Tak trošku silný kafe

Tak trošku silný kafe

            Nowaki seděl za stolem v kuchyni nad hrnečkem ranní kávy. Přemýšlel. O něm samotném, o Hirokim, o jejich vztahu… Myšlenky mu volně plynuly hlavou, nebyly sice příliš uspořádané, ale co na tom… Copak mě Hiro-san nemiluje? Není se mnou rád? Vždyť já bych mu snesl modré z nebe, kdyby si to přál. Třeba na něj moc tlačím… Jak tak přemýšlel, jeho tok myšlenek se dostal do neznámých vod.

Představil si, jak by bylo skvělé, kdyby přišel domů a už u dveří ho přivítal Hiroki v zástěrce s tím, že je hotová večeře. Najedli se a potom šli na pláž: „Hiro-san, Hiro-san, počkej!“

„Tak si mě chyť, jestli to dokážeš!“ Oba se smáli. Vrátili se domů a Hiro-san dělal scény, kvůli koupání: „Ale já se bez tebe koupat nejdu!“ A všechno by bylo krásně idilické.

            Jenže pak si vybavil, jaký je jeho milenec doopravdy – egoistický, egocentrický, sobecký, občas i arogantní a až přehnaně chladný. Tohle by se nemohlo stát ani omylem, povzdechl si. Nesmyslné myšlenky zahnal, zvedl se a raději šel do práce.

***

            „Hiroki! Hiroki!“ vřítil se mu do kabinetu jeho kolega zuřivě, mávajíc nějakou zkumavkou s podezřelou tekutinou.

„Huh? Ale, kolega! Co je?“ otočil se na něj, očekávajíc nějaké vysvětlení. Nějaký důvod, proč ho sakra ruší, když se musí připravit na hodinu.

„Sleduj!“ strčil mu zkumavku pod nos. I přes to, že byla zavřená, z ní vycházela podivná vůně. Taková, která uspává, otupí smysly a dá vám pocit spokojenosti. Hirokimu se z toho až zatočila hlava a musel se chytit okraje stolu.

„Bože, co to je?“ nedůvěřivě pozoroval tekutinu líně se, rozvalujíc ve skleněné nádobce.

„Můj novej objev! Mělo by to zlepšovat náladu, ale nevím, jestli to bude fungovat. A když jsem tě viděl, jak seš rozmrzelej z hodiny, tak jsem si myslel, že bys to mohl vyzkoušet. Mělo by ti po tom bejt líp,“ nadšeně vysvětloval údajné účinky dryáku.

„Je sice obdivuhodné, že se tak zapáleně věnuješ svému koníčku, ale užs to vyzkoušel?“

„Noo…to právě ještě né…“ protáhl návštěvník. Uhýbal pohledem, aby mu Kamijo nemohl v očích vyčíst nejistotu.

„Takže já mám být pokusnej králík?“ optal se Hiroki trochu ostřeji.

„Pokusnej králík ne, jen jsem chtěl, aby sis zlepšil náladu. Pořád se jen mračíš a nic s tebou není. A myslím, že i ten…Nowaki?“

„Co je s ním?“ profesor literatury už začínal být poněkud nervózní.

„No nic, ale že by to určitě taky uvítal. Jestli se chováš stejně i k němu, tak bych se vůbec nedivil, kdyby přemejšlel nad tím, jestli ho vůbec miluješ.“ Teď uhodil hřebíček na hlavičku a on to věděl.

„To myslíš vážně?“

„Jasně, že jo. O takovejhle věcech se nežertuje.“

„Dej to sem!“ vytrhl mu Hiro-san zkumavku z ruky a na jeden lok vypil její obsah. Nejdřív se svět trochu zatočil až ho musel jeho kolega podepřít, pak se zdálo být všechno v pořádku, ale nebylo. Během chvilky Kamijo spadl druhému učiteli do náruče a ten ho odtáhl na pohovku. Ještěže měl ten Hiroki volno. „Chemik“ u něj zůstal, dokud se neprobudil. Spal asi jen půl hodiny, ale jen co se probral, byla vidět ona změna, kterou měl dryák učinit.

