Tajemný předmět, králík s klokanem, Hinamoriin plán a přirovnání

Jakmile Kira spatřil Yoruichi, začal střádat plány, jak jí Toushira vnutit a ani si nevšiml, že se bělovlásek probouzí. Toushiro zamžoural, začichal a nastražil uši. Znovu začichal.
„Ty Kiro, jak to děláš, že máš tak hebký a voňavý vlasy?“ Zeptal se zvědavě a očuchával Kirovy vlasy.
„To ne já, to moje Shauma.“ Odpověděl Kira. Pomalu se přesouval k černé kočce a zamával jí. Pozdravil ji a ona mu mužským hlasem odpověděla. Shodil si Shira ze zad.
„Yoruichi-san, můžete mi prosím pomoct?“ Otázal se a nahodil zoufalý výraz. Shiro pořád pohledem zkoumal Kirovy vlasy, potom vytáhl zrcátko a projel ty svoje. Začal porovnávat kvalitu.
„A co bys potřeboval, Kiro?“ Otázala se Yoruichi opatrně. Stále byla v kočičí podobě a nyní probodávala pohledem Toushira, který ji ignoroval. Měl na prácí důležitější věci, zrovna trhal Kirovi vlas, aby zjistil, jestli nemá roztřepené konečky.
„Au!“ *Plesk* Kira Shira praštil přes hnátu a ten ho, kupodivu, neseřval. Ale ani se nepoučil a tak to zkusil znovu.

„Totiž, Yoruichi-san, nemohla byste mi pohlídat tadyhle kapitána Hitsugayu?“ Z kočičího výrazu nic nevyčetl a tak radši dodal: „Pěkně prosím.“
„Gatě nosím“ dodal Shiro nepřítomně.
„Ještě, že tak.“ Ozval se modrý králík se zelenýma puntíkama a klokanem na vodítku, který zrovna procházel kolem.
„Dobrý den.“ Pozdravili ho tři přítomní a on kývl hlavou, jako že taky dobrej den a pokračoval.

„To tak!“ Odpověděla Yoruichi na Kirovu otázku, „Tohohle fetišistu? Co když mi něco udělá?“ Poukázala Yoruichi na Toushirovu zálibu ve vlasech. Toushiro jí nevěnoval pozornost, dokud nezaslechl, že ho urazila. Prudce se na ni otočil a 360 stupňů, protože I předtím stál čelem k ní.
„Ty pomlč! Jen závidíš, že nejsi zajímavá, protože nemáš vlasy!“ Okřikl ji. Neuvědomil si, že Yoruichi má i lidskou podobu. Yoruichi se uchechtla a proměnila se do své lidské podoby, čímž spustila řetězovou reakci. Její proměna vyprodukovala dým, takže zasáhl ducha(ne)přítomný hroch na jednokolce a polil ji vodou. Omylem trochu chrstl i na elektrické vedení a vyhodil pojistky v celém Soul society. Protože nebyla elektřina, zhaslo umělé slunce a všechno pohltila tma a ticho. Ozvalo se kápnutí. To byla krev z Kirova nosu, jak zahlédl Yoruichi. Tu krev ucítil nejbližší žralok a okamžitě na Kiru zaútočil.

Když někdo nahodil pojistky, byla Yoruichi pryč a Kira ležel v kaluži krve. Toushiro si uvědomil, že Kira umírá.
„Ne! Kiro nesmíš umřít! Jestli se to stane, mé srdce pohltí temnota a navždy budu žít v černé díře.“ Křičel, když klečel u Kirova těla. Kiru potěšilo, že kdyby umíral, někdo by toho litoval. Vzápětí ho to ale přešlo. „Než umřeš, musíš mi říct, co jsi to vzal v té palírně!“ naléhal Shiro. On to prostě musel zjistit. Přece by neskončil na doživotí v té černé díře, co jí říkají vězení! Poskakoval kolem krve, aby se náhodou nezašpinil.
„Kira si zklamaně sedl a prohrábl si číro. Tak přece se bude muset dát na cestu EMO, aby si našel nějaké přátele, kterým bude líto, že ho opustí. (Export Malých Opic = EMO)
„Hitsugaya-taicho, já nevím, jestli vám to můžu říct.“ Váhal Kira. Toushiro byl trochu zmatený, když Kira přestal působit dojmem umírajícího. Ne že by ho zrovna tohle zajímalo. Měl jiný cíl a ten byl na dosah uší. Kdyby jen Kira nezačal s tím tajnůstkářstvím.
„Můžeš. Prostě mi to řekni.“ Vybafl na něj rádoby důvěryhodným tónem.
„No…No tak dobře. Ale nesmíte se mi smát, nebo mě nenávidět. Hodně lidí nás totiž nemá rádo, ale mi jsme vážně celkem normální lidi.“Naléhal a Shiro začal o jeho posledním tvrzení silně pochybovat. Nehledě na to, že nevěděl, o čem Kira mluví. „Víte, já si půjčil od kapitána Mayuriho, protože on je vlastně jediným zdrojem věcí ze Skutečného světa.“ Vysvětloval. Shiro stále nechápal. „Já jsem mu to chtěl už vrátit, I když mě při tom bolelo u srdce.“ Kira je kardiak (člověk s problémy se srdcem)? Pomyslel si Toushiro. „Jenže pak to uviděla Matsumoto-san a chtěla si to taky půjčit a podívat se na to. Já vím, že jsem neměl, ale ona mě opila a já jí to půjčil.“ Kira byl hrozně nervózní, jako by šlo o něco zakázaného nebo nemorálního. Kapitán totálně přestal chápat o čem to Kira mele. Napadlo ho, jestli se taky neopil. „A když pak vybouchla ta palírna, tak jsem se musel ujistit, že se to nějak neporušilo. Víte, já jsem věděl, že je to tam, protože tam je ten ukradenej DVD přehrávač.“ Toushirovi cvaklo v kebuli. Tak to kvůli Matsumoto se nemohl měsíc dívat na Ariel! Kvůli té pitomé ženské jeho láska strádala celý měsíc! Počkat, tohle se nesmí dozvědět ta houba. Kira mlčel a tak ho Toushiro vyzval, ať pokračuje. „No tak jsem to našel a hned jsem to šel vrátit kapitánovi Mayurimu.“ Zakončil Kira vyprávění. Toushirovi pořád ucházela jedna věc…
„Co to bylo za předmět?“ Zeptal se.
Kira se na něj překvapeně podíval: „Vy jste to nevěděl?“ Shiro zakroutil hlavou, jako že nevěděl.
„No…vlastně…“ červenal se Kira a sklopil oči k zemi. „Jedno takový DVDéčko.“

