Something New

„Tohle je parádní.“ povzdechl si Steve, ještě více se rozvalil na gauči, pořádně se natáhnul, ruce si hodil za hlavu a poslouchal film, který právě běžel v televizi. Ovladač nepotřeboval, pokud by něco potřeboval, stačilo říct Jarvisovi. Bylo neobvykle klidné poledne, kterého musel kapitán Amerika využít, dokud mohl.

„Tahle doba se mi líbí.“ Nebo, přesněji u Tonyho se mu líbilo. Nemusel hnout prstem, všechno bylo tak jednoduché a hlavně chytré. Obdivoval Tonyho a ty jeho nápady. Vlastně už předtím obdivoval i práci jeho otce. Genialita se u nich v rodině holt dědila. Zavřel oči, dialogy pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. Byl to nějaký starý černobílý film, co běžel v bloku pro pamětníky. Kvalita nebyla nijak slavná, zvuk v pozadí praskal a přes obraz běhaly šedé pruhy. Nevadilo mu to, sice si rychle zvyknul na barevné snímky plné zvláštních efektů, úžasného děje a skvělých herců, ale bylo fajn vrátit se občas do minulosti. Tam, kam patřil.

„Ale, ale, chytá tě nostalgie, Rogersi?“ černé sako přistálo na kraji pohovky, současně klaply jak prosklené vchodové dveře, tak i skleněné dno sklenky na whisky. Steveho to nechalo naprosto chladným, jen cinkání ledu ve skleničce mu trochu vadilo. Každá věc má totiž svou světlou i stinnou stránku. Tonyho výjimečné schopnosti a představy vylepšených vynálezů musel občas spláchnout nějakým tím destilátem, nejlépe whisky, stejně jako to dělal jeho otec Howard. Bylo to v jejich rodině takové malé prokletí, daň za úspěch a slávu.

„Nechceš se dívat se mnou?“ nabídnul mu Steve, nadzvednul se na loktech a pozoroval Tonyho, který k němu stál zády u baru. Bílou košili měl zastrkanou v černých kalhotách, boty na nohách překvapivě obuté neměl, i když se po bytě rád procházel v botách na ven. Kapitán mohl s klidem říct, že mu to slušelo, dokonce dost. Tony to samozřejmě věděl a patřičně toho využíval. Miliardář, génius, playboy, filantrop, usmál se pro sebe. Pro některé lidi úplně ideální kořist.

„Na co že to koukáme?“ otočil se, setkali se pohledem, Tony usrknul a Steve pokrčil rameny.

„ Nemám páru.“ Zasmál se. Stark si prsty promnul kořen nosu a také se na něj zaculil.

„Jarvisi, co nám dávají jinde? Hoď tam nějaký pořádný biják.“

„Jak je libo.“ Umělá inteligence zvaná Just A Rather Very Intelligent System , neboli zkráceně Jarvis, jak ho všichni oslovovali, začal postupně projíždět kanály. Netrvalo dlouho a zastavil se o pár programů dál. Tony se sklenicí se mezitím posadil kousek od Rogerse, který byl nucen se zvednout, jinak by ho Tony jisto jistě zasednul. Stark vlastně doufal, že to kapitánovi dojde, a i kdyby ne, stejně by mu nemohl nijak ublížit, vždyť je to sám nepřemožitelný kapitán Amerika! Leda kdyby na sobě měl oblek, to by byla možná jiná…

„Na co koukáme?“ Položil Tony Jarvisovi prostou otázku.

„Hříšný tanec, pane. Dle mého názoru se v tuto chvíli nevysílá nic lepšího.“ Ozval se hlas s britským přízvukem.

„Celkem dobrý výběr, Jarvisi. Je vidět, že jsi po mě,“ zdvihnul Stark sklenku na přípitek a poté z ní upil. Scéna, která právě běžela, přivedla kapitána trochu do rozpaků. Líbily se mu filmy jeho generace, gentlemani s elegantními slečnami, často hloupoučký příběh, skoro jako z pohádky, který končil pouze jedním, vzácně dvěma polibky, což na tu dobu bylo více než dost. Byl venku z ledu poměrně dlouho, některé věci mu ale pořád dělaly problém. Nenápadně se ošil, čímž se posunul na gauči kousek dolů a dál dělal, jakoby se vůbec nic nestalo, pohled měl stále upřený na obrazovku před sebou. Nebyl však dost nenápadný a pozornému Tonymu Starkovi jeho malé stydlivé gesto neuniklo.

„Netvař se tak.‘‘ utrousil jeho směrem. Steve sebou mírně škubnul a vykuleně se na Tonyho podíval.

„Jak?‘‘ Optal se. Tony se musel zasmát.

„Přesně takhle. Nekul ty či tak, nebo ti vypadnou.‘‘ Pokračoval dál v jeho škádlení. Steve se otočil do své výchozí pozice a znovu dělal, že nic. Věděl, že Tonyho baví ho škádlit, přesto mu přišel jako jediný člověk, který dokázal jeho situaci pochopit a akceptovat ji.

