Společně v jednom pokoji?!

Netrvalo tomu dlouho a Narutův soukromý život vyšel na povrch. Všichni ze školy si z něj po týdnu udělali tatínkova mazánka a dávali mu to patřičně najevo. Nikdo moc se s blonďákem nebavil až na výjimky jako například Kiba nebo Shikamaru s jeho “objemnějším“ kamarádem Choujim. Ani Uchiha o Uzumakiho nejevil nějaký patřičný zájem. Sice když ho viděl (což docela často když spolu byli v jedné třídě a ještě ke všemu v jedné lavici) pozdravil, ale to bylo asi tak všechno co s Narutem prohodil. Opak byl však pravdou.

Sasukeho Naruto jakýmsi zvláštním způsobem jakoby uhranul. Po těch už skoro dvouch měsících co každý den uviděl Uzumakiho vstupovat do školy si ho prohlídl dostatečně na to, aby ho mohl zhodnotit. V poslední době se dokonce přistihl, jak každý den ráno doslova čeká, až se ve dveřích třídy objeví blonďatá střapavá hlava a jak k němu chlapec usedne do lavice.

„Co se to se mnou k sakru děje…“ ptal se sám sebe v mysli Uchiha a snažil se nedávat najevo pohledy mířené na Uzumakiho.

Naruto na tom nebyl dvakrát lépe. Už po dvouch týdnech pobytu na škole se mu doslova podlomovala kolena, když se na něj jenom tak náhodou Uchiha podíval. Když ho párkrát přistihl, jak na něj při hodině doslova civí, vyvedlo ho to zmíry ještě o trochu víc.
„K sakru to jsem snad na kluky nebo co se to se mnou děje?! Ne! Vyloučeno. Kravina. Jak bych mohl. Ale co když…“ přemýšlel denodenně a utápěl se v myšlenkách na černovlasého spolužáka.

„Mám pro vás skvělé novinky.“ řekl jednoho listopadového dne jejich třídní učitel Hatake při hodině matematiky.
„Dostali jsme skvělou nabídku od lanového centra v horách. Třídenní pobyt na jedné horské chatě s programem v centru. Myslím, že je to výhodné a pro vás určitě i zábavné.“ ve třídě se ozvalo nadšené pobrukování studentů a zjařené pohledy jak dívek, tak i chlapců. Jediný ve třídě, kdo asi neprojevil žádnou reakci, byl Uchiha a spící Shikamaru v jedné z předních lavic. Učitel procházel mezi lavicemi a každému rozdal papír s informacemi o výletu, které měli donést domů na vyplnění a podepsání rodičům.

O pár dnů později nastal čas výjezdu do hor. K překvapení mnohých jel i Sasuke. Těžko říct co změnilo jeho názor na věc. Jestli skutečnost že by se mohl dobře pobavit a nemusel tvrdnout ve škole nebo to že bude tři dny v blízkosti Uzumakiho,který se na akci těšil jako malé dítě. Všichni zůčastnění studenti nastoupili do autobusu společně se třemi dozorovými učiteli. S jejich třídním Hatakem, dalším učitelem Irukou a Jiraiyou. Hatake vytáhl z batohu desky s papíry a pročítal si, jestli všichni v pořádku odevzdali přihlášky. Po zkontrolování vytáhl další papír s rozmístěním pokojů na horské chatě.

„Takže vážení…“ začal učitel a postavil se do uličky mezi sedačkami, aby ho všichni začali vnímat. „Mám tu rozpisy pokojů, takže se musíme nějak rozumně dohodnout na tom, koho s kým dáme na pokoj.“ Po těch pár slovech zvedl hlavu dokonce i Sasuke, který byl doposud začten do nějakého časopisu, co vyfasoval těsně před odjezdem od staršího bratra.
„Ino, Sakura a Hinata budou spolu na třílůžkovém pokoji. Myslím, že tak vám to bude vyhovovat, že děvčata?“ optal se učitel a pohlédl na skupinku děvčat, které jen souhlasně přikývly. Učitel vyjmenovával dalších pár skupinek studentů.
„Shikamaru,Chouji a Kiba budou taky na třílůžkovém. Zbývá nám tedy už akorát dvojlůžkáč a Sasuke a Naruto.“ podíval se na všechny oslovené. Kiba,Shikamaru a Chouji nic nenamítali a Uchiha se jen vítězně ušklíbl, jak skvěle se mu to vyvedlo. Naruto na tom byl podstatně hůř. Znejistěl, jak to asi dopadne být zrovna se Sasukem na pokoji. Uchiha sedící na sedadle za ním si všimnul blonďákova výrazu a naklonil se přes sedačku dopředu.
„Nekoukej tak zaraženě Uzumaki. Snad by ses nebál být na pokoji s někým, jako jsem já nebo snad jo?“ posměšně mu potichu řekl do ucha a opět se posadil pohodlně na sedadlo. Uzumaki jen něco zasyčel a dál si Uchihy nevšímal. Ty slova mu totiž na jeho nervozitě dvakrát moc nepřidala.

Po asi hodinové cestě autobusem konečně dorazili k horské chatě, kde se měli studenti vybalit na pokojích. Jedinému kdo by asi chtěl všechno sbalit a jet zpátky domů byl neočekávaně Naruto. Ty tři dny v pokoji s Uchihou ho děsily. K Narutově zděšení když přišel nepřidalo ani to když viděl jak je pokoj zařízen. Místo dvouch obvyklých postelí byly postele spojené. V duchu zahromoval a hodil si batoh na postel a sedl si. Uchiha s úšklebkem přešel ke své posteli a batoh hodil někam do kouta.

„Jseš opravdu tak nervózní nebo se mi to jenom zdá?“ ozval se Uchiha a podíval se na sedící hromádku neštěstí.
„N-nejsem!!!“ vyvedl ho z „omylu“ Naruto a otočil hlavu v sloup.
Černovlasý se rukama opřel těsně za sedícím Narutem a nahnul se k jeho uchu.
„Že to tak moc nevypadá usuratonkachi,“ řekl potichu a sledoval ho. Uzumaki doslova vyskočil na nohy. „Hele! Nech těch keců! A -a vůbec! Máme sraz před chatou tak dělej!“ vykoktal ze sebe Naruto a rychle opustil pokoj dřív, než stačil Uchiha zareagovat.
„No co…však času ještě bude dost…“ pomyslel si Sasuke a s úšklebkem opustil pokoj, aby došel na zmiňovaný sraz se třídou.