudil s ním po místnosti, dokud mu pohled nespočinul na blonďáčka ležícího na něm. Ten idiot se k němu musel v noci přitulit! Dobře, možná mu v noci neměl sebrat deku, ale dělat si z něj topení?! Naruto byl na něj totiž natisknutý téměř celým tělem. Hruď položenou na té jeho, ruce obmotané kolem jeho krku a nohy podivně propletené tak, že se o sebe mírně otírali rozkroky. Nezaujatý šmírující (třeba Jiraya) by si pomyslel, co se v noci muselo dít… Opravdu takhle působili jako zamilovaný pár, který má za sebou rušnou noc. Sasukemu ihned naskočil úšklebek na tváři. Proč toho ne(zne)užít?

    Opatrně z pod Naruta vymanil svou ruku. Jemně jej pohladil v zlatavých vlasech, sjel níže na zátylek a pokračoval dolů po páteři až k zadečku. Chvíli se nad tím musel zamyslet. Nikdy ho nenapadlo, že je Naruto tak… krásný? Tuto myšlenku však ihned zapudil. Přece jen nechtěl pochybovat o své orientaci… Proto raději pokračoval ve svém plánu.

    Lehce mu foukl do ouška, rukou zůstal na onom místě a ukazováčkem druhé přejížděl po kontuře jeho rtů.

    „Na-ru-chan!“ šeptl mu dychtivě do ucha, přičemž  pevně stiskl jeho pozadí.

    „Áááááááááááááá! Hadibuzna mě osahává!“ vystartoval Naruto polekaně z postele směr kuchyně, v polospánku, takže si ani nevšiml, že ‚Hadibuzna‘ je vlastně ‚Sasubuzna‘. Sasuke se mohl smíchy zadusit. Po dlouhé době se opět něčemu smál, ba dokonce řehnil. To, jak Naruto zareagoval, jak byl vyděšený…  to všechno bylo pro Uchihu roztomilé.

    Strašně rád by si ještě nějakou dobu poležel, když už má konečně celou SVOU postel jen pro SEBE. Ale nešlo to… Teď když byl Naruto pryč, nic ho tak příjemně nehřálo, nic se k němu tak krásně netulilo… Sám si i přes protesty mozku musel přiznat, že mu jeho společnost nijak nevadila, možná že spíš naopak…? Achjo, už z něj začíná šílet.

    Pomalu vstal z postele a odkráčel do koupelny. Shodil ze sebe veškeré oblečení a pustil na sebe proud ledové sprchy, po tom ránu s Narutem se musel trochu probrat.

    Mezitím blonďáček usilovně hledal pro něj nejdražší věc na světě. Bohužel si ale musel přiznat, že něco takového se u Uchihy nenajde… Proto sklesle vytáhl nějakou zeleninu, jako přísady do ramenu a jal se ji nakrájet. Než se však z celé mrkve stala drobná kolečka, rozlehlo se bytem hlasité „Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!!!!“

    Sasuke z koupelny vyběhl, jak nejrychleji mohl. Kolem pasu měl obmotaný jen krátký ručník, který vypadal, že každou chvíli spadne a na hlavě zbytky pěny od šamponu.

    Když doběhl do kuchyně, zpozoroval Naruta, jak bolestně kouká na svůj ukazováček pravé ruky. Leskl se na něm drobný potůček krve, který se čím dál více zvětšoval. Černovlasý shinobi k němu beze slova přistoupil a sám si jeho zranění měřil pohledem. Nejprve jen špičkou jazyka ochutnal tu rudou tekutinu. Slízl mu celý potůček a hned na to se Narutův prst ocitl v ústech Uchihy. Jemně ho laskal, ošetřoval poraněné místečko, až Naruta napadaly nemravné myšlenky… (Předpokládám, že nemusím vysvětlovat jaké. :D) Do tváří se mu pomalu dostávaly ruměnce, vůbec nechápal, co to Sasuke dělá.