„Jarvisi, měli bychom mu někdy ukázat vysílání po dvaadvacáté hodině, co říkáš?‘‘ Náhle vstal, pocuchal mu vlasy, „budu dole v dílně, kdyby něco náhodou zase hořelo. Když tak řekni Dummymu. Nebo ne, to by taky nemusel nikdo přežít.‘‘ Obešel gauč, položil skleničku zpátky na bar a odešel po schodech dolu. Rogers se za ním ještě chvíli díval, zatím co si upravoval rozházenou pěšinku, a když si byl jistý, že je Tony z dohledu, poprosil Jarvise, aby znovu projel kanály, ale tentokrát pomalu.

V seznamu bylo přes sto programů, pár rádiových stanic a vysílání na internetu, ale i tak si Steve nemohl vybrat. Původně se chtěl vrátit k pořadu, na který koukal předtím, jenže ten mezitím skončil, tudíž si musel najít něco jiného. Na chvilku se zastavil u počasí, pak se díval, jak hrají baseball a nakonec ukončil své hledání u jakéhosi filmu s kovboji. Nebo spíše s kovbojem a rančerem, co společně hlídali dobytek na horách. Přemýšlel, jaká to musela být dřina, bez elektřiny a pořádného bydlení. Ale zase spát pod tak krásným nebem a na čerstvém vzduchu… Něco takového si Steve myslel do okamžiku, než se na sebe oba muži ve stanu, kde spali na střídačku, vášnivě vrhli. Donutilo ho to nejen vypnout televizi, ale také se zvednout. Rozhodl se zajít za Tonym, podívat se, co to tam v tom kraválu zase dává dohromady. Sešel několik schodů dolů do přízemí, na malý moment se zastavil za prosklenými dveřmi a jen tak se díval na Tonyho, který byl příliš zabraný do své práce, než aby si všimnul, že někdo přišel. Aniž by od něj odtrhnul oči, poprosil Jarvise o přístupový kód, načež se dveře s cvaknutím otevřely. Hudba zesílila své decibely, Stevemu slova v písničce vzdáleně něco připomínala, zvlášť ta část ,dealing with danger, stroking my skin, like a thunder and lightening storm‘. Byla to jedna z Tonyho oblíbených rockových kapel, drnčení kytary, nářez bubnů a zpěvákův chraplavý hlas ostře řezal vzduch. Přišlo mu to, jako by byl na jejich živém vystoupení, zvuk se v místnosti dobře odrážel. Tony si ho dlouho nevšímal, přehazoval nářadí z jedné ruky do druhé a prohraboval všemožné součástky, aby je vyzkoušel a pak zase odložil, dokud nenašel tu pravou. Kdyby Tonyho Dummy neupozornil na kapitánovu přítomnost, stál by tam Steve ještě dlouho bez povšimnutí.

„Podívejme, kdo přišel? Hoří?‘‘ pronesl Stark, nevypadalo to, že by se chtěl otočit. Párkrát ještě přitáhnul poslední šroubky a teprve potom se věnoval blonďákovi, který stál se založenýma rukama opřený o pracovní desku. Hlavu měl nakloněnou do leva, přesně na tu stranu, na kterou mu padala ofina.

„Víš, že při demenci padá hlava do leva?‘‘ rýpnul si Tony.

„Cože?‘‘ zamračil se kapitán, zdálo se, že ho přes hlasitou hudbu neslyšel anebo ho neposlouchal vůbec. A možná to tak bylo i dobře. Stark mávnul rukou a otočil se zpátky k rozdělané práci. Chtěl zapojit i přihlížejícího Dummyho, ale během hrožení, že jestli mu něco upadne, nechá ho rozmontovat na náhradní díly, si to rozmyslel a raději poprosil Steveho.

„Nechceš se zapojit?‘‘ mrknul na něj, a jakmile Steve přikývnul, hodil po něm ochranné rukavice, které mu byly jen tak-tak.

„Jarvisi, ztlum to na 30%.‘‘

„Jak si přejete, pane.‘‘

„Takže? Co mám udělat?‘‘ promluvil normálním tónem Steve, když už nebylo třeba křičet.

„Vezmeš tenhle motor z jedný strany a společně ho otočíme,‘‘ naznačil Stark rukama uchopení a otočení. Ty jeho ruce, kdykoliv se na něj podíval, pořád s nimi musel něco dělat – montovat, luskat prsty nebo v nich něco držet, většinou kávu, whisky nebo jídlo.

„Chápu,‘‘ přisvědčil Rogers, na nic nečekal, popadl motor a opatrně ho otočil na druhou stranu. Stark ani nedutal, počkal, až Steve skončí, vyndal z kapsy šroubovák a teprve když byl motor zpátky bezpečně na stole, promluvil.

