Tak, poznávání je vždycky těžké.. Jak se to povede naším hrdinům?

Bylo to ještě kdysi… ne, nebylo. Bylo to asi před necelým rokem. Odešli. Kdo? Génius z Hyuuga klanu, následník Nara klanu, jeden ze dvou posledních Uchihů, kluk, který se odmítal vzdát a bývalý ANBU, který krásně kreslil. Těch pět před několika měsíci odešlo z venice. Názory, proč odešli, se lišili. Někdo říkal, že se přidali k ANBU, jiný, že jsou u Akatsuki, další, že slouží Orochimarovi, no prostěš názorů bylo hodně. Všem jich bylo líto. Odešli jednoho dne. Nic nikomu neřekli. Ani svým týmovým partnerům, ani senseiům, ani Hokage, prostě nikomu. Dalšího dne jakoby se po nich slehla zem. Od té doby uplynulo mnoho vody. Temari začlalo nudit žít v Písečné a přestěhovala se do Konohy. Tam navázala silné sesterské pouto se Sakurou, Ino, Hinatou a Tenten. Pak se spolu přidaly k ANBU.
A právě dnes si je zavolala Hokage. Přesněji si zavolala tým SHITT. Pět dívek, které měly svůj ANBU tým. Byly nejlepší ANBU a tato mise byla jen pro ně. Holky se během chvíle dostavily. 
„Ano, Hokage?“
„Mám pro vás misi.“
„Jako by nám to nedošlo,“ řekla si kousavě v duchu Sakura a ostatní holky se div nerozesmály nahas. Všech pět jich bylo telepaticky propojeno.
 „Souhlasím,“ zasmála se v duchu Tem.
„Však kdo by ne?“ řekla Ten.
„Dobře, vaše mise je najít tým S3N2.“
„Co to je proboha za tým?“ zeptala se Saky.
„Vymysleli si název stejně jako vy. Začátky písmen,“ vysvětlila Tsunade.
„Tři S a dvě N… neříká vám to něco, holky?“ přemýšlela Tem.
„Jo, Sasuke, Sai, Shikamaru, Naruto, Neji,“ přidala se Hin.
„Myslíte, že to jsou kluci?“ zeptala se Saky.
„To nevím, ale je to možné. Právě proto tam posílám vás.“
„Dobře. Za chvíli vyrazíme, kde se mají nacházet?“
„Poslali nám hádanku. Je trochu divná, ale vemte si ji. Tam je najdete.“ Podala jim jakýsi svitek. Holky potom odešli. Během chvíle si sbalily a do hodiny vyrazily. Hádanka zněla nějak takto: „Tam, kde tři země se setkají, tam se všichni naši s vámi utkají. Buďte tam přesně na máje prvního, pět hodin po začátku dne bílého.“
„To není těžký. Přijdem tam, kde se dotýkají území Ohňové, Písečné a Větrné, přijdem tam přesně na prvního máje a budem tam v pět hodin,“ rozluštila to během chvilky Temari.
„Nevím, co je na tom těžkýho. Prvního máje je za tři dny. To už tam budem, ale holky, dávejte pozor. Ty tři země se setkávají na jednom útesu. Když půjdeš na jihovýchod, půjdeš do Konohy, na jihu je písečná a na jihovýchodě je Větrná. Ne sevení části je moře,“ informovala je Sakura Byly už na cestě jeden den, když Hinata ucítila, že je někdo sleduje. Zapla Biakugan a zjistila, že to jsou nějací ninjové. Řekla bych, že už je konec, ale nikdo se stále nehodlá vzdát. Kluci holky obklíčili. Ty najednou kývly a zbyl po nich jen kouř. Zamedlouho byli všichni kluci přivázaní chakrovými provázky ke stromu.
„Co po nás chcete?“ zeptal se jeden z nich.
„Jste tým S3N2?“ zeptala se nesmlouvavě Sakura.
„Jo,“ zavrčel ten kluk.
„Kdo je vůdce?“ podívala se na ně Tem nenávistně.
„Já,“ zavrčel znova ten samý.
„Kdo jsi?“ ujala se slova zase Sakura.
„Vůdce,“ zašklebil se, což ovšem nemohl nikdo vidět.
„Kdo jsi přesně?“
„Vůdce tohoto týmu!“
„Jak se jmenuješ?“
„Co je ti do toho?“ a měl sto chutí ji plivnout do obličeje.
„Dobře holky, ´Co je ti do toho´ nám toho zřejmě moc neřekne. Je to ten tým, který hledáme. To víme jistě. Prostě je dovedem do vesnice,“ oznámila své výsledky Saky. Holky se pokusili vyzpovídat ty ostatní kluky. Ti byli na rozdíl od vůdce ticho jako ryby.
„Hej, do vesnice je dovést nemůžem, Tsunade by nás zabila, že jsme je přinesly živé. Musíme z nich všechno dostat a pak je zabít,“ vysvětlovala Sakura.
„Souhlasím. Zavedem je na místo srazu,“ navrhla Tenten.
„To není šptaný nápad,“ zhodnotila to Tem. „Dobře, tak každá si vemte na provázek jednoho a vyrazíme.“ Klukům bylo divné, že holky proti nim jen tak stály a pak je bez domluvy začaly rozvazovat. Ale přešli to.
„Kam jdeme?“ zeptal se vůdce po hodině běhu.
„Na místo srazu,“ zavrčela Saky.
„A to je kde?“ tázal se kluk, kterého vedla Tenten.
„Tam, kde jsme se měli sejít,“ objasnila mu jeho věznitelka.
„A co tam s náma uděláte?“ zeptal se ten, co musel jít za Ino.
„Zjistíme od vás informace a pak vás hodíme svázané do moře,“ zachechtala se Ino zlověstně.
„Jsme v prdeli, chlapi,“ řekl pak jeden z nich, když se utábořili později na přespání.
„To vím taky, baaka,“ měl vůdce dost problémů, aby ho, i přes to, že byl svázaný, nebouchl po hlavě za jeho debilitu.
„Hej, ale já s ním souhlasím. Ta holka, co mě vedla, vypadala zlověstně. Když se na mě podívala, proč zpomaluju, z jejích očí sršela nenávist,“ přidal se k tomu prvnímu jiný.
„Všiml sem si. Ta holky co vedla mě, by mě neradši na místě zabila,“ zavrčel vůdce. Pak všichni usli. Ráno je profackovala jedna z těch holek, Temari.
„Hej vstávat, nebo budu muset použít násilí,“ vyhrožovala jim.
„To používáš i teď,“ zamrmlal, její včerejší vězeň (ten, kterého včera vedla).
„Dej si bacha na to co meleš, jinak ti zmaluju fasádu,“ zamračila se na něj. Tan kluk se lekl. Fakt nepříjemný. Ten pohled ho málem položil do rakve.
„Pohledy asi fakt umí zabíjet,“ řekl si pak pro sebe. Holky si je rozebraly stejně jako včera a vyrazili na cestu.