Setkání

„Auu,“ zaskučel Swen a v rychlosti se od Aireena odvalil. Ten spratek se zrovna přetočil a napálil mu pěknou mezi nohy.

„Sakra,“ bručel si pro sebe a naštvaně vstal. „vstávej, musíme pokračovat v cestě,“ probral Aireena a rychle balil věci.

,Co se mu stalo?´ pomyslel si nechápavě Aireen a radši bez námitek vstal. Na druhou stranu byl rád, že ho vzbudil. Těšil se až pozná svojí rodinu. Hlavně svojí sestru. Byl zvědavý na svůj domov.

O pár minut později už byli na cestě.

„Je tu krásně,“ zamumlal si pro sebe Aireen.

„Ano, království tvého rodu patří mezi nejkrásnější. Tvůj otec s matkou jsou poddanými milováni, takže nejsou žádné problémy s drancováním a podobně od jejich lidí,“ řek Swen, „už tam budeme.“

Aireen zvedl hlavu a zadíval se na mraky. Zaujalo ho, že tady byly dvě slunce. Jelikož mu ale Swen řekl, že se království nachází v dimenzionální rovině, odvodil si od toho, že je v úplně jiné galaxii, což znamenalo, že tu je možné úplně všechno.

„Páni,“ vydechl Aireen a okouzleně se díval na město, které se před nimi vyhouplo. Bylo nádherně barevné, ale takovým způsobem, že všechno k sobě ladilo. Nejvíc ho zaujal hrad, který se tyčil ve středu města na kopci. Už svým vzhledem dával najevo, že v něm nebydlí obyčejní lidé.

„Krása, že ano,“ usmál se Swen, zrovna vylezli na vrchol kopce, odkud byl pohled na město nádherný. Chtěl ještě něco dodat, ale zarazil se.

„Co se děje?“ zeptal se Aireen, který si všiml změny v jeho náladě.

„Něco z čeho nemám dobrý pocit,“ zabručel Swen a rychle vyrazil dolů. Kolem hradu bylo moc živo. Sým výborným zrakem si všiml, že v jeho okolí je mnohem víc stráží než bylo kdy potřeba. To mohlo znamenat jen jediné. Něco se stalo a nebylo to nejlepší.

***

„Zaveďte mě ke králi. Vedu jeho syna,“ řekl Swen tvrdým hlasem u stráží před hlavním vchodem. Ten se na něj jen zvědavě podíval, ale bylo poznat, že mu po chvíli došlo, kdo to je.

„Jistě, hned to bude,“ řekl okamžitě.

Aireen celou dobu mlčel. Cítil, že se něco děje. Už se ani moc nezajímal o město, kterým procházeli ani vzhledem hradu. Byl napjatý na setkání s otcem.

„Synu,“ probral ho z přemýšlení dojatý hlas. Aireen zvedl hlavu a všiml si, jak k němu míří štíhlý muž, kterému už prokvétaly vlasy stříbrem. Vypadal neskutečně mladě na to, že to byl jeho otec. Když se mu ale podíval zblízka do očí, spatřil v nich neuvěřitelný smutek.

„Aireene,“ řekl otec ještě jednou a pevně ho sevřel v náručí. Aireen se usmál, cítil, že ho má opravdu rád.

„Kde je matka a sestra?“ zeptal se okamžitě Aireen, chtěl poznat celou rodinu. Všiml si, jak světlo v králových očích pohasíná.

„Musím vám něco říct, pojďte se posadit,“ vybídl je král a posadil se jako první na jednu ze židlí, které se táhli kolem velkého stolu.

Jakmile se Aireen i se Swenem posadili, pokračoval: „Musím ti říct s těžkým srdcem, že tvá matka již není mezi náma.“

„Jak to?“ zeptal se šokovaně Swen.

Král se na něj mdle zadíval a odpověděl: „Zemřela, když přepadli náš hrad v noci. Já vím, na městě to není znát, ale bylo poznat, že měli u sebe někoho velmi zkušeného, protože napadli opravdu jen náš hrad. Nevím, jak se jim to mohlo povést, dostat se neviděně až sem, ale bohužel se jim to podařilo. Já sám jsem byl těžce zraněn, tvá matka zraněním podlehla a tvojí sestru…“ zalknul se král.

Aireen se celý napjal a vybídl ho pohledem, aby mu okamžitě řekl, co se s ní stalo.

„Tvá sestra zmizela. Mám o ní velký strach, ani nedokážu pomyslet na to, že by tu už nebyla. Ale na druhou stranu byla vždy velmi silná,“ řekl král jakoby sám sebe přesvědčoval o tom, že jeho dcera nemůže být mrtvá.

„Aireene?“ zašeptal potichu Swen, všiml si, že něco není v pořádku. Jakmile mu král řekl tohle, celý se napjal a znehybněl. Aireen pomalu otočil hlavu a zadíval se na něj.

„Sakra,“ řekl Swen a vyskočil k němu. Jeho pohled byl úplně prázdný, viděl v nich neuvěřitelnou bolest a prázdnotu, ale co bylo hlavní, viděl v nich strašný vztek, který se dral na povrch.

Vzal jeho tvář do dlaní a něžně promlouval: „Aieene, vzpamatuj se, nikdo ještě neví, co v tobě za sílu, která dřímá, ale nemůžeš jí dát najevo takhle, budeme ji trénovat a cvičit. Takhle sestře nepomůžeš. Navíc je určitě naživu. Vaše oddanost a láska dávala najevo že jste jako dvě strany jedné mince, dvě poloviny jednoho srdce. Když zemře jedna, druhá to pocítí. Cítíš snad, že je mrtvá?“

Aireen se na něho chvíli díval a pak vyčerpaně sklopil hlavu

„Ne, mám pocit, že žije, ale prožívá velkou bolest. Musíme ji najít. Nemůže odolávat dlouho,“ vstal ze židle.

Swen se na něho znepokojeně díval. Přišlo mu, že ten spratek, kterého prakticky vychoval najednou strašně dospěl. Jediná věc, která se mu nelíbila byly ty jeho oči. Vypadal v tu chvíli hrozně nebezpečně. Bůh ví, co by se stalo, kdyby se ve vzteku utopil. Měl pocit, že tohle bude běh na ještě hodně dlouhou trať.