„Taky řešení,‘‘ pokrčil rameny, „díky.‘‘

„Za málo. Mimochodem, z čeho je to motor?‘‘

„Squariel z roku 1939, litrový čtyřválec, 5 500 otáček za minutu, vynikající krouticí moment…‘‘ zvednul oči ke kapitánovi, ale ten byl zřejmě úplně mimo, „… z motorky.‘‘

„Aha,‘‘ teď už to vypadalo, že je to kapitánovi jasnější. Rozhlédnul se po místnosti, zastavil se u těch pár aut, které měl Tony postavené bokem u zdi a musel se hodně snažit, aby na ně přes hologramy alespoň trochu viděl. Zatím co Tony okukoval motor ze všech stran, Steve se znovu opřel o desku stolu a přemýšlel. Nechápal, na co mu ta auta jsou, když tu jen stojí a práší se na ně. Na jednu stranu vypadala hezky, jenže na druhou to bylo tak všechno. Navíc by tipoval, že je Tony dal dohromady všechny sám, jak ho znal, bavilo se ho v tom vrtat, dokud to nešlapalo jako hodinky a nevypadalo jako nové, ale i přes to nechápal, proč si se svým příjmem rovnou nekoupil nová.

„Steve, pojď sem prosím tě, podrž to tady,‘‘ vyrušil ho Stark z přemýšlení a ukázal mu, co má přidržet, odešel k vedlejšímu stolu, zapátral v tom uměleckém nepořádku na něm, cestou zpátky ještě upravil údaje v holografickém modelu a sednul si zpátky.

„Tony,‘‘ začal Steve, „můžu se tě na něco zeptat?‘‘

„Hm?‘‘ zabručel Stark a pokračoval ve šroubování.

„Ta auta, proč-‘‘ nedomluvil, nebo ho spíše Tony nenechal.

„Důvod? Možná miliardářská láska k-‘‘ tentokrát mu skočil Steve do řeči.

„Počkej, láska?‘‘

„Jo, takovýhle auto, který spravíš vlastníma rukama je láska, ne, ne, ne, vztah na celej život.‘‘

„Hmmm.‘‘ Tony si všimnul kapitánova obličeje, na kterém viděl napsáno „nepřesvědčil jsi mě‘‘, což nemohl to nechat jen tak být, položil šroubovák a otočil se na židli k němu.

„Jasně, je to radost, kterou si vystavíš na většinu času do garáže, párkrát do roka otevřeš kapotu, připomeneš si, co je uvnitř, když se ti něco nezdá…‘‘ Steve ho pomalu přestával vnímat, Tony se pomalu dostával do technických věcí, mluvil rychle, zapáleně, rozhazoval rukama. To byl celý on.

„… V mnoha ohledech si dovoluju tvrdit, že auto je lepší, než ženská, takže doporučuju.‘‘ Ukončil to.

„Lepší i než chlap?‘‘ Původně Steve vůbec nechtěl promluvit na hlas, ale bylo pozdě. Stark typicky hodil hlavou, napřímil se a znovu zamáchal rukama.

„Tak tohle tě zajímá? Ok, proč ne, jsme ve dvacátým prvním století, jestli máš otázky, sem s nima, jsem jedno velký ucho.‘‘ Přisunul se na kolečkové židli blíž, lokty se podepřel o kolena, založil si ruce, o které se opřel bradou a zkoumavým pohledem si prohlédnul kapitánův výraz ve tváři. Bylo vidět, že ho zaskočil, obočí měl povytažené a jeho ústa vypadala, že oněměla úžasem, i když určitě chtěla něco sdělit. Steve si prohlížel jeho typický Starkovský pohled a přemýšlel, co na to rychle říct, zatím co Tony se topil v jeho modrých očích a přemýšlel nad slovy jednoho slovního spojení – oči modré jako studánky, jen do nich… Měl co dělat, aby se nezačal smát. Chápal, že kapitánovi to muselo být asi trochu protivné, ale on byl Stark, už se nezmění. Koutek úst se mu nepříjemně skroutil, málem ho chytila křeč do svalů na krku, jak se to snažil ustát.

„Ehm,‘‘ fingovaně si odkašlal, „než začneš – Jarvisi, chci kompletní sken toho motoru a model po odebrání těhle tří součástek.‘‘ Lusknul a prstem píchnul na tři místa v motoru, poté se otočil zpátky na kapitána.

„Za tu dobu, co jsem… Spal si lidé zvykli na to, že už nemusí skrývat svou orientaci,‘‘ zamyslel se potichu.

„Zatím co ty jsi dělal rampouch, z tohohle se stal tak trochu byznys. Navíc jsi v New Yorku, tady je teplej každej druhej.‘‘ Kapitán se zakabonil, tohle nebylo to, co chtěl kapitán slyšet a Tony nemusel být génius, aby mu to po chvíli zaraženého mlčení došlo.

