To je na tom zdaleka to nejhorší!

Itachi

„Itachi? Dáme ještě jednoho ne?“ Ptal se nakřáplým hlasem blonďatý chlapec a pobaveně mě plácal po zádech. Povytáhl jsem jedno obočí a vehementně přikývl.

„To ale bude-škyt-poslední-škyt.“ Sotva jsem dokázal vyslovit větu, která dávala smysl. Deidara mi můj výrok odkýval a na jeden zátah vypil panáka, který mu byl zrovna donesen. Já ho napodobil.

„Hele Itachi! To bylo moje pití!“ Zaúpěl dotčeně Pein, který byl jako jediný ještě v celku střízlivý.

„Uhm, pánové! Odcházím! Neviděl někdo moje brejle?“ Vykoktal jsem zoufale a chytl se za kraj stolu. Svět kolem mě se točil, vlnil… Div nedělal přemety.

„Itachi, ty nenosíš brýle…“ Odvětil Pein a nechápavě zavrtěl hlavou.

„Nenosím? Heh, já nenosím brýle…“ Musel jsem být hodně nalitý, když mě tahle věta naprosto uchvátila. Nadšeně jsem se smál jako malé děcko. Nakonec mi přeci jenom došlo, že brýle jsem nikdy nenosil, rozloučil jsem se s ostatními a vrávoravě vyrazil domů. Naštěstí to bylo jen pár bloků. Slunce už dávno zapadlo, mohlo být kolem půlnoci. Sotva jsem viděl pár kroků před sebe. Ale ani zima, díky které jsem klepal zuby, mě neprobrala. Opilecky jsem doklopýtal ke dveřím a začal se hlučně dobývat do domu. Ani mě nenapadlo, že bych měl použít klíče, natož třeba zazvonit. Prostě jsem mlátil pěstí do dřeva a čekal, co to udělá. Ani fráze „Sezame, otevři se!“ nefungovala. Pak se ovšem dveře z ničeho nic otevřeli a já vpadl dovnitř jako velká voda. Dotyčný co je otevřel, udělal krok stranou a místo, aby mě chytil, mě nechal tvrdě dopadnout na zem.

Sasuke

Vzbudilo mě hlasité tlučení na dveře a opilecký jásot mého bratra. Znechuceně jsem se vymotal z vyhřáté postele a jen v trenkách zamířil po schodech dolů. Otočil jsem klíčem a otevřel dveře. Vpadl dovnitř jak balvan, div mě nevzal sebou na zem. Bohudík jsem stihl uhnout. Dopadl na zem a ozvalo se bolestné syknutí.

„Sasíčku! Jsem doma!“ Ohlásil mi svůj nepřehlédnutelný příchod Itachi a snažil se dostat na nohy, což se mu ani po pár minutách nepovedlo. Otráveně jsem se k němu sehnul a podepřel ho.

„Pojď, pomůžu ti do postele!“ Oznámil jsem mu příkře a snažil se nevdechovat pach alkoholu, který u něj táhl. Znaveně se o mě opřel celou vahou a já zakolísal.

„Itachi, zkus taky používat svoje nohy.“ Poradil jsem mu. Rozlepil víčka od sebe a zadíval se na mě. V očích mu plápolaly drobné plamínky a na tváři mu hrál úsměv. Než jsem se nadál, srazil mě na zem.

„Víš co?! Přinesu ti deku a spi si klidně tady! Já tě nahoru nepotáhnu!“ Zavrčel jsem. Bylo to už potřetí za tenhle týden, co domů přišel opilý. Už třetí týden zapíjel úspěšně dokončenou maturitu a já jako údajně nevycválanej prvák, to musel snášet. Najednou mě, ale prudce chytil za zápěstí a rychlým pohybem strhnul k sobě.

„Víš, jak ti to sluší, když se mračíš? Dělá se ti přesně tady taková roztomilá vráska.“ Prstem mi přejel od spánku až ke kořenu nosu. Nechápavě jsem se ušklíbl a pokusil se postavit, ale uvěznil mě svým tělem. Obkročmo si sedl na mé nohy a dlaněmi se mi opřel o hruď.

„Vždycky se mi líbilo to tvoje křehký tělíčko. Ta jemná, světlá kůže. Vždycky jsem se jí chtěl dotknout.“ Špital do ticha a dlaněmi mi kroužil po nahém hrudníku. Prudce jsem mu ruce odstrčil a začal sebou mrskat jak ryba na suchu.

„Sasuke! Líbí se mi ta tvoje nezbednost. Dneska si tě vezmu, ochutnám tě. Už nechci čekat a jen tě nečině z povzdálí pozorovat. Dneska v noci budeš jen můj.“ Nejdřív jsem se rozesmál, ale když mi došlo, že to Itachi myslí vážně, ztuhl jsem.

