Tequila

„Je úplně opilý.“ Smál se Asou.

„O-opilý?“ Zamrkala. Znovu se na Shita podívala. Pravda, Shito se takhle většinou neusmíval a rozhodně jí neoslovoval obyčejným Michiru-chan. Čekala však, že se bude v podnapilém stavu chovat trochu jinak, zpívat nebo se motat, ale nečekala, že se bude chtít s každým líbat. Zřejmě byl za ta dvě století zvyklý dělat různé věci, když se napil.

„Nalil jsem mu mojí speciální tequilu. Dostal jsem jí od jednoho chlápka v Mexiku.“ Smál se Asou dál. Michiru si poposunula brýle a zadívala se Shitovi pořádně do obličeje. Nečekala, že by se zrovna Shito nechal tak lehce opít, ale když se nad tím zamyslela, každý z nich se potřeboval nějak uvolnit a zvlášť Shito po tom, co se stalo v té staré laboratoři. Nebo spíše po té události s Nogim. Dřív nebo později by Life stejně zemřela, jenže to Shito nevěděl. Dalo by se s malou nadsázkou říct, že jí, ale i vlastně jeho, doktor ušetřil trápení. Jenže Shito více než kdokoliv jiný věděl jaké to je, být zrůda vytvořená pro prospěchářkou činnost svého okolí, využívána pro slávu ostatních.

„Aha,“ konstatovala Michiru a dál sledovala, jak se Shito pomalu přibližuje k Soutetsovi, který se smál na celé kolo a jak mával rukou, rozlíval pití všude kolem. Ten nevypadal, že by ho Shitovo počínání nějak vyvádělo z míry a dál se laškovně usmíval.

„Můžu ti dát pusu?“

„Vsadím se, že támhle Chika o ní stojí víc jak já.“ Zacenil se Asou a popostrčil Shita směrem, kde seděl Chika, který si ještě nandával jídlo, co zbylo na oslavu připravené na stole. Chvíli Shitovi dělalo problém do té vzdálenosti zaostřit, ale nakonec se mu povedlo svůj pohled srovnat.

„S-shito, co blbneš? N-nech toho.“ Koktal Chika s plnou pusou, když se mu Shito pověsil kolem krku. Ani nestačil odložit kuřecí paličku a Shito už mu otáčel hlavu k polibku.

„Nech mě být, slyšíš?!“ Zvýšil vyděšený Chika hlas, narychlo polknul a odstrčil ho od sebe.

„I Asou by mi jí dal.“ Zamračil se.

Samo, protože je to úchyl. Pomyslel si pro sebe Chika.

To byl zase jeden z Soutetsových šílených vtipů, jako by ho neznali. A stejně mu Shito naletěl a to stačilo jen pár skleniček tequily, kterou nějaký děda někde vypálil ve sklepě. Přesněji mu stačila pouze jedna sklenka a měl dost, na takové silné destiláty nebyl zvyklý. Oproti tomuhle bylo i saké hadr.

„Dokud mi nedáš pusu, tak mě budeš mít na krku.“ Trval si Shito na svém. Aby Chiku přesvědčil, že to myslí smrtelně vážně, posadil se k němu co nejblíže. To mu ale přišlo málo, využil příležitosti, kdy se chtěl Chika posunout kousek od jeho maličkosti, a položil mu ruku na stehno. Chika jako by přimrznul na místě. Nervózně se otočil na zbytek bavící se společnosti. Vypadalo to, že si nikdo ničeho nevšimnul. Syslík se snažil nenápadně opustit místnost, zatímco Asou se smál Yomi, která se nemohla rozhodnout mezi ním a Michiru. U nich sotva najde pomoc, nezbylo mu nic jiného, než aby vymyslel něco sám. Šilhavým pohledem se zadíval na tmavovlasého mladíka s opřenou hlavou o jeho rameno a s rukou stále na jeho noze. Chvíli si prohlížel jeho unavený obličej. Teprve potom si všimnul, jak dlouhé má řasy a, na prakticky mrtvého člověka, krásně růžové rty. Když se nad tím zamyslel, nebyl ošklivý, jen se Chikovi protivil svým charakterem. Už od začátku mu bylo jasné, že spolu nebudou vycházet. Nebýt toho, že jim Watashimori prohodil ruce, nejspíš by oba měli o starost míň. Míň o toho druhého. Jenže Chika si nedokázal představit, že by se každý den neměl s kým hádat a prát, že by tu nebyl nikdo, kdo by mu ustavičně lezl na nervy pouhou svou existencí. Nejspíš by se nudil a samotného by ho lovit taky nebavilo. Při tomhle přemítání ho napadl způsob, jak se Shita zbavit.

„Pojď, půjdeš si lehnout.“ zavelel Chika, bleskurychle se zvednul, takže přiopitý Shito neměl čas pořádně zareagovat a skončil na zemi.