„Jinak, jo, nebát se ukázat, kdo tě rozpaluje je dneska úplně normální. Jasně, najdou se lidi, kteří si nenechají strkat něco do zad… Ehm, jsou v těhle věcech dost zdrženliví.‘‘ Hnědovlasý muž sáhnul do zadní kapsy kalhoty, vynadal hadr na jedné straně ušmudlaný od šmíru, čistou stranou si přejel ruce a poté si promnul oči. Bude to těžší, než si myslel.

„Takže někteří to jen předstírají?‘‘ Vrátil se Steve k Tonyho původní odpovědi. „Proč?‘‘

„Popularita, chtějí být zajímaví, pobuřovat nebo hledají zábavu… Těžko říct, každýmu se honí hlavou něco jinýho. Vůbec, netušil jsem, že budeš mít zájem bavit se zrovna se mnou a zrovna na tohle téma.‘‘ Ušklíbnul se, Steve přešlápnul na noze a povzdechl si.

„ Mnoho věcí se změnilo, Tony. Spal jsem přes 70 let v ledu, dokud mě konečně nenašli. To je spousta času, během kterýho se stala spousta věcí. Pamatuju si na dva kluky o pár ulic dál, co se potají scházeli. Párkrát jsem je přistihl, jak se políbili. Byl jsem tehdy malý astmatický kluk, kterého všichni přehlíželi, ale on viděl všechno.‘‘ Nastalo ticho, jen pod Tonym zaúpěla židle, jakmile se opřel o opěrátko. Marně přemýšlel, kdy naposledy slyšel Steveho takhle mluvit, jestli ho slyšel mluvit tak moc vůbec. Nevzpomínal si. Nejspíš to bylo poprvé za trvání jejich přátelství, co rozbírali něco takového. Chtěl pronést cosi kousavého, ale super voják ho v řeči předběhl.

„Pokud tě zajímá, proč se o tom bavím právě s tebou… Nedokážu si představit o těchto věcech mluvit třeba s Thorem nebo Brucem. Vlastně jsi jediný, nejen z týmu, koho dobře znám. I když jsi Stark.‘‘ Tony pokýval hlavou, prakticky až teď s jeho slovy a tím, jak se tvářil. V jeho pohledu se mísilo cosi, co železného muže ihned přesvědčilo o tom, že by mu Steve svěřil do rukou vlastní život. Bylo tam ale také něco, co nedokázal pojmenovat. Na jazyk se mu drala spousta slov, ale cítil, že ani jedno není to pravé.

„Oh, um,‘‘ odkašlal si, „cítím se poctěn, vážně. Mimochodem, už sis o tom zkoušel něco najít?‘‘ Steve si nebyl jistý, kam tou otázkou Stark směřoval, ale na odpověď se mu zjevně čekat nechtělo.

„Jarvisi, zapiš si, že musíme kapitánovi ukázat nejtemnější kouty internetu.‘‘ Promluvil kamsi do prostoru od Steveho. „Nerad bych, aby tě někdo stihl zkazit přede mnou.‘‘ Steve obrátil oči v sloup, byť na jeho rtech hrál jemný úsměv.

„Jo, už vidím v živých barvách ty nadpisy – Tony Stark zkazil božského a nevinného kapitána Ameriku!‘‘ následovalo dramatické gesto rukama. Zase ty ruce. Steve lehce pokyvoval hlavou, když tak nad tím přemýšlel, od Tonyho by zase nebylo tak špatné se nechat zkazit. Ne úplně, ale vyhodit si z kopýtka ještě nikdy nikomu neuškodilo.

„Tak, je tu nějaký rytíř na bílém koni, kapitáne?‘‘

„Neřekl jsem, že se mi líbí muži.‘‘

„Hele, v podstatě jsi pořád teenager, kterej si toho v mládí moc neužil. Nikdy nevíš, náhodou vrazíš v metru do chlápka a dojde ti, že je to tvoje láska na celý život.‘‘ Tony měl zase pravdu, ačkoliv jen částečně. Super sérum z něj udělalo vojáka, po jakém armáda už dlouho toužila, a on konečně dostal příležitost dostat se na frontu. Co se týkalo muže v metru, v tom měl Steve jasno.

„Vím, kdo se mi líbí a to myslím stačí.‘‘

„Takže tu někdo je! Nechceš se mi svěřit, budu mlčet jako kapr, nikdo se nic nedozví, mám pusu na deset západů, budu držet jazyk za zuby, slibuju,‘‘ položil si ukazováček na ústa. „Víš co je to slib Tonyho Starka? No tak!‘‘ Nešlo si nevšimnout šibalského úšklebku, který Steveho odpověď vyvolala. Blonďák si poposednul, na nějaký okamžik se zahleděl do země a poté své zraky upřel opět na Tonyho. Ten v jeho potemnělých blankytných očích viděl to, co před pár minutami. Přeběhl mu mráz po zádech, přišel na to, co se v nich odráželo a v ten moment ve skrytu duše zajásal a zaklel zároveň.