„Itachi, si zase ožralej! Teď ze mě slez a jdi si dát sprchu!“ Zaúpěl jsem a pokusil jsem se ho ze sebe dostat. Marně. Hověl si na mě a jeho dlaně se nebezpečně začaly blížit k mému rozkroku.

„Itachi!“ Vykřikl jsem, ale umlčel mě hladovým, nenasytným polibkem. Okamžitě se mi obrátil žaludek. Byl to přece kluk, můj bratr a navíc totálně zlitej. Pevně jsem semknul zuby a odmítal ho pustit do své pusy.

Itachi

Konečně jsem se dotýkal toho těla, po kterém jsem už pár let tolik toužil. Ale díky notné dávce alkoholu jsem skoro neregistroval, co dělám. Byl tam jen Sasuke a já. Jeho tělo, které jsem si tak nestydatě bral a moje tělo, které toužilo po ukojení. Dravě jsem ho políbil, ale díky bariéře jeho bílých tesáků jsem neměl šanci dostat se dál. Bez rozmyslu jsem se mu zakousl do spodního rtu. Okamžitě jsem v puse ucítil železitou chuť krve. Bylo mi to fuk, konečně jsem se dostal jazykem do jeho pusy a pustil jsem se do prozkoumávání každé skulinky té medové jeskyně.

Sasuke  

Ústa mi zaplavil příliv karmínově rudé tekutiny a skoro jsem se udusil, když se k tomu přidal Itachiho jazyk. Přejížděl mi s ním po zubech, dásních a vehementně se pouštěl do boje s tím mým. Ztěžka jsem lapal po dechu a snažil se ho ze sebe všemožně setřást, ale nepodařilo se. Díky alkoholu co v sobě měl, byl až neuvěřitelně neovladatelný. Polibky se přesunul na můj krk, zatímco jeho ruce mapovaly mé tělo. Znechuceně jsem odvrátil hlavu a snažil se zahnat pocit vzrušení, který neustále narůstal. Tělu se to líbilo, ale mysl byla zásadně proti. Itachi se svými ústy přisál k mé pravé bradavce a požmoulal jí mezi zuby. Lehce jí stiskl a hned potom pochroumané místečko ošetřil mrštným jazykem. Skousnul jsem si už tak prokousnutý ret, abych zamezil zasténání. Odmítal jsem dát najevo, že moje tělo se vzdalo a plně se oddává jeho dotekům.

Itachi

Hrál jsem si s jeho bradavkami, dokud neztvrdly jako kámen. Potom jsem se přesunul k jeho pupíku, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku. Bylo vidět, že se mu to líbí. Každý sval v jeho těle se toužebně napínal. Jazykem jsem zavítal do jeho pupíku, několikrát jsem ho obkroužil a přesunul jsem se až k lemu trenek. Zuby jsem zachytil okraj a vzrušeně je z něj stáhl. Zklamaně jsem se zamračil, když jsem uviděl jeho úd. Vůbec nebyl tak vzrušený, jak jsem chtěl. Očividně se mi přeci jenom bránil. Neotálel jsem a rty se přisál k jeho nemalé chloubě. Olízl jsem ho po celé délce a špičku jsem stiskl zuby. Asi trochu víc, než jsem měl v úmyslu, protože z úst se mu ozvalo bolestné zavytí. Kupodivu to ve mně vzbudilo příval šíleného vzrušení. Zas a znovu jsem ho kousnul. S každým jeho zoufalým vzdechem jsem se čím dál tím víc ukájel. Zkušeně jsem mu hnětl varlata a jazykem se věnoval jeho obnaženému žaludu. I přes bolest, kterou jsem mu záměrně způsoboval, se mu za chvíli postavil. Nenechal jsem ho udělat se. Naopak jsem se zaměřil na jeho zadeček. Donutil jsem ho roztáhnout nohy, a aniž bych na něco čekal, nechal jsem v jeho otvoru zmizet hned dva prsty. Nedbal jsem na jeho tiché vzlyky ani slzy stékající po tváři. Zas a znovu jsem prsty vysouval a tvrdě přirážel zpět. Stále se pokoušel vymanit se z mého sevření, ale volnou rukou jsem ho chytil za bok a zaryl mu nehty do kůže. Okamžitě se kolem toho místa objevily zarudlé skvrnky. Začal se zmítat ještě víc, čímž mě donutil vytáhnout z něj prsty a chytit ho i druhou rukou. A taky mě donutil místo prstů použít něco jiného. Chytil jsem svůj naběhlý penis do ruky a přitