Rozhovor s Jessie od Zisi

1. Vážení přátelé, vítám vás u rozhovoru s Jessie, naším únorovým favoritem. Tak, Jes, přísaháš, že budeš odpovídat podle pravdy k tomu ti dopomáhej múza tvá?

Přísahám na všechnu svou fantazii (a že je jí málo [směje se])

2. No, myslím, že nám to bude stačit. Jako každého se i tebe musím zeptat, jak se cítíš? Co ty na to, že jsi vyhrála v srdcích všech čtenářů?

Nejdřív jsem si říkala, že to bude sranda být mezi výběrem nejlepší povídky. Ale pak začaly přibývat hlasy a já jsem byla šíleně překvapená. Moc chci poděkovat všem, kteří se pustili do čtení mé povídky a dali mi hlasy, šíííleně mě to potěšilo 🙂

3. Zůstaňme na chvíli u téhle povídky. Já jen podotknu, že je to originální povídka, žádná fanfikce, můžeš nám všem říct, jak vznikla?

No, jelikož miluju focení, chtěla jsem udělat něco na to téma. A samozřejmě jsem zaujatá starými fotkami, jelikož vyprávějí příběh a to jsem chtěla použít v povídce. Vždy, když vidím nějakou starou fotku, hledám za nimi příběhy, jsou vždy tak… inspirující. A přestě to jsem chtěla přenést do své povídky.

4. A to se povedlo. Pojďme dál. Ty jsi vlastně nezačínala s psaním prózy, nebo se pletu?

Nene, nezačínala. Když jsem byla o pár let mladší, dostala jsem se náhodou k psaní básniček. Byla jsem zamilovaná a šlo to tak nějak samo. Musela jsem se vypsat a ono to šlo. Ale s tím jsem sekla a pak jsi přišla ty a kopla mě do zadnice a já začala psát prózu. A jsem mnohem spokojenější 🙂

5.  (Nekontrolovatelný záchvat smíchu) Ehm, dobrá. Jako jedna z mála autorů, které znám, jsi začínala s psaním originálních povídek. Láká tě teď něco na tom měnit a přestoupit na fanfikce?

Já ti ani nevím. Řekla bych, že ani moc ne. Neříkám, že bych neměla fanfikci ráda, ale je to hlavně o tom, že člověk musí ty postavy znát vážně dobře, aby o nich mohl něco napsat, protože jsou již dané, stejně jako většina okolí. A pro čtenáře je to pak stejné – pokud neznají osoby a celkově příběh, nemá pro ně povídka takovou cenu. Mně se naopak líbí, když si člověk může vymýšlet vlastní osoby, příběhy, místa, proplétat je mezi sebou. Není omezen, maximálně vlastní fantazií. To je na tom to kouzelné, nikdy nenajdeš originálku se stejným námětem.

6.To se mi líbí. Máš nějakého autora, který by tě svým psaním ovlivnil? Reálný či virtuální identita?

Rozhodně mou hlavní osobou, která mě ovlivnila, jsi ty, jelikož jsi mě na to všechno přivedla a podporuješ mě při tom. Jsi mou inspirací u každé své povídky, do které vkládáš kousky sebe. Pokud bych to pak měla brát z ohledu spisovatelů, rozhodně mě ovlivnil John Moore, díky kterému jsem začala psát parodie, které mě náramně baví 🙂

7.Jejda, to mi lichotí. Posladní otázka, která se poutá k psaní. Hodláš využít své dovednosti ve svém zaměstnání nebo už jsi je třeba někdy využila?

Rozhodně bych se tomu chtěla věnovat dále, ale nevím, jak daleko uspěji. Je mnoho lidí, kteří si tohle přejí, ale málo z nich se pak doopravdy stane spisovatelem. Ale i kdyby se to nestalo, rozhodně v tom budu pokračovat jako ve své milované zálibě 🙂

8.Tak fajn, přejděme k osobnější části rozhovoru. Kdybys měla jedno jediné přání, co bys udělala?