„Steve…‘‘ polknul takřka nasucho. Kapitánovi poskočilo srdce v hrudi, stále ale drželi oční kontakt, i potom co se Tony postavil a pár kroky přešel k němu.

„Doufám, že teď myslíš na to samé, na co já, kapitáne. Mám pár skvělejch nápadů, jak strávit zbytek dne, co říkáš?‘‘ pár hluboce zašeptaných slov mu vypíchlo mozek z hlavy. Literárně, samozřejmě.

„Tony…‘‘ prudce se nadechl nosem. Po dlouhé době se bál, Tony ho svou přímostí zaskočil. Připravoval si jako u zkoušky odpovědi na různé vtípky a narážky, takhle naservírovanou nabídku ale nečekal. Co teď? Měl by se alespoň na oko bránit? Zatloukat, že první věc, která ho před necelou půl minutou napadla, byla ta, jak rád by z něj svléknul veškeré oblečení a vzal si ho, pomalu, vášnivě, aby tenhle playboy šílel, jako nikdy v životě.

Tony udělal poslední krok, postavil se těsně k němu, jako by tančili valčík, jednu ruku mu položil na bok a druhou na rameno. Jedna představa střídala druhou, s každým Tonyho nádechem, každým mrknutím či nadechnutím.  Byl tak blízko, blizoučko, že mohl vidět, jak jeho hnědé oči pomalu tmavnou, nepozorovaně mění svou barvu. A to samé viděl Tony, jen v tmavě modré.

První polibek nebyl ani tak barevný ohňostroj jako nesmělé nešikovné spojení rtů. I když si byl Tony vědom toho, že se svými předchozími partnerkami dozajista líbal, nečekal nijak velké překvapení, protože tohle byla jeho první zkušenost s mužem. Přesněji s Tony-fucking-Starkem a s ním to bylo všechno jiné. Neřekl však nic a nechal Steveho, aby si sám určil tempo. Kdesi mezi tím myšlenkovým zmatkem si vzpomněl na jeden takový polibek, který vždycky začínal tak nešikovně, ale díky němu všechno končilo až v posteli. Že by se kapitán pokoušel právě o ten?

Jak se domníval, Steve to zkusil znovu a tentokrát to vyšlo. Perfektní. Všechno bylo perfektní, jejich rty se znovu spojily, přeskočila jiskra a bum! Exploze pocitů, Tonym přejel příjemný pocit, pomalu se ho zmocňovala extáze a to byli zatím stále oblečení. Steveho rty byly jemné, lehce vlhké od dlouhého polibku, šikovné, úžasně růžové, svůdné… Napadala ho spousta přídavných jmen, která by se k jeho rtům hodila. Zavřel oči a většinou své váhy se opřel o blonďáka, pro kterého udržet ho by neměl být problém. Steveho to vycítil a jeho ruce se sesunuly od lopatek přes záda až na hýždě. Zato Tonyho ruce se naopak posunuly přes hrudník na krk, aby si kapitána přitáhly o trochu blíž k dalšímu polibku, tentokrát vášnivějšímu, delšímu, než byl ten předtím.

Bylo na čase zapojit i jazyk a to byl Tonyho tah. Chtěl vidět Steveho reakci, přerušil polibek, přejel mu prsty po tváři, obličejem se přiblížil tak, aby se jejich nosy dotýkaly a už poněkolikáté se mu zahleděl do očí. Steve na vteřinu zatajil dech a možná, aniž by si to uvědomil, přitiskl Tonyho více na sebe, tak, že už to víc ani nešlo. Tony, který svým jazykem právě přejížděl po jeho spodním rtu, velmi nahlas zasténal překvapením, což donutilo zasténat i Steveho. Tonyho dech i tep vystřelil nahoru, nadechoval se ztěžka a přerývavě. Rogers by se byl vsadil, že se Tony červená, přes jeho umazané tváře toho ale moc vidět nešlo.

„Steve,‘‘ šeptal, „dost předehry, pojďme nahoru.‘‘ Steve se ušklíbnul a nesouhlasně pokýval hlavou.

„Žádné přeskakování, nahoru půjdeme, ale ty se nejdřív opláchneš…‘‘ políbil ho na nos.

„Tomu říkám romantika,‘‘ zakřenil se. „Sejdeme se v ložnici. Tak za deset minut. Budu rychlej, slibuju, zůstaň ready.‘‘ Mrknul na něj, vyprostil se z objetí a zamířil ke dveřím.

Steve stál opřený o pracovní desku a culil se. Na to, pokládat si otázku co to ksakru dělá? už bylo pozdě, byl v tom až po uši… Byl zamilovaný až po uši a nevěděl, jestli to Tonymu říct. Tedy, pokud už to Tony nevěděl, přeci jen je to génius. Ale občas i ti největší géniové mají své chvíle a je třeba je popostrčit.

