Secret Weapon

„Tak kde ji schováváš?!“ ozvalo se prázdnou místností, z jejíchž stěn se odlupovaly kusy barvy a tapet. Horký vzduch zkroutil kytičkovaný papír do úhledné role, na které si pavouk natahoval pavučinu. Jediné, co mohl chytit, byly padající kousky stěny. Blonďák se pohrdavě podíval na tmavovlasého muže před sebou. Už čtvrt hodiny z něj mámil, kam si schoval zbraň, ale až teď mu povolily nervy a on se rozhodnul, že ho prohledá.  Nevybíravě mu rozepnul knoflíčky u košile, nebo by se spíše dalo říct, že je škubnutím ruky utrhnul. Rozkutálely se do všech koutů, cinkaly po zemi a zapadaly do různých štěrbin nebo děr v harampádí. Blonďatý pistolník se začal smát, vlastně se smál, aniž by věděl čemu. Stačilo to ale, aby Lucase naštval ještě víc.

„Nicku, přestaň se smát jako blbec!“ štěknul na něj, Nick se přestal smát a jen se lehce umíval.

„Nedáváš mi na vybranou.“ povzdechl si, v podřepu se posunul blíž k blonďákovi tak, že měl Nicka skoro na klíně, jak klečel. Nick se přestal usmívat, naopak si začal Lucase zkoumavě prohlížet. Ten si otřel čelo rukávem košile, bylo strašné horko, i když budova měla vymlácená okna, vítr se v místnosti ani nehnul. Oba byli zpocení a udýchaní a to hra teprve začala. Lucas se jízlivě zašklebil a rukama zašmátral Nickovi za zády. Neúspěšně. Přesunul se rukama na jeho kapsy, prohmátnul je jak z vnější, tak vnitřní strany.

„Přestaň, ty úchyláku.“ zakřenil se Nick a otřel si bradu o rameno. Potřeboval se podrbat, ale ruce za zády a v poutech mu to zrovna neumožňovaly. Ošil sebou v domnění, že to snad zabere, ale nezabralo. Lucas zatím vytáhnul svůj kvér a přiložil mu ho pod bradu.

„Přestaň se mlít, nebo uvidíš.“ řekl nakvašeně, měl dojem, že se Nick o něco snaží. Ten po něm však hodil jednu dosti kousavou grimasu a pokračoval ve vrtění dál. Lucas si nasupeně odfrknul, ten chlap si vážně dělá, co se mu zachce a ani bouchačka pod bradou ho nijak nevzruší.

„Přestaň se vrtět.“ posunul mu zbraň kohoutkem kousek níž na hruď a zkusil to znovu.

„Dobře, dobře.“ pokrčil rameny.

„Ale neříkal jsem Ti snad, abys přestal, ouchylo?“ Lucas mávnul rukou a zabral za přezku pásku, který jistil Nickovy kalhoty. Opatrně, jako by se mohl každou chvilkou rozpadnout, vytáhnul pásek z jedné strany přezky, pak vytáhnul pacičku z dírky a vytáhnul pruh kůže i z druhé strany kovové přezky. Ani nevěděl, jak se mu to povedlo, ale otřel se hřbetem ruky o jeho rozkrok, což neopomněl Nick okomentovat.

„Co když se mi postaví?“ řekl značně pobaveným tónem.

„Tak to bude tvůj problém.“ odvětil mu stejně pobaveně Lucas. Opřel si mu čelo o hrudník, a co nejpomaleji mu rozepnul knoflík a pak následoval zvuk rozepínaného zipsu. Stáhnul mu boky kalhot kousek níž, až uviděl okraj trenýrek. Prstem se zaháknul do vnitřní strany gumy a přejel jí od podbřišku až do poloviny zad. Nick prudce vydechnul, začínalo to být nebezpečné. Přemýšlel, jestli mu říct, že jí má ukrytou nad kotníkem pod nohavicí, ale nakonec se rozhodl jinak. Počkal, až mu stáhne Lucas kalhoty úplně a pak zažadonil, aby mu rozepnul pouta.