    Když byl hotov, vyjmul prstík a nahnul se pro cosi do linky, jenž byla o něco víš za Narutem. Tím pádem na sobě byli Uchiha a Uzumaki opět nalepení. Ale popravdě, nevypadali, že by jim to nějak vadilo…

    „Sasuke, co dě-“ zasekl se v půlce věty, když zpozoroval, jak drobné kapičky vody mapují hruď jeho přítele. Jak ztékají z těch dokonale vypracovaných svalů dolů, přes břicho k podbřišku a potom- Naruto okamžitě zrudl, když mu došlo, že Sasuke na sobě má jen kraťoučký ručník. Sotva si to však uvědomil, dotyčný se od něj odlepil a opět si vzal na starost jeho zranění. Strhl obal z náplasti a jemně ji přelepil přes malou ranku.

    „Dí-díky.“ Šeptl blonďáček a sladce se usmál. Sasuke zavrčel jen něco ve smyslu ‚Prosím.‘

    „Tak, můžeš mi vysvětlit, jak se ti to vlastně povedlo?“

    „No, to bylo tak Sasuke!“ začal horlivě hyperaktivní ninja „Ráno mě něco tak hrozně vyděsilo, že jsem pláchnul do kuchyně. Nejdřív jsem si myslel, že to byl Orochimaru, ale pak mi došlo, že to byl jen sen. Hmmmm…“ zamýšlel se Naruto, co ho to asi tak dneska mohlo ošmatlávat…? Uchiha se tak, tak držel, aby se nerozesmál. „No, z toho všeho mi najednou vyhládlo. Hledal jsem ramen snad všude, jenže tady prostě nikde nebyl!“

    „Ovšem, že ne. Já jím jídlo. Ne špagety v litru oleje.“

    „Žádný špagety! Nudle, Uchiho Sasuke, nudle!“

    „Hn.“ Odfrkl s nezájmem, přednášku o ramenu neměl za potřebí.

    „No, když jsem nic nenašel, napadlo mě, že si ho udělám sám a potom sem se řízl…“

    „Ubožáku. Navíc, nejsou tady ani nudle.“

    „…“

    „Sasuke, ty jsi tak nekulturní barbar!“

    „Hn.“ Použil opět svou frázi, když nakoukával do lednice, co by mohlo stačit pro ně dva. „Hej, Ramenožroute, co by sis dal?“

    „To je jedno.“

    „Huh? Žádný ‚Ramen a nic jinýho‘ ?“

    „Hej, usuratonkachi, jsi v pohodě?“

    „Co?“

    „Jsi celý červený.“ Konstatoval Sasuke a lehce mu položil dlaň na tvář. Naruto okamžitě zrudl, takže jeho tvář nabrala ještě víc na rudém odstínu.

    „Ni-nic mi není, jsem v pohodě.“

    „Máš horečku.“

    „Nemám!“

    „Dneska žádný trénink.“

    „Co?! Hele počkej, co to děláš?!“ začal křičet, když ho Sasuke bral do náruče a nesl zpět do ložnice.

    „Okamžitě mě pusť!“ bušel do něj jemně pěstmi, ale při jeho stavu to Uchihu vůbec nebolelo. Položil ho zlehka na postel a přehodil přes něj deku.

    „Dneska zůstaneš doma, jasný?“

    „… koupíš mi za to ramen.“

    „Když budeš hodnej kluk.“ Mrkl na něj a rozcuchal mu jeho zářivé vlasy. Ze skříně vytáhl své typické oblečení, v koupelně vklouzl do spodního prádla a zbytku svršků. Ještě než zmizel z místnosti, otočil se na odpočívajícího Naruta.

    „Nezlob, nic nerozbij, neřízni se a pokus se beze mě přežít, ano ubožáčku?“ zašklebil se na něj, přitom k němu mluvil tak sladkým hláskem… Věděl, jak Naruta vytočit.

    „Sasuke!“ švihl jeho směrem Naruto polštář, ale trefil už jen dveře. Za pár vteřin se jen ozvalo cvaknutí dveří a blonďatý shinobi mohl mít konečně chvíli pokoj.

    Note