S hlavou skloněnou a stupidním úsměvem na rtech tam stál ještě úctyhodných pár minut, než se donutil znovu zapojit mozek a pohnout se kupředu – nahoru do Tonyho pokoje vedle obýváku. Cestou prošel kolem sprchy, kde byla slyšet stékající voda v doprovodu zdaleka ne tak hlasité hudby, jako hrála před necelou půl hodinou v garáži, ale zato v doprovodu celkem hlasitého Tonyho zpěvu. Pokračoval dál do ložnice, zastavil se před velkou ustlanou postelí, na které leželo pár úhledně srovnaných polštářů. Koleny se opřel o matraci, stáhnul ze sebe tričko a až pak mu to došlo – kdo tak hezky ustlal? Byl tak zadumaný, že si přicházejícího Tonyho všimnul až tehdy, když ve dveřích jen v ručníku kolem pasu sušíc si hlavu, promluvil na Jarvise.

„Jarvisi, jsem pryč. Pro všechny, i pro Pepper a… Uh,‘‘ zamračil se. „Agenta.‘‘

„Jistě pane, pokud by se někdo ptal, jste plně zaneprázdněn testováním nového modelu Marka. Květiny pro slečnu Pepper jsou již na cestě.‘‘

„To je můj kluk,‘‘ lusknul prsty.

Steve visel na každém jeho pohybu. Kapičky vody mu stékaly po celém těle, některé se vsákly do ručníku, některé se zastavily a některé káply na zem. Vlasy měl rozcuchané a pořád značně mokré, i když se snažil je vysušit. Všechno na něm vypadalo k nakousnutí, byl dokonalý od hlavy po paty, až to bylo klišé.  Jeho pozornost přitáhl ale hlavně zmenšený obloukový reaktor svítící mírným modrým světlem. Ačkoliv kůže kolem kovu nevypadala zrovna zdravá, nikde žádné jizvy, které znal z vyprávění všemožných historek.

Dost bylo řečí kolem! prolétlo mu hlavou a jako by jeho tělo kašlalo na pokyny ze shora, samovolně se pohnulo. Tak, aby Tonymu neublížil, uchopil ho za paži, přitáhnul ho k sobě, tělo na tělo. Zřetelně cítil nejen Tonyho obloukový reaktor, ale také to, jak Tonymu povolil ručník, který měl omotaný kolem pasu a ten se svezl k zemi. Neodvažoval se však zatím podívat dolu, namísto toho sledoval, jak si Tony olizuje rty, jeho ruce se najednou zdály být všude, stejně tak jako jeho zvědavý kukuč. Cítil, jak jednou rukou pevně stisknul jeho pozadí, zároveň ucítil, jak mu druhá ruka stáhla rukáv, a po lehkém doteku zubů na levém rameni následoval letmý mlaskavý polibek. Tričko, které měl na sobě, kompletně nasáklo zbytky vody a dotek Tonyho horké kůže a chlad v místnosti mu způsobily husí kůži. Tony sice ucítil, jak se Steve otřásl, nevěnoval tomu ale žádnou pozornost a dál pokračoval v zasypávání kapitánova ramena polibky.

„Jarvisi, udržuj teplotu kolem dvaceti stupňů,‘‘ mumlal Stark mezi polibky.

„Jak si přejete, pane.‘‘

„Jestli je ti zima,‘‘ šuškal Steve a povalil Tonyho na postel tak, že Tony měl nohy spuštěné přes okraj, Steve si mezi ně kleknul, naklonil se nad něj a pokračoval, „věděl bych, jak tě zahřát.‘‘ Tony pobaveně zvednu obočí, začínalo to být zajímavé, zdálo se, že se Rogers konečně otrkal.

„Opravdu? A jak?‘‘ škádlil ho, schválně se ho zeptal, chtěl vidět jeho reakci. Představoval si, jak se Steve kousne do jazyka a roztomile uhne pohledem, ale šeredně se spletl. Steve se shýbnul ještě kousek níž, tak, až se jejich hrudníky těsně dotýkaly, ústy se otřel o jeho ucho a…

„Hodlám se s tebou milovat tak dlouho, dokud mě nebudeš cítit dalších čtrnáct dní.‘‘

„Oh, Bože, opravdu to řekl Steve Rogers?‘‘ Zasténal Tony, tohle opravdu nečekal, Steve ho překvapil. Mile překvapil, to musel uznat.

