Skandální Hibiki

Hibiki se ráno probudil, vstal z postele, oblékl se, vyčistil si zuby, osprchoval se, dal si snídani a u toho si četl noviny. Zaujal ho nadpis napsaný tučným písmem: „SKANDÁL“ To hlásaly noviny každý den. Ovšem sláva občanů, kteří se pod tyto skandály zapsali, rostla. Ale Hibiki chtěl být taky slavný. Proto vymyslel plán! Ďábelský plán slávy!! No…..prostě to bylo krutodémonský, no xD Bylo to tak ďábelské, že se z toho celý roztřásl. Jeho plán mu připadal tak úžasný, že se ho rozhodl uskutečnit ho, co nejdříve. Nadšeně hodil noviny směrem ke koši. Trefil. Tím jeho nadšení pro jeho ďábelský plán ještě vzrostlo. Odhodlaně vykročil ze dveří svého skromného domku. V papučích. V rozkošných králíčkových papučkách. Tento fakt si avšak uvědomil, až když šel po mostě přes čokoládovou řeku. Vrátil se tedy domů a počal hledat klíče. Nenacházel. Hledal všude. Dokonce i v králíčkových papučkách. Nikde nic. Náhle si vzpomněl, že má náhradní klíč pod květináčem, na své předzahrádce. Vzhlédl, aby našel, kde se květináč nachází. Bohužel si nevšiml, že mu dikobraz zasadil dvacet nových rostlinek. A ne ledajakých! Všechny rostlinky byly kaktusy, a tak byl chudák Hibiki nucen všechny kaktusy ručně vytáhnout z květináčů. Potom je samozřejmě dal zpátky, aby nepochcípaly a odložil je stranou, aby se mu nepletly s těmi, které ještě hodlal zkontrolovat. Klíč nalezl až v posledním květináči. Štěstí mu nepřálo. Chtěl si vzít klíče, ale ruce měl tak rozpíchané, že je nemohl uchopit. Když se mu to nakonec povedlo a rozhlédl se kolem sebe. Zjistil, že dostat se ke dveřím nebude lehké. Vyndával kaktusy nešťastnou náhodou tak nešikovně, že byl uprostřed ostnatého kruhu. Květináče by přesunul, ale jeho ruce nebyly k této činnosti ve vhodném stavu. Povzdychl si. Začal přemýšlet, co dělat. Jelikož měl ve zvyku při přemýšlení chodit, dělal to i teď. Kaktusy mu zavazely, a tak je radši překročil. Když si to uvědomil, zajásal. Potom, ale posmutněl. Klíče zůstaly v kruhu. Bylo to jak z pohádky o Šípkové Růžence. Kaktusy, jako růže a klíče, jako Růženka. Jenže jak se tam měl dostat? Kruh byl příliš malý na to, aby trefil. Stačilo by se o trošičku víc odrazit a byl by napíchnutý na kaktusech a také naopak. Kdyby se odrazil málo, skončilo by to stejně. Hibiki, jakožto princ, byl povinen zachránit klíče, tedy Růženku, z kaktusového kruhu, který plnil úděl zakletého růžového zámku. Jak přemýšlel nad pohádkou o spící krásce, vzpomněl si i na zlatou rybku. V hlavě se mu rozsvítil vánoční stromeček (žárovky jsou ohraný), Hibiki se rozhodl ulovit klíče na udici, jako rybu! Šel tedy do kůlny, kde našel starou udici. Vlasec sice už nebyl to, co býval a háček byl celý ohnutý, ale i tak se rozhodl, že to zkusí. Přišel k okraji kaktusového trní a napřáhl se, aby mohl nahodit. Jak už bylo řečeno, štěstí mu dnes nepřálo, a tak háček při náhozu proletěl otevřeným oknem Hibikiho sousedky a vrátil se s její protézou. Ozval se křik, protože se sousedka samozřejmě lekla. Kolem Hibikiho v tu ránu stálo na patnáct fotografů a reportérů, kteří si zmateného Hibikiho fotili a pokládali mu podivné otázky. Masa lidí, která se nahrnula k Hibikimu, zbourala kaktusový kruh. Jakmile se Hibiki vzpamatoval, popadl klíče a běžel se schovat do domečku. Hibiki se stal skandální celebritou, ale nevěděl, co teď bude dělat. Celý unavený se svalil na pohovku a přemýšlel, co by měl udělat. Pořád ještě slyšel řvát davy, aby vyšel ven a cvakání foťáků. V tu chvíli si uvědomil, že už nemůže vykonat svůj ďábelský plán. Tak tedy se smutným výrazem na tváři a uslzenýma očima řekl: „Pá, pá ďábelský pláne, já už SLAVNÝ jsem!“ Poslední slova vykřikl a s šíleným úsměvem vyběhl ven, aby ho mohli fotit znovu a znovu. Druhý den si Hibiki spokojeně vzal noviny. Fotka vypadala strašně a titulek hlásal:
„Úchyl v králíčkových papučkách ukradl protézu bezmocné důchodkyni.“ Povzdechl si. Ještě, že je sláva pomíjivá…