            Hiroki se probudil a hned na tváři vykouzlil úsměv. Měl tak hrozně dobrou náladu. Koukl na hodinky, za chvíli mu začínala hodina. Sbalil si tedy všechny své učebnice, a že už půjde, ale jeho spolupracovník ho zarazil.

„Tak co? Jak ti je?“

„Lepší náladu jsem v životě neměl. Musím na hodinu, promiň,“ omluvil se a spěšně opustil kabinet.

***

            Nowaki měl pocit, že dnes je něco jinak. Práce mu šla od ruky. Tedy, ne, že by mu někdy nešla, ale dnešní den byl v něčem jiný, výjimečný. Nevěděl proč, ale všechno šlo hladce, domů se těšil víc než obvykle. Tenhle divný pocit ho nutil přemýšlet, rozvzpomínat se. Nemají dnes náhodou výročí nebo něco takového?

            Nicméně, den Nowakimu uběhl velmi rychle. Těšil se domů na Hirokiho. Spěšně se rozloučil se svým senpaiem a svižným krokem zamířil k domovu. A to ani netušil, co všechno ho tam čeká.

***

            Nowaki přišel domů a jen co otevřel dveře, uvítal ho Hiroki v růžové zástěrce s blaženým úsměvem na rtech.

„Vítej doma,“ rozšířil Kamijo úsměv a vlepil mu malou pusu na tvář.

„Oh, díky…“ Kusama byl mimo. Netušil, co se to s jeho ukem stalo.

„Pojď, večeře už je hotová. A pospěš si, ať ti to nevystydne.“ Hiroki mu sundal kabát, pověsil a za ruku ho dovedl k velkolepé tabuli.

„No, páni! Vypadá to úžasně!“ vydechl seme.

            Zasedli ke stolu a pustili se do jídla, Nowaki mlaskal, jak mu to chutnalo. Až se mu dělaly boule za ušima.

„Nowaki?“

„Hm?“ zvedl hlavu od talíře a tázavě se na Hirokiho podíval.

„Nepůjdeme potom na pláž?“ nasadil nevinný výraz štěněte. Nešlo odolat.

„J-jasně.“

***

            „Hiro-san, Hiro-san! Počkej!“ volal Nowaki, byl tak šťastný.

„Nepočkám! Chyť mě, jestli to dokážeš!“ odpověděl Hiro-san, ale nevšiml si malé díry v písku a spadl, Nowaki pak spadl na něj. Oba se smáli, užívali si vzájemné blízkosti, a když byla příliš velká tma, vydali si domů.

            „Běž se umýt, Hiro-san, já počkám,“ usmál se Kusama.

„Ne! Já bez tebe nepůjdu!“ dupl si Hiroki, tvářil se velmi vzdorovitě.

„Ale musíš, Hiro-san…“ domlouval mu, ale nebylo to nic platné.

„Nemusím a nechci! Pojď se mnou!“ trval na svém.

„Dobrá, dobrá. Půjdu s tebou,“ svolil Nowaki a společně se odebrali do koupelny. No a zkuste hádat, co se tam dělo. Nebudu tu sáhodlouze popisovat, jaká to byla romantika a jak moc si to užili, všichni to dobře víme.

            Po „vydatné koupeli“ šli spát. Naposledy ten den se políbili a společně se odebrali do říše snů. Celou noc strávili v těsném objetí.

***

(ráno)

            „Hiro-san, Hiro-san. Vstávej, už je čas,“ lehce cloumal se svým milencem.

„Co chceš? Nech mě spát,“ Hiroki se přetočil na druhý bok a spal dál.

            Po chvilce ho vytáhl z postele, ale jaké bylo jeho překvapení, když je k němu choval Hiroki jako obvykle.

Takže zázraky se nedějou…Jen chvilkové pominutí smyslů…povzdechl si Nowaki a chvilku po Hirokim vyrazil do práce.