„Chiko~“ kňučel podrážděně, zatím co si mnul natlučenou tvář. Chika se neochotně otočil. Od kdy mu říká křestním jménem? Vždyť mu to strašně vadilo, že by ho klidně nechal umřít, nechal by ho, až by katana v sutích povolila a on by spadl dolů a až pak by si uvědomil, že ho potřebuje na výměnu rukou… Muselo to být tím, že je opilý, určitě, jiné vysvětlení neexistovalo.

„Tak pojď.“ Povzdechl si, dřepnul si a jednoduchým gestem mu naznačil, ať mu vleze na záda. Nechtěl ho nést jako princeznu a ze situace odtušil, že nohy mu asi také vypověděly službu.

„Honem.“ Pobízel ho, neměl na něj celý večer. Když se Shito k ničemu neměl, otočil se s tím, že mu vynadá, jenže Shito stihnul za tu malou chvilku usnout. Zarazil se při pohledu na jeho spící obličej, povzdechl si a neochotně ho vzal do náručí.

Co to ten Shito vyvádí? Takhle se nechat zmazat, přemýšlel Chika pro sebe. Když už ho měl v náručí jako princeznu, došlo mu, že není zase tak těžký. Zdalipak pořádně jí? A vůbec, i kdyby ne, je to jen jeho problém, co je mu vlastně do toho? Momentálně mu do toho bylo víc, než si myslel. Osazenstvo ve značně dobré náladě jim hlasitě popřálo dobrou noc, Asou utrousil něco v tom stylu, ať si to spolu užijí a pak se otočil zpátky na děvčata.

„Blbče.“ Odfrknul Chika, opatrně zamanévroval mezi dveřmi, aby Shita neuhodil, i když by se mu potom možná rozsvítilo, ale pokoušet to raději nechtěl. Pomalu přešel chodbu, aby nestoupnul na nějaké ztrouchnivělé prkno, a když v pořádku dorazili před dveře Shitova pokoje, zarazil se. Začal přemýšlet, jestli je opravdu v pořádku vstoupit. Věděl, jaký Shito je, když se v jeho pokoji s něčím jen o píď pohne. Pokud si ale bude dávat dobrý pozor, mělo by to být bez problémů.

„Tak jo.“ Hluboký nádech, zabral za kliku a ještě než vstoupil, pokusil se uvolnit si ruku a našmátrat vypínač. Ať se snažil, jak se snažil, nemohl ho najít. Musel tedy vstoupit, což byla chyba. Dlouhý krok, který udělal, porazil panenku, co stála před postelí a ta pak rozrazila skupinku matrjošek, co stála opodál. V Chikovi hrklo, rychle položil Shita na postel a jal se věci provizorně postavit na své místo. Věděl, že to nemá cenu, ale pokusit se o to mohl.

„Chiko?“ mžoural Shito rozespale do místnosti, kterou osvětlovalo jen světlo z chodby. Všude byl klid, bylo slyšet jen rachtání věcí, které popadaly.

„A-ano?“ Znervózněl Akatsuki, vykašlal se na zbytek věcí, postavil poslední matrjošku na místo, kde si myslel, že tak mohla předtím stát a svižně se posadil k Shitovi. Natáhnul se pro deku, přikryl ho, a když mu chtěl popřát dobrou noc a odejít, ozvalo se zpod deky tiché mumlání.

„Zůstaneš tu se mnou?“ Chika se zarazil, nevěděl, co mu má odpovědět. Než se stačil rozmyslet, Shitovy studené ruce ho objaly kolem krku a stáhly ho k sobě dolů. Shitův obličej byl tak neskutečně blízko. Když ho Shito přikryl a přitáhnul blíž k sobě, bylo to ještě horší. Chika cítil, jak mu hoří tváře, v mdlém světle viděl, jak Shito pomalounku zavírá oči únavou a jak si rty olizuje špičkou jazyka.

„Dáš mi pusu na dobrou noc?“ Chika začal vážně pochybovat, že mu jeho vůle vydrží a on nic neudělá. Možná pro jednou, Shito byl stejně opilý… Mohl by využít situace. Čím déle zíral na jeho rty, tím více pociťoval touhu ho políbit. Nenápadně se přibližoval, až se jeho rty dotkly těch Shitových. Jemně tiskl své rty k těm jeho, postupně prohluboval polibek až…

Chika se probudil jako první, do opravdu nepěkného rána. Nejen že byl skopnut z postele, ale také ho bolel jazyk, jak ho včera večer Shito za svého malátného stavu kousnul a ne málo. Bylo mu úplně jedno, že shodil nějaké věci, co stály kolem, rozespale se zvedl a velmi hlasitě opustil místnost, aby tak vzbudil ještě spícího Shita. Měl chuť se s ním zase jen hádat.