„To jsi ještě nic neviděl. Počkej, až skončíme.‘‘

„Zrovna na to teď myslet nechci… Tak se ukaž.‘‘ Pobídnul ho Tony a nohama se vyhoupnul kapitánovi na boky. Ten mu sjel dlaněmi od krku až po pupík a zase zpátky. Užíval si, že se může Tonyho dotýkat. Na mysl mu vytanulo tolik myšlenek, co s teď s Tonym – jeho zuby na Tonyho uchu a krku, jeho jazyk na Tonyho bradavkách, bříšku, podbřišku a ještě kousek níž. Nakonec to nebyly tak špatné nápady a Steve je hodlal zrealizovat všechny.

První v pořadí byl Tonyho ušní lalůček, který Steve zlehka skousnul. Jednou, dvakrát, poté vyměnil zuby za rty a žužlal. Tony se pod ním slabě ošíval, oči měl pevně zavřené a hlavu nakloněnou na bok. Oběma hrál na rtech spokojený úsměv, Steve nechal Tonyho ucho na pokoji a přesunul se na krk. Nebyl zase tak moc včerejší, aby nevěděl, jak udělat parádní sytě fialový cucflek, který hodně dlouho nezmizí. Nemohl se ale rozhodnout, kam přesně ho udělat – tam, kde se dá nebo nedá schovat pod límec košile? Jak tak nad tím přemýšlel, u srdce ho píchla žárlivost a Steveho rty byly v mžiku přisáté na pokožce, dost vysoko na to, aby to každý viděl. I kdyby se to Tony snažil zamaskovat, náplast vyvolá dost otázek a to bude také bohatě stačit. Další položkou na jeho seznamu byla pravá bradavka, která okusila nejen jeho rty a jazyk, ale také lehký stisk zubů a aby to nebylo té druhé líto, postupoval u ní opačným postupem, zuby, jazyk a rty. Netlačil na své akce, přeci jen si nebyl jistý, jak moc je kůže na Tonyho hrudníku citlivá a ublížit mu nebylo zrovna něco, co si přál udělat.

Miliardář nijak neprotestoval, neměl proti čemu – Steveho rty byly horké, vlhké a poskytovaly mu patřičné potěšení, které, jak se dalo usoudit podle jejich erekcí, mělo vliv na oba dva. Tony mezitím zajel prsty Stevemu do vlasů, pomalu je cuchal na jednu, na druhou stranu, načež mu je ve finále načechral lehce do čela a dlaněmi mu sjel na tváře a krk až k lemu trička, které měl Steve stále na sobě a které se stalo Tonyho nepřítelem číslo dva. Zatahal ze jeho kraje, čímž naznačil, že ho chce dole, blonďák jeho signály pochopil a jal se ho přetáhnout přes hlavu. Než bys řekl švec, jeho ústa se znovu dotýkala Tonyho bradavky. To se zdálo být Tonymu málo, prsty, lehce se dotýkajícími kapitánovy čelisti zatlačil nahoru. Znovu se setkal s pochopením, Steve zvednul hlavu a naklonil se nad Tonyho tak, aby ho mohl políbit na rty, zdrženlivě, však velice vášnivě. Brzy poznal, že jsou jako oheň a voda a tak se rozhodnul Tonyho vražednému tempu přizpůsobit. Spojení rtů netrvalo sice dlouho, ve hře ale byly i jazyky, takže se vlhké mlaskavé zvuky roznášely tichou místností. Jak se Steve podřídil Tonymu, podřídil se i Tony Stevemu. Brzy zjistil, že nechat se něžně líbat bylo více než příjemné, Steve párkrát zkousnul jeho spodní ret mezi zuby, jazykem mu přejel po tom horním a Tony se po něm víc než rád zaopičil.

„Dolů…‘‘ zamumlal mezi polibky. Zaháknul ukazováček za navlhlé džíny a opatrně škubnul. Steve se nehnul ani o píď, pouze své ruce přesunul na zapínání zipu u kalhot, na kterém našel ty Tonyho, tahajícího za jezdec. Nehodlal se zdržovat něčím, jako bylo sundávání kalhot a spodního prádla, tak to vzal oboje najednou.

„Oh můj…‘‘ vydechnul Tony, „to sérum opravdu zvětšilo všechno,‘‘ zašklebil se.

„To si piš,‘‘ zasmál se Steve. Nevrátil se ale k Tonyho rtům, ani k bradavkám, začal si namísto toho slíbávat cestu přes Tonyho hrudník až k podbřišku, kde ho vítala Starkova erekce, která se dožadovala pozornosti a tak jí líbnul na špičku. Tonyho prsty ho poklepaly na ramena, a jakmile k němu Steve vzhlédnul, poznal, že to nebylo cíleně. I tak neotálel a vzal celou špičku do úst, párkrát jí obkroužil jazykem a s vlhkým zvukem ji z pusy zase pustil a olíznul si ret, na kterém mu zůstala kapička preejakulátu.

„Tony, kde najdu lubrikant?‘‘ Nic, bez odpovědi.

„Země volá Tonyho,‘‘ pohladil ho po tváři.