Shiro vyvalil oči. Že by Kira……?

„..Supercell.“ Dodal.

„Co to je? Detektivka?“ Zeptal se Shiro s nadějí v hlase.

„Ne. Je to…“

Toushiro se začal potit. Očekával nejhorší.

„…Album Miku Hatsune!“ Kira skoro brečel. Toushirovi to pořád nedocházelo.
„To je porno herečka?“ Zeptal se tiše. Kira se na něj ošklivě podíval.
„Ne! Je to vocaloid! A já, jakožto otaku, ji považuji za nejgeniálnější bytost posledních dob.“ Oznámil hrdě.
„Dobře, nevím co je to Haku Mitsune…“
„Miku Hatsune!“
„vocaloid nebo otaku, ale přestáváš být podezřelým. Teď už mi jen řekni, proč jsi nevykrvácel, když je tolik krve.“ Shrnul to malý detektiv a chystal se vykročit dál.
„No, jak po mě šel ten žralok, tak ve spěchu omylem zakousnul upíra. Ten taky přišel na mou krev. Mám totiž krevní skupinu B a ta je prý velmi……“

Dál ho Toushiro neslyšel. Šel vstříc pátrání po pravém viníkovi výbuchu. Bez důkazů, bez podezřelých, beze stop….

**********************************************************************************
Hinamori měla návrh hotový. Udělala ho tak, aby přesně to, jak na ni Hisagi působí. Spokojeně si běžela domů pro peněženku a potom rovnou do obchodu koupit spreje. Pečlivě vybírala odstíny fialové a růžové. Doma si všechno pěkně rozvrhla a pak se vyplížila do kanálu před Hisagiho domem. Počkala si, až odejde do hospody.
Ani ne za deset minut se tak opravdu stalo. Hinamori to měla předem zjištěný, protože byla stalker. Mezi její hlavní koníčky patřilo pozorovat, sledovat, fotit a zapisovat si všechno, co Hisagi dělá.
Ale zpátky k jejímu úkolu. Oběť jejího sledování ji celkem zklamala a tak ho přirovnala k něčemu, co ho podle ní vystihovalo naprosto dokonale: PÁREK!
Proč zrovna párek? Jak prostá otázka, milí čtenáři! Protože párek je měkej, nevýživnej, bez šťávy a tloustne se po něm! To bylo podle Hinamori přesně to, co je Hisagi. A většina z těch důvodů byla celkem úchylná. (Hinamoriin charakter se nám odhaluje xD).
Dokončila své dílo a spokojená sama se sebou se vrátila domů.
**********************************************************************************
Modrý králík se zelenýma puntíkama a klokanem na vodítku pomalu mířil k domovu. Venku už byla dost tma a on nechtěl riskovat, že je někdo přepadne a okrade.
Klokan z kapsy na břiše vytáhl kabát a podal ho králíkovi. Bylo chladno a on nechtěl, aby se jeho parťák nachladil. Králík si kabát oblékl a vytáhl z kapsy hodinky a podíval se, kolik je hodin. Otočil se na klokana.
„Ty, Kango, měli bychom ji brzo najít. Jinak budeme mít problém.“ Klokan kývl na souhlas. Pomalu se vydali k domovu.
„Kango?“ Otočil se králík znovu na klokana, „Zítra ji musíme najít, jasný?“
Klokan znovu kývl na souhlas.
„Bože! Taky bys někdy mohl něco říct, alespoň by to vypadalo, že to bereš vážně. Víš, jak je děda s tou rákoskou nebezpečnej!“ upozornil ho. Klokan zakroutil očima, muž přece něco vydrží!
Králík na něj jen koukal a přemýšlel, co se mu asi honí v hlavě.
Oba vstoupili do budovy první divize a zamířili do svých pokojů….
**********************************************************************************
Někdo klepal Hinamori na dveře. Pomyslela si, že je to jen nějakej idiot, když budí lidi v sedm ráno. Neochotně se dobelhala ke dveřím a otevřela je. Tuhle „osobu“ opravdu nečekala…
**********************************************************************************
Toushiro se pomalu dobelhal domů. Jak tak pátral po viníkovi, narazil na vlasatého hrocha na tříkolce, kterého dříve považoval za iluzi. Pozdravil ho a hroch se s ním dal do řeči. Nebylo úniku. Hroch mluvil o fotbale v Anglii a nezdálo se, že by chtěl někdy skončit. Jakmile se Toushiro dostal ke slovu, vymluvil se, že musí běžet a utekl pryč. I přes to, že cesta domů mu zabrala asi tři minuty, dorazil až v šest ráno. Neobtěžoval se zamknout za sebou dveře, rožnout nebo vyzout se. Zamířil do ložnice a tak, jak byl sebou plácl na postel. Jenže…………………… něco bylo špatně.