Sladké tajemství

Vždycky jsme byli tak trošku jiní, ale nám to bylo upřímně jedno. Žili jsme si ve svém vlastním světě a mimo to, že jsme dva potížisté, také strašně rádi porušujeme jedno tabu. Ostatně sami tvrdíme, že jsme „tak trochu teplí“ a rádi to všude ukazujeme. Většina lidí se nad tou představou twincestu jen nervózně usmívá, ale jak to mezi námi vypadá v soukromí, už nikdo doopravdy netuší…

„Ah, Hikaru,“ ozvalo se pokojem.

„Přesně tam, mmm,“ sténal Kaoru.

„Kaoru,“ oslovil ho něžně Hikaru.

„Uvolni se trošku, jsi jako prkno.“

„Ale ono to bolí, Hikaru,“ zakňučelo mladší z dvojčat.

„Už to bude,“ uklidňoval ho. Přejel mu ještě jednou rukou po zádech a pak mu znovu prohmátnul ramena. Měl je úplně ztuhlá. A záda jakbysmet. Tělo Kaoru už si další dobu říkalo o pořádnou masáž a kdo jiný se toho mohl zhostit, než jeho dvojče? Popravdě, co se Kaoru týkalo, asi by tak jako tak nenechal nikoho jiného na něj sahat. Pravda, kterou chtěli všichni tak znát, jak to vlastně mezi nimi je, byla taková, že se k sobě měli v soukromí víc než na veřejnosti. Logicky, ve společnosti jim stačila image taková, jakou si vytvořili, plná bratrské lásky. V soukromí měla ta bratrská láska ještě jednu verzi, ještě něžnější a plnou nejen zamilovaných pohledů.

„Děkuju, Hikaru,“ ozval se mladík ležící na břiše.

„Co dostanu?“ škádlil svého brášku Hikaru. Kaoru se ani neotočil, zabořil hlavu do polštáře a rozhodně neměl v úmyslu se otáčet. Hikaru mu přeběhnul prsty po bocích. Kaoru cosi zachrochtal do podušky, pak se ošil, ale neotočil se.

„Ka-o-ru,“  vzal ho za ramena a šeptl mu do ucha. Tímhle tempem a hlavně způsobem neodolá a otočí se. Jenže než vůbec dořešil to své dilema, jestli se otočit, či ne, Hikaru jeho ramena pustil a poposedl si na kraj pelechu, aby dosáhnul na stůl.

„Dáš si jahody?“ otočil náhle téma hovoru úplně někam jinam. Kaoru tušil, oč bratrovi jde a rád se do té jeho hry zapojil. Výraz jeho obličeje naznačoval, že něco chystá. Lehnul si na záda a ruce si dal provokativně za hlavu. Sluníčko se opřelo do každé křivky jeho těla, bylo léto, dusno a horko, takže oba bratři na sobě měli jen trenýrky. Hikaru se při pohledu na něj zarazil. Je to, jako by se díval sám na sebe, ale přesto to bylo jiné. Někdo by řekl, že to je jako by miloval sám sebe, ale on Kaoru neviděl jako svou kopii, jako by se díval do zrcadla, ale jako milovaného a žádaného brášku. Samostatnou osobnost, která však patřila k němu. Kaoru si všimnul jeho pohledu, nastavil tvář ještě víc slunku a šibalsky se usmál.

„Tak si je dám já,“ probral se po chvilce. Opřel se o kraj stolu a natáhnul se na jeho druhý konec pro šlehačku ve spreji. Kaoru se na něj otočil přesně v tu chvíli, kdy se Hikaru pořádně nahnul. Napadla ho jedna myšlenka, musel se nafouknout jako žába, aby se nezačal smát. Než se bratr otočil zpět, zavřel zase oči a vyčkával. Hikaru dostal taky nápad.

„Víš, Kaoru, že tenhle pohyb,“ zakvrdlal šlehačkou v ruce nahoru a dolu.

„Má strašně erotický podtext?“ zvednul oči k bratrovi. Ten vykuleně koukal na jeho pravačku. Netušil, co se mu honí v hlavě, dokud se nezačal smát.

„Když to říkáš ty, tak jo,“ pokračoval ve svém záchvatu smíchu. Hikaru nahodil otrávený obličej, přestal třepat rukou, sundal víčko a jedním dlouhým zmáčknutím nastříkal Kaoru bílou sladkou cestičku na břicho. Ten se v překvapení ze studeného chtěl posadit, ale Hikaru ho zatlačil zpátky do peřiny. Když ho nenechal se posadit, alespoň se opřel o lokty, aby viděl, co má jeho bratříček v plánu. Ten si vzal misku s jahodami a začal je sázet na šlehačku. Když skončil, podíval se ještě jednou nad sebe, na pobaveného Kaoru a pak se pustil do slízávání. Kaoru se začal znovu smát, lechtalo to. Snažil se v křeči své dvojče odstrčit, ale nepovedlo se mu to. Hikaru přejel znovu jazykem od pupíku až k bradavce, před kterou se zastavil a stejně jak se k ní dostal, tak se vrátit zase zpátky. Párkrát objel jazykem ještě pupík a než se Kaoru vzpamatoval, obkročmo si na něj sednul. Popadl sprej, párkrát ho protřepal, pak si prohlédnul Kaoru od hlavy až ke klínu. Zaujalo ho místo mezi krkem a ramenem. Naklonil Kaoru hlavu na stranu a pustil mu tam trochu šlehačky.

