Situace se komplikuje

Když tu najednou do pokoje vtrhla nějaká osoba celá oblečená v tmavě modré barvy půlnočního nebe.

„Hiroko!!“ zařval dotyčný chlapec ve stejném věku jako všichni ostatní a zuřivě se podíval na Naruta.

„Co tady sakra děláš?!“ zařval Hiroko a vztekle si stoupl přímo před něj.

Naruto se na oba pozorně zadíval. Bylo mu jasné, že ho dotyčný pro teď zachránil, ale začínal mít i tak strach, když viděl, jak se na něho nenávistně dívá.

„Co bych tady dělal, jsem tu pro tebe,“ zasyčel.

„Ale mám takový dojem, že jsi trochu mimo, jak vidíš, zrovna tu mám společnost,“ odpověděl mu Hiroko s kyselým úsměvem na rtech a kývl hlavou ke ztuhlému Narutovi.

Neznámý se na něj podíval a pomalu popocházel k posteli, až se zastavil přímo před Narutem. Naruto se na nic nezmohl, jen se na něj díval doširoka otevřenýma modrýma očima a smutně si uvědomoval, že to pro něj asi bude vážné.

Chlapec se na něj chvíli nehnutě díval růžovýma očima, ale pak se nečekaně sehnula a políbil ho. Když to spatřil Hiroko, zuřivě k němu přišel a odtrhl ho od Naruta.

„Ikoto, co to k sakru děláš, ten je můj,“ zařval na něj a dal mu pěknou ránu do obličeje.

„Jen zkouším, co umí, jestli náhodou není z toho nového bordelu, co je kousek odtud. Ale asi ne, protože skoro neumí líbat,“ ušklíbl se Ikoto a ledabyle si otřel krev ze rtu.

Naruto zrudl, tak teď to nevydžel ani on. Je docela zvláštní, že vystartoval až teď, jenže po tom, co zažil za tu chvíli co tam je, je vůbec zvláštní že ještě žije a nedostal infarkt.

Ikoto se jen nechápavě díval, jak Naruto dělá Kage Bunshin no Jutsu a jak mu v rukou začíná rotovat chakra. Když se Naruto vrhl proti němu, ani nestihl uhnout. Poslední co zaslechl, bylo slovo „Rasengan“.

Hiroko se tázavě díval na Naruta, který se třásl vzteky. Naruto se na něj otočil a vrazil mu pěstí.

„Já nejsem žádná děvka na hraní!“ zavrčel na něj Naruto a vrhl se pryč z pokoje. To, co se dělo na tý zatracený misi se mu vážně přestávalo líbit. Tsunade se asi opravdu trefila. Tohle byl ten nejhorší trest, jaký si kdy mohl představit. Tohle se mu tak strašně nelíbilo, tohle bolelo, tak strašně to bolelo. Trhalo to jeho samotného na kusy, protože si připadal jako hadrová panenka, o kterou se ostatní perou. Bylo tak nepříjemný vědět, že o něj má někdo zájem. To nemohl zůstat u nějaké dívky? Ne, on prostě musí být středem pozornosti kluků a ještě ke všemu dost ujetejch! Vyloženě a bez nějakých keců okolo řečeno úchylných chlapců, kteří touží jen po sexu.

„Sakra, co je zase tohle?!“ zařval podrážděně Naruto, když dostal pěnou pecku do hlavy, která ho dohodila na zem. Do někoho vrazil a radši nechtěl vědět do koho, protože měl tendenci si na někom pořádně vylít svůj vztek. Naruto pomalu zvedl hlavu, zatímco se rukou držel za bouli, která mu rostla na hlavě.

„Sasuke?“ zašeptal Naruto.

„Jo, já, sakra kam si to letěl? Ale mimochodem jsem tě chtěl najít, musíme si promluvit,“ odpověděl mu Sasuke a vrhl na něj ztrápený pohled, který se NAruto zabodl hluboko do jeho srdíčka.

„Co jsi mi chtěl?“ zeptal se Naruto, když spolu se Sasukem zdrhli na lavičku do nějakého lesíka.

„Nejdřív ty, co to s tebou bylo, byl jsi nějaký…. napjatý.“

„Kdo by nebyl po tomhle, já už z toho fakt nemůžu, to co se tady děje, bych nechtěl zažít ani v tom nejhorším snu, sakra!“ ulevil si Naruto a zlostně zatnul pěstičky.

Sasuke se na něj podíval a pak ho objal kolem ramen. Cítil, že to Naruto potřebuje, protože sám věděl, jak je citlivý.

Naruto se na něj otočil a zoufale se zadíval do jeho očí.

Sasuke se natáhl a políbil ho. Už to nemohl vydržet, sám prozi své vůli bojovat už dál nemohl. Nevěděl, co se to s ním děje, ale jediné co věděl jistě, bylo, že chtěl být jenom s Narutem. Jenom jeho chtěl líbat a objímat, hladit a hýčkat.

Naruto se v duchu zaradoval. Na tohle čekal. Psí očka zaberou vždycky. (p.a.XD)

Sasuke si k sobě Naruta přitáhl, jak nejvíc to šlo a plně se ujal vedení. Jak rád líbal jeho rty, které byly tak měkké a hedvábné. Strašně rád si užíval pocit, kdy mohl poslouchat Narutovy steny a jak volá jeho jméno. Bylo strašně krásné být s někým, koho máte rádi…

„Neruším vás?!“ ozval se tichý hlas. Sasuke ztuhl a pomalu se od Naruta odtáhl. Měl špatný pocit, ten hlas mu toho tolik připomínal, tolik zlého, ale přitom všem ho ten hlas tak přitahoval a jeho majitel ještě víc. Zdálo se mu to nefér kvůli Narutovi, který se k němu teď tak oddaně tiskl.

„Co tu chceš?“ zeptal se potichu Sasuke a ani se nenamáhal na dotyčného podívat.

„Svého malého bratra, jak jinak,“ zasmál se dotyčný.

Sasuke se konečně otočil a zadíval se do očí, které byly úplně stejné jako ty jeho.

„Itachi…“ zašeptal Sasuke smutně, ale stále pevně objímal Naruta, který nevěřícně těkal očima z jednoho na druhého. Teď byl opravdu zvědavý, co se stane v příštích dnech…