Rozlitá tuš sumi

,,Ah, dobře. Děkuju,‘‘ uklonil se Ittoki, když odcházel z pokoje Rena a Hijirikawy. Docela chápal, jak spolu mohli vydržet i přes to, že se z jejich kamarádství vyklubala nenávist. Pokaždé když do jejich společné místnosti vstoupil, připadal si jako mezi dvěma světy. Pomyslná čára ho dělila od dvou skutečností, které žily v míru vedle sebe. Kdyby udělal krůček napravo, ocitl by se ve světě kaligrafie a rohoží tatami. Stačilo se však podívat nalevo a spatřil by část pokoje, která patřila lovci dívčích srdcí. A nejen lovci, ale také lamači. Neměl nic proti tomu, že byl Ren Jinguuji oblíbený, také měl proč. Je hezký, úspěšný, je to dědic… Občas mu ale hlava nebrala fanatické chování fanynek a ani se nedivil, že toho měl i Hijirikawa dost. Přeci jen, bydlet s takovým idolem a navíc rivalem muselo být značně vyčerpávající, byť si hráli každý na svém vlastním písečku a přes imaginární sklo proplulo pár slov jen zřídka.

,,Myslíš, že se ještě vrátí?‘‘ optal se bez zájmu Ren, zdánlivě soustředěně hleděl na terč před sebou, aby se připravil na vítězný hod a po očku sledoval Hijirikawu, který se mezi tím vrátil ke své předchozí činnosti. Pečlivě roztíral tyčinku suché tuše sumi ve vodě. Takhle to trénoval snad každý den, Ren ho pokaždé potajmu sledoval, takže si po pár takových ,,nedobrovolných hodinách‘‘ připadal jako mistr a Hijirikawa to musel pořád zkoušet. S každým dnem mu přišlo, že to roztírá čím dál tím pomaleji. Asi má spoustu času a potřebuje se nějak zabavit, kdo ví?

,,Nechceš toho na chvíli nechat a něco si se mnou zahrát?“ zaprosil Ren, když ho omrzelo házení šipek, které s přibývající vzdálenosti většinou skončily zapíchnuté ve zdi.

,,Je to nutné?“ Odvětil mu s takovou nechutí, až to Rena zarazilo. Většinou byl Hijirikawa nepříjemný, ale že až takhle. Rychle se však z toho překvapení vzpamatoval, nehodlal se vzdát už na začátku.

,,Je,“ prošel tu neviditelnou bariéru, jedním krokem vzal nevysoké schůdky a namířil si to přímo k Hijirikawovi, ,,protože se začínám opravdu pekelně nudit.“ posadil se před něj, sledujíc každý jeho pohyb. Doufal, že tím Hijirikawu znervózní, jenže ten nevypadal na to, že by ho jeho přítomnost nějak vyrušovala. Dál vesele tančil se štětcem po papíře až do té chvíle, než se stoleček nebezpečně zakynklal a mistička s tuší nadělala kolem sebe pěkných pár cákanců. Jak Rena začaly v nepohodlném sedu mravenčit nohy, chtěl změnit polohu a omylem narazil do stolku. Hijirikawa na chvíli ustál v činnosti, aby zhodnotil situaci. Nedalo mu moc práce zjistit, že se jedna z kapek pomalu rozpíjí ve větší kruh na látce jeho pomněnkové yukaty.

,,To snad ne.“ zakabonil se. Pohledem říkajícím, jak to Renovi osolí, ho pomalu tloukl do země. Ren měl pocit, jako by se pod tím pohledem opravdu zmenšoval. Nervózně se usmíval až do chvíle, kdy ho něco napadlo. Rozhodně to byl lepší nápad než ten Hijirikawův žmoulat flek v ruce a snažit se ho vykoukat.

,,Svlékni se.“ zavelel najednou Ren. Hijirikawa sebou škubnul. Cože to po něm chce? Vypadlo z něj akorát překvapené ,,prosím?“

,,Slyšel’s. Tak dělej, ať to můžu namočit.“ Hijirikawa si oddychnul, vybavovaly se mu věci, které by neměly. Začervenal se nad myšlenkou, co se mu honila hlavou, a jal se oděv svléci. Ani přes dlouhou ofinu mu neuniknul Renův mlsný pohled, kterým na něj šilhal, jak měl pootočenou hlavu pryč od něj.

,,Nedívej se.“ napomínal ho, když už se jeho pohled stával nesnesitelným.

,,Promiň, nemohl jsem si pomoct, jsi bílý jako sýr.“ ušklíbnul se a raději se otočil, aby nemohl Hijirikawa říct ani popel. Ten jeho drzou poznámku ignoroval, svléknul roucho a ledabyle ho zahodil za sebe tím směrem, ve kterém měl sedět Ren. Neminul, lehká látka dopadla Renovi přímo na hlavu. Ren se zhluboka nadechnul, voněla po třešních. Rychle ho stáhnul z hlavy, a aniž by k Hijirikawovi pouze v trenýrkách zvedl oči, prošel kolem něj do koupelny. Než si však Hijirikawa stačil vybrat náhradní oděv, Ren už byl zpátky. Chtěl se ho optat, jestli už je za tu chvilku hotový, ale zarazily ho Renovy teplé ruce na jeho bocích.

,, Jinguuji?“ Koktal, nebyl si jistý, co by měl udělat a tak stál jako tvrdé y. Ucítil studený závan vzduchu od pootevřeného okna, a protože se Renovy ruce posunuly kousek níž, naskočila mu husí kůže. Otřásl se, čehož si Ren nemohl nevšimnout. Zezadu ho objal a dlaněmi mu zajel na třísla.

