Rozhovor s Mikhail od Zisi

1. Přísaháš, že budeš mluvit pravdu, pouze pravdu a nic než pravdu, k tomu ti dopomáhej Bůh?

Tak přísahám.

2. Výborně, jsi nejnovější vítěz ankety o nejoblíbenější povídku měsíce, jaké z toho máš pocity?

Samozřejmě pozitivní – o to víc, že se vlastně nejednalo o fanfikci ale o originální povídku.

3. Znamenají tedy pro tebe tvé originální povídky víc než fanfiction?

To je dost ošemetná otázka a navíc by se na ní dalo odpovídat v rozsahu stránek, nikoli řádků. Obojí má svá specifika a obojí je náročné (pokud se člověk snaží dělat to aspoň trochu pořádně). Vymyslet ale vlastní reálie a postavy, které nějak fungují je náročnější, než si vzít něco, co už před tebou vytvořil někdo jiný. Taky je těžší přitáhnout čtenáře. Nerada bych to ale generalizovala. Napsat dobré originální dílo je podle mě těžší a výsledek je o dost méně jistý takže pokud bychom vzali fanfikci a originální povídku na zhruba stejné kvalitativní úrovní, pak ano, tu originální bych asi stavěla o něco výš.

4. Na tvém provilu na Tenraii se člověk může dočíst, že píšeš už od páté třídy, kdy jsi začínala jako autorka dark fantasy. Když si nyní vzpomeneš na některou ze svých prvních povídek, našla by se v nich nějaká Mary Sue?

No jéje (směje se) Vlastně jsem to už s tím záměrem psala – ne že bych tenkrát znala pojem Mary Sue ale psala jsem zkrátka sebe v jiném světě, který byl i ve své bizarní směsici dětské naivity, klišé a bez nadsázky dost brutálních scén pořad lepší, než to, co byla tenkrát každodenní realita. Ale upřímně doufám, že po tomhle už dlouho není v mých povídkách ani památky, protože už dlouho píšu pro radost a opravdu se snažím o to, aby mé postavy byly svébytné.

5. Tak to blahopřeji, zbavit se tohohle plevele se snaží snad všichni uvědomělí autoři, co bys jim poradila, máš nějaké triky, jak se zdánlivě „dokonalým“ postavám vyhnout?

Přemýšlet nad tím, co člověk píše a být trochu sebekritický. Mně osobně třeba pomohlo dát si ke každé postavě dohromady samostatný soubor, který obsahuje veškeré údaje, které mi přišly podstatné. Docela zajimavé je inspirovat se třeba datem narození té postavy – každé znamení má své silné a slabé stránky a pokud si je člověk schopen třeba i tímhle způsobem hned na začátku udělat alespoň hrubý náčrt osobnosti, dost to pomůže. Pak jsem si při kontrole třeba uvědomila, že v určité situaci by se ta postava nezachovala tak, jak  jsem to napsala poprvé, takže další věc – číst po sobě. Trojnásob, když se povídka táhne už delší dobu, nebo člověk používá postavy, které se už vyskytly v jiné povídce.

6. Co inspirace, kde ji čerpáš?

Jednoznačně v hudbě. Poslouchám prakticky pořád a prakticky všechno. Pomáhá mi vžít se do světa, o kterém píšu a dostat se blíž k postavám, které v mých příbězích figurují.

7. Máš nějakého autora, který by tě v tvém psaní ovlivnil, někoho píšícího bestsellery nebo nějakého internetového mága?

H.P.Lovecraft mě fascinuje svým detailním popisováním, které je málokdy na úkor příběhu a Manna Francis tím, že dokázala úspěšně skloubit dystopické sci-fi, detektivku a homosexuální téma do jednoho universa. Ale myslím si, že pokud člověk aktivně píše, tak ho ovlivní cokoliv, co si přečte. A může to klidně být i stylem: „No to je strašný, takhle psát nikdy nesmím!“ To jsem si třeba říkala po 15 stranách jistého bestselleru od E. L. James

8. Ovlivňuje tě nějak psaní v profesionální sféře? Zabýváš se nebo se hodláš zabývat svou osobní tvorbou či využívat své jazykové dovednosti i v zaměstnání?

