Take it all

Byl pozdní lednový večer. Schylovalo se k půlnoci. Za okny se k zemi líně snášely vločky a dopadaly mezi ostatní, které vytvořily měkkou peřinu. Na oknech se třpytila ledová krusta, která tvořila lesklé, od světla se odrážející ornamenty. Z okapů visely dlouhé rampouchy, občas některý z nich s ne příliš hlasitou ránou dopadl na zem. Avšak něco tento poklidný zimní večer narušovalo. Byly to hlasy dvou chlapců, které se nesly bytem.

Didn’t I give it all?
Tried my best,
Gave you everything I had,
Everything and no less,
Didn’t I do it right?
Did I let you down?

Hlasy se mísily. Jeden křičel přes druhého. Z obou však byla cítit zlost, bolest, vztek. V něčem se, ale přeci lišily. Jeden z nich byl jistý a rozhodný, naopak druhého sžírala nejistota. Nejistota z toho co bude dál.

„Naruto! Musím jít…“ Křičel černovlasý chlapec a snažil se uklidnit svého blonďatého milence. Bohužel slova, která volil, mu v tom zrovna nepomáhala. Tohle blonďáček slyšet nechtěl, proto, než to jeho partner stačil doříct, předběhl ho.

„Nemusíš chodit a ty to víš! Tady máš všechno, co potřebuješ!“ Oplácel mu stejně hlasitě Naruto. Po tvářích se mu řinuly horké, slané slzy, které se mu vsakovaly do bavlněného trička.

„Tady, ale nikdy nezískám takovou sílu, abych ho dokázal porazit! Tak to prostě pochop!“ Sykl Sasuke. Odtrhnul pohled od blonďáčka a začal si znovu balit své věci.

„Máš tady mě! Sasuke já tu pro tebe budu vždycky! Stejně jako ostatní! Nejsi na to sám!“ Naruto už ani nevěděl, co říká. Hlava mu třeštila bolestí, oči ho pálily od slz a v krku měl obrovský knedlík, který ne a ne zmizet.

„Pleteš se Naruto. Jsem na to sám. Vždycky jsem na to byl sám. Od té noci, kdy mi zabil všechny, na kterých mi tehdy záleželo.“ Černovlasý chlapec to pronesl tak chladně, až Naruta zamrazilo.

Maybe you got too used to,
Having me around,
Still, how can you walk away,
From all my tears?
It’s gonna be an empty road,
Without me right here,

„A na mě ti nezáleží? Víš, že tě miluju!“ Naruto už skoro nemohl mluvit. Dusil se vlastními slzami, sotva popadal dech.

„Naruto! Na tom co k tobě cítím, se nic nemění. To se nikdy nezmění! Ale já žiju pro pomstu. Musím získat sílu a pomstít všechny, které mi tak bezcitně vzal. Musím. Je to můj život!“ Ano. Vyznělo to tak chladně. Tak jako by mu na blonďatém chlapci vůbec nezáleželo. Jako ledové ostří, které se mu zabodlo hluboko do srdce.

Maybe I should leave,
To help you see,
Nothing is better than this,
And this is everything we need,
So is it over?
Is this really it?
You’re giving up so easily,
I thought you loved me more than this,

„Nemiluješ mě?“ Naruto se pohrdavě zasmál.

„No jistěže! Kdyby si mě miloval, zůstal by si tady! Věřil by si mě i ostatním, že vždycky budeme stát při tobě! Věřil by si tomu!“ Křičel Naruto, zalykajíc se slzami, které mu stále stékaly po tvářích.

„Nechápeš to Naruto! Vyrval mě z bezstarostného dětství a zahodil doprostřed bažiny! Všechno mi sebral! A já se mu musím pomstít! Za sebe i ostatní!“ Černovláskovi žhnuly tváře zlostí. Musel rychle zmizet nebo ho blonďáček zvyklá. A on musí. Musí žít jen pro to jedno. Pro pomstu.

„Sasuke! Já tě miluju!“ Narutovi už došla slova. Nemohl mluvit, myslet, dýchat…

I will change if I must,
Slow it down and bring it home,
I will adjust,
Oh, if only,
If only you knew,
Everything I do is for you,

„Naruto, nedělej to ještě horší! Prosím tě o to!“ Sasuke popadl těžký batoh, který ležel na posteli a přehodil si ho přes záda. Udělal pár kroků, které je dělily. Stanul před Narutem, který se třásl a polykal vzlyky. Natáhl k němu ruku, ale Naruto prudce ucukl. Sasuke ho úctyhodnou chvíli s nataženou rukou pozoroval. Nakonec jeho ruka klesla dolů. Upřel oči do země.

„Promiň Naruto.“ Jen dvě slova. Slova, která v tuhle chvíli neznamenaly vůbec nic. S těmito slovy se rozloučil a odešel. Možná se někdy vrátí, možná ne… Ale na tom teď nezáleží. Zbyla po něm jen obrovská prázdnota, která přesto všechno bolí.

But go on, go on and take it,

Take it all with you,
Don’t look back,
At this crumbling fool,
Just take it all,
With my love,
Take it all,
With my love…