„Ah… Jo. Co? Tady dole vedle postele,‘‘ ukázal pod sebe. Steve zašmátral pod přehozem přes postel, až narazil na malou lahvičku, vždy připravenou vyrazit do akce. Víčko bylo díky bohu na odklopení, žádné dlouhé zdržování se šroubováním, takže ho palcem odklopil a lehce vymáčknul trochu čirého gelu na ukazováček s prostředníčkem. Víčko pouze přiklopil, odložil jí dál o nich, aby na ní případně nelehnuli a neudělali ještě větší nepořádek, než bylo v plánu, a načež palcem lubrikant rozetřel po prstech, aby ho zahřál.

Tony, už nějakou dobu Stark-Naked, se vleže posunul o něco blíž ke svalnatému blonďákovi klečícímu před ním tak, že ho objal nohama kolem pasu, takže se jejich penisy dotýkaly. Oba zasténali a mladší z nich v tom pokračoval i poté, co se jeden z prstů staršího z nich jal příprav. A po prvním prstu následoval druhý i třetí. Vše bylo o to jednodušší, že Tony relaxoval… vlastně celkově vypadal dost spokojeně, Steve ho už takhle dlouho neviděl a Starkův uvolněný výraz, vzdechy a to, jak se ho dotýkal, ho hřálo u srdce. Ani si neuvědomil, že přestal pohybovat prsty a když Tony otevřel jedno oko a ze rtů mu mohl jasně odečíst „no tak, Steve‘‘, v ten moment narazil na jeho prostatu. Tmavovlasý muž vydal zvuk, na který by mohla být každá pornohvězda pyšná a tak v jejím tření pokračoval, dokud Tony nesvíral jeho rameno tak pevně, že zanechával červený otisk a dokud konečně to své předešlé tiché „no tak!‘‘ div nezakřičel. Steve ho přestal slastně mučit, vytáhnul své prsty, jenže než se nadál, Tony byl znovu při smyslech, zpod polštáře vytáhnul schovaný kondom, zuby opatrně roztrhnul obal a posadil se. Ještě než udělal, co se chystal udělat, věnoval Stevemu ďábelský úsměv a hned na to vzal Steveho chloubu do úst tak, že zároveň sroloval prezervativ po celé délce.

„Wow,‘‘ vydechnul Steve svou jediná reakce, které byl v daný okamžik schopen. Tony se znovu zatvářil a s žuchnutím padnul zpátky na postel. Povytáhnul obočí, skousnul si rty a Steve uviděl v jeho očích schovanou výzvu, která na něj svůdně mrkala, a on jí podlehl. Sklonil se nad Tonyho, který mu prakticky ihned obmotal ruce kolem krku a mezitím, co pronikal do jeho těla, velmi lehce se svými rty dotýkal těch Tonyho. Bylo to jen nenápadné tření, ale i to stačilo, aby Tonyho rozhicoval ještě o něco víc.

„Pojď, Steve, vím, že ještě můžeš.“ Zašeptal Tony, jeho ruce sklouzly na Steveho půlky a stiskly. Kapitán zavřel oči a zasténal. Tony však nezůstal jen u toho, přitáhnul si ho blíž, což pro blonďáka znamenalo pohnout se vpřed, zvlášť tou částí těla, kde ho Tony pevně svíral. Venku začalo pršet, příjemný letní déšť smýval špínu ze všeho, co mu přišlo do cesty, postupně sílil a přinášel s sebou svěží čerstvý vzduch, který se náhle pootevřeným oknem prodíral do pokoje a studil na jejich rozpálené pokožce. Zablesklo se, možná to byl opravdový blesk, nebo jen Thor a z dálky se začaly ozývat tlumené tóny Wild Horses. Jak Tony, tak i Steve byli ale příliš ztracení v těsné blízkosti jeden druhého, že si ani nevšimli Jarvisových činů. Tony Stevemu odhrnul z čela zpocené prameny vlasů, očima putoval od hlavy až k patě, se zájem si prohlížel hru svalů na kapitánově těle, zatím co on přirážel, pomalu a mučivě, dokud se o kousíček nepřesunul, nezměnil tak úhel a…

Ráno čekal Steveho šok v podobě Tonyho Starka, který už nespal, cosi klepal do telefonu a usmíval se.

„Netušil jsem, že můžou být hvězdy a pruhy tak roztomilé, když spí.‘‘ Zakřenil se. „Jarvisi, tohle všechno uložit na můj soukromý server a opatřit heslem. Díky. Jo a kafe, potřebuju kafe. A koblihy. Dáš si taky?‘‘ Otočil se na Steveho, který stále nevěřil svým rozespalým očím. „Dá si taky, určitě. Plnou krabici a hlavně ty s cukrem z posledně, ty byly skvělý. A ješ—‘‘, ať už chtěl říct cokoliv, nestihnul to. Steve ho stáhnul zpátky do příjemně teplých peřin.