Udělala bych každého šťastného. Myslím, že si to hodně lidí zaslouží, ale málokdo se šťastným i cítí. A když budou ostatní šťastní, bude to pro mě šťastné taky. Takže tak 🙂

9. Páni, nesobecká osoba na dvanácti hodinách. Co ti na tvém životě přijde úplně nejtěžší a co bys naopak nevyměnila za nic na světě?

Myslím, že hlavně škola je pro mě hodně těžká, ale asi nejtěžší je bojovat se životem, nějak jsem se s ním zatím nepohodla. A co bych nevyměnila? Asi to bude znít blbě, ale nalezení Raedwulfa na youtube. (Tedy, pokud nepočítám rodinu, to beru jako samozřejmost.) Byl tu pro mě, když jsem to vážně potřebovala a stal se mým životním hrdinou.

10. Jak už nejspíš všichni pochopili, kromě psaní máš ráda focení. Je ještě něco, co by tě hodně zaujalo?

Samozřejmě miluju čtení, kterému se ale teď nestíhám věnovat, jelikož mi škola zabírá všechno a já, jako velmi pilný student, pak nestíhám. A když náhodou mám volnou chvilku, ještě to využívám na příležitostné hraní počítačových her, které si náramně užívám :3 Jinak bych asi mohla popsat ještě pár řádků, kolik toho mám ráda, ale myslím, že už mě tu je dost (směje se).

11.Haha, dobrý pokus, ale ještě nekončíme. Co by o tobě, byť by to měla být jediná věc, měl člověk vědět?

No, ačkoliv se to možná nezdá, jsem hodně tichá a nespolečenská. Neumím dobře komunikovat s lidmi, takže radši trávím čas sama nebo jen s blízkými přáteli. Jsem děsnej pesimista, kterým jsem se stala v průběhu prvních dvou let na gymnáziu, a už to ve mně zůstalo. Každou poznámku na svou osobu beru hodně vážně a většinou si dělám hlavu i kvůli zbytečnostem. A taky přemýšlím. Pořád přemýšlím. Někdy už mi z toho puká hlava -_- Jo, a taky jsem divná. Nebo mi to aspoň pár lidí tvrdí (a já si to beru k srdci).

12. Oukej, co bys řekla fantomům na Tanraii, kteří jen proplouvají, čtou a nekomentují?

Wayka na vás vezme kladivo a ubije vás!

13.  Co míníš o glosování? Jsi pro zesměšňování povídek či proti?

Záleží na tom, co je to za povídku. Pokud jsou to normální povídky, převážně originálky, jsem zásadně proti. Každý nějak začíná a když jim člověk tohle udělá, absolutně je zesměšní. Pokud jsou to fanfikce, záleží na typu. Pro mě je glosování vhodné pouze pro fanfikce s postavami, kterým jsou absolutně změněny charaktery do pozic absolutních nesmyslů, jak si například některé dívky dělají ze Severuse Snapea nabušeného opáleného chlapíka, co umí všechny manuální práce, každý den si umívá vlasy a v kalhotách má dvojtou nálož. To jsou povídky stvořené pro glos.

14. Blížíme se ke konci rozhovoru. Chtěla bys něco vzkázat svým čtenářům?

Chtěla bych poděkovat, že jsou schopni si pro mě a mé povídky udělat čas, popřípadě je i okomentovat, protože to je to nejúžasnější, čeho se autor může dočkat. A taky bych chtěla vzkázat tobě, že jsi skvělá a že se teď směju, protože ses zapomněla zeptat na jednu věc, o které jsem ti před pár dny povídala, a to mě hodně těší (směje se)

15. sakra, no, budeš muset nejspíš vyhrát další anketu! Díky za rozhovor.

Já děkuji tobě za čas, který jsi mi obětovala 🙂 Třeba někdy příště!