,,Mmm,“ šeptal mu kousek od ucha.

,,Rene, c-co to děláš?“ snažil se Hijirikawa protestovat, ale jakmile se pohnul na stranu, otřel své mužství přes látku trenek o Renovu ruku. V opojném šoku si ani neuvědomil, že si opřel hlavu o Renovo rameno a nahlas zasténal. Na to Ren čekal. Chtěl počkat, až Hijirikawa sám podlehne, což šlo od jisté doby postupně lehčeji a lehčeji. Přece jen byl povoláním svůdník. Navíc kvůli jisté osobě jménem Ittoki, se nemilovali už pár dlouhých dnů. Kdykoliv byli sami, snažili se zachovat si chladnou hlavu, ale většinou to jeden z nich po nějaké chvíli nevydržel a o něco se pokusil. Marně. Poslední dobou si na ně učitelé dávali větší pozor, protože se jim nezdálo, že spolu mluví víc, než je obvyklé.

,,Pojď,“ šeptal dál Ren, jeho neposedné ruce opustily jeho slabiny, jeho šíji obdaroval malým vášnivým polibkem a než se Hijirikawa nadál, ležel u Rena v měkkých peřinách. Ren si v rychlosti sundal veškeré oblečení, až na spodní prádlo a lehnul si ke svému milenci. Bříšky prstů provokativně sjel přes bradavky, pupík zpátky na nabývající bouli na Hijirikawových spodkách. Párkrát přes ni přejel celou dlaní a pak jeho obratné prsty vklouzly pod spodní kraj Hijirikawavových bilých trenclí, aby mohly dráždit i varlata. Hijirikawa měl pevně zavřená víčka, tváře mu pomalounku červenaly, až byl červený jako rak a sténal hodně nahlas, takže se Ren docela i bál, protože kdyby náhodou někoho napadlo jít je zkontrolovat, měl by cestu volnou, protože zapomněl zamknout dveře. Pak by byli oba ve velkém průšvihu – pravidlo totiž zní, že se do sebe studenti nesmí zamilovat. Jestli to platilo i pro nespolupracující dvojice, to už nikdo netušil.

Hijirikawa si toho byl vědom a tak se rozhodnul, že ten problém vyřeší po svém. Zatahal Rena lehce za pramen blonďatých vlasů, ten se sklonil ještě o něco níž, několikrát dlouze Hijirikawu políbil a když se pak začali líbat, vzdychal tak Hijirikawa do Renových úst, což je samozřejmě vzrušovalo na maximum. Hijirikawa se začal nenápadně prohýbat v zádech, to byl pro Rena signál, aby už ho nechal, nebo ho udělá. Propustil jejich rtíky pro velký nádech a i přestože se už stěží ovládal, pořád měl chuť si s ním ještě hrát.

,,Klekni si,“ Hijirikawa mlčky poslechnul a vystrčil na blonďáka pozadí.

,,Rene?“ zděsil se trochu Hijirikawa, jakmile se Renův ztopořený penis otřel o jeho otvor. A znovu. Zase. Víc a intenzivněji. Všechno přes látku jejich spodního prádla.

,,Tomu se říká sumata.“ Informoval ho a opět přitlačil. Hijirikawa vyheknul, bylo to nesnesitelně příjemné i přes tu tenkou překážku.

,,Stačí, Rene-“ prosil ho snažně, nedalo se to vydržet. Ren na nic nečekal, stáhnul si značně vlhké prádlo a jedním rychlým tahem ho sundal i z Masata. Co nejopatrněji začal pronikat do Hijirikawova těla, muselo to bolet, ale Masato ani neceknul. Hrdost mu to totiž nedovolila, a tak pouze křečovitě svíral prostěradlo.

,,V pořádku, darling?“ zajímal se Ren, který měl co dělat, aby tu větu ze sebe vůbec vypravil. Plíce mu nějak nechtěly pořádně pracovat, ať se nadechnul sebevíc, stále mu připadalo, že se nenadechnul dost. Hijirikawa měl ten samý problém, dýchal mělce a přerývavě, navíc neudržel steny.

,,Rene!“ Ren udělal první příraz, dlouhý a lehký. Další už takové zdaleka nebyly. Ren si svého přítele dravě bral a ten mu jen vycházel vstříc. Poslední příraz… Ren přes Masata přetáhnul peřinu a ještě si pár minut, než usnuli, hrál s prsty na Masatově ruce. Každé bříško prstů obdaroval malinkou pusinkou, vnitřek dlaně obkroužil jazykem a pod zápěstí dobře viditelnou skvrnku. Než se nadál spal jak Hijirikawa, tak i on.

,,Je to ještě horší, než to bylo.“ Konstatoval Hijirikawa skutečnost, kterou na druhý den uviděl namočenou v umyvadle. Skvrna místo toho, aby pustila, se rozpila po celé jedné straně, která byla pod vodou. Bezradně zíral do umyvadla, v hlavě měl docela prázdno, i když se jeho obličej tvářil, že nad něčím přemýšlí.

,,Koupím ti nové.‘‘ pokrčil Ren rameny, prohrábnul mu vlasy a líbnul ho na zátylek. Hijirikawa měl však už jasno. Chladně ho obešel, ani mu neodpověděl, a když už se chystal zavřít dveře, nechal se slyšet.

,,Do závěrečných zkoušek žádný sex!‘‘ a zabouchnul, aby Jinguuji nemohl nijak protestovat. Stejně věděl, že za ním přijde a bude ho všemožně přemlouvat, on to nevydrží a stejně mu podlehne. Ale pro teď odcházel jako vítěz.