Svět potřebuje “hrdiny“

Svět potřebuje hrdiny; když bude potřeba, pomůžou, poradí. Ale vařit to neumí a pokud ano, není to k jídlu; prát taky ne a když už, obarví si všechny košile na růžovo. O opravářských pracech nemluvě, platí heslo „operuju, operuju a najednou koukám, že pitvám“. Každý hrdina má svou druhou tvář a bůh ví jakou; na schůzování to do svého projevu zapojuje mlaskání a srkání, jak se na správného Američana patří. Kde jinde asi vznikají hrdinové? V zemi, nad kterou se tyčí socha půvadbné Francouzsky. Kdo se o tyhle hrdiny asi tak stará, co myslíte? Sotva si urovnají kravatu. Viď, Alfrede?