„Kaoru, jsi tvrdý,“ neodpustil si, ještě než se mu nahnul ke krku. Ten mu na to neodpověděl, jen se lehce začervenal a zavřel oči.

„Hikaru, ne tolik prosím,“ prosil dvojče, v naději, že mu na krku neudělá tmavý flíček. Neposlechl ho, o kousek dál ho ještě jemně kousnul a pak se na něj znovu posadil. Kaoru zasténal. Jak se pod Hikaru kroutil, třel své vzrušení ještě více o to jeho. Dvojče se z něj zvedlo, kleklo si vedle něj a popotáhlo mu spodky o kousek níž. Dalšího hada z bílé pěny mu udělal přes celý podbřišek. Než dostal šlehačku dolů, chvíli mu to trvalo. Kaoru sténal, v jednu chvíli se kousal do rtu, aby se trošku tlumil. Dlaněmi zajel Hikaru do vlasů a i přes značné tahání za prameny Hikaru nijak neprotestoval a pokračoval dál. Náhle se odtrhnul od podbřišku a stáhnul mu trenky úplně. Kaoru zíral, tohle nečekal. A jakmile na chvíli zaklonil hlavu, Hikaru toho využil a udělal něco, co donutilo jeho drahou polovičku zalapat po dechu. Kaoru si v šoku dřepnul a zadíval se na své spodní partie. Hikaru nečekal na jeho další reakci, přiblížil se k němu, hlavu si mu položil na ramena a pohled upnul na jeho vzrušení, celé od šlehačky. Ukazováčkem přejel po jeho délce od kořene až úplně nahoru k žaludu.

„Ah, Hikaru,“ zasténal Kaoru ještě vášnivěji, než před chvíli. Hikaru upřel svůj pohled na Kaorův červený obličej, jehož grimasy se měnil pod jeho slastnými doteky. Laxně se naklonil nad jeho klín, a aby se neřeklo, začal ho zbavovat bílé našlehané hmoty. Nejdříve ve slabinách, pak jedno místečko na stehnech, kam mu to káplo omylem. Zahleděl se na jeho chloubu a chvíli přemýšlel. Kaoru si toho i přes to, že byl skoro úplně mimo, všimnul a hodil po něm prosebný pohled. Hikaru pod tím pohledem tál, jeho obličej prozrazoval, jakou rozkoš prožíval, prozrazoval, že chce víc, mnohem víc. Nakonec se tedy slitoval a začal se věnovat i jeho přirození. Potom co ho vzal celého do pusy se Kaoru prohnul v zádech a bezvědomky začal zlehka přirážet do jeho úst. Po chvíli se Kaoru s tlumeným výkřikem bratrovy milenecké přezdívky udělal. Hikaru si svůdně olíznul rty od bílé tekutiny a nechal dvojčátko vydýchat. Kaoru ležel na zádech, dlaněmi měl zakrytý obličej a intenzívně oddechoval. Byl rudý jako rajčátko upatlané od sladkého sněhu. Kolena měl u sebe a táhlo ho to, aby se schoulil do klubíčka. Zarazil ho letmý dotek bratrovy ruky na jeho lýtku, pak letmé doteky na boku, které se táhly přes jeho žebra až na klíční kost. Hikaru se k němu natáhnul pro polibek, který mu Kaoru velice rád věnoval. Očima, nalitýma slzami, pozoroval ty dvojčete. Čisté a plné energie. Teď se Kaoru proklínal za to, že při vzrušující chvilce mu vyhrknou slzy, ale kdyby ne, pak by byl sotva uke a sám často uvažoval nad tím, že na svádění svého bratra by neměl dost odvahy, i kdyby po něm až chorobně toužil. Hikaru se rozhodl to neprotahovat, chtěli to oba a on už nemohl čekat. Byl si jistý, že jeho bratr už také ne. Bez jakékoliv přípravy do něj začal pomalu, velice pomalu, pronikat. Kaoru byl úplně uvolněný, takže cítil zpočátku jen lehký tlak, pak bolest a v neposlední řadě také nesmírné blaho.

„Hikaru!“ vyhrknul Kaoru, když se jeho bratr nepatrně pohnul vpřed a dotknul se tak špičkou svého penisu prostaty. Dobře si všimnul jeho reakce, a proto to párkrát zopakoval, tam a zpátky. Žádné velké přírazy, jen takové, by mohl dráždit ten jeden určitý bod v jeho těle, a aby se neudělal. Potom do něj proniknul celým svým mužstvím, na chvíli si dali pauzu, aby si přivykli. Místností se rozléhalo hlasité sténání, mlaskavé  zvuky, občas zaskřípání postele a také zvuk nechtěně shozených věcí.

„Hikaru!“

„Kaoru!“ zvolali současně svá jména. Hikaru vystoupil z jeho těla, vzal ho za ruku a odtáhnul ho ještě malátného do koupelny. Hlasitě prásknul dveřmi, posadil Kaoru na vanu a divoce ho políbil.

Díval jsem se, jak usíná. Zapadající slunce mu barvilo vlasy do ohnivých tónů, on spokojeně ležel kousek ode mě na břiše, klidně oddechoval se spokojeným úsměvem na tváři. Miluji ho a vždycky jsem ho miloval. Jsem pro něj důležitý a on pro mě ještě víc.