Své jazykové dovednosti jsem využívala profesionálně rok a to jak angličtinu, tak češtinu v pozici překladatele a korektora. Hodně mi to dalo – nepřeberné množství nových informací, něco mi to vzalo – za ten rok jsem nenapsala prakticky nic „pro sebe“ ale celkově to byla vynikající zkušenost, ke které mi na začátku moje amatérské psaní dopomohlo a která to psaní později značně obohatila. Profesionální spisovatel bych ale rozhodně být nechtěla.

9. Proč? Pro většinu lidí zní vidina slávy a věhlasu lákavě, proč to nechtít? 🙂

Já myslím, že slává a věhlas nejde ruku v ruce s profesionální dráhou, ale hlavně už mám zkušenost s transformací koníčku na výdělečnou činnost. Kromě psaní i amatérsky kreslím a ve chvíli, kdy jsem začala přijímat práce na zakázku mě to přestalo bavit. Ať člověk chce, nebo ne, stane se z toho povinnost a to je něco, co mi bere chuť cokoliv dělat. Když si lidé v komentářích říkají o další díl povídky, je to obrovská motivace ale stále to má daleko k povinnosti, jakou je uzávěrka.

10. Teď z trošku jiného soudku. Co bys chtěla ze všeho nejvíc?

Uf, to je těžké! (směje se) Já jsem vlastně spokojená. Ale už dost let plánuju přestěhování do Anglie, tak kdyby bylo možné přesunout tam ze dne na den veškerý můj život, abych se v pondělí probudila a normálně jela do práce, tak bych si vůbec nestěžovala.

11. No jo, skromnost musí být (směje se) Co říkáš na nadcházející konec světa?

Tak, my, kteří si před spaním pouštíme Vzpomínky na budoucnost od Ericha von Dänikena nebo Akta X, už jsme samozřejmě připravení a máme dohodnutý odvoz společně s delfíny.

12. Jak bys chtěla prožít posledních dvacet čtyři hodin svého života?

Základem je vydatný spánek, takže budíček v poledne, na oběd jehněčí stejk na brusinkách, pak příjemná vyjížďka v mém Aston Martin Vantage 1970 a večer s přítelem buď při nějakém filmu, nebo muzice a naše dvě kočky tulící se k sobě na koberci. Hotová utopie.

13. Takže žádný šílený zážitek jako seskok z okraje vesmíru, žádný den nabitý akcí?

Tak, vesmír si užiju, až budu opouštět Zemi před koncem světa a předpokládám, že mých posledních 24 hodin se odehraje v úctyhodném věku, to by se těch 24 hodin mohlo při akčních zážitcích dost zkrátit.

14. A teď krátká série buď-a-nebo otázek. Sci-fi nebo fantasy?

těsně fantasy

15. Ovoce nebo zelenina?

Ovoce

16. Happy endy nebo katastrofy?

Happy end

17. Otevřené konce nebo uzavřené?

Uzavřené.

18. A poslední: kino nebo divadlo?

Kino

19. Jakou povahovou vlastnost dokážeš na člověku nejvíc ocenit?

Upřímnost

20. Co tě naopak dovede nejvíce rozčílit?

Falešnost

 21. Tak to vidíte, buďte upřímní a žerte ovoce (směje se). Je ještě něco, co bys chtěla vzkázat těm, co si rozhovor přečtou?

Samozřejmě děkuju všem, kteří mi dali v anketě hlas, hodně si toho vážím a je to pro mě velká motivace psát dál a třeba i víc. Ale všem čtenářům na Tenrai bych chtěla vzkázat toto: Komentujte, komentujte, komentujte! Už jste si to v rozhovorech i dodatcích autorů museli přečíst asi tak stokrát ale vážně na tom záleží. Vždyť autoři tu publikují pro vás, jinak bychom si to mohli s klidem nechat na vlastním hard disku. Komentář je to nejcennější, co nám za naší snahu můžete poskytnout a je jedno, zda bude pochvalný, nebo kritický.

Čteš mi z duše, díky za rozhovor.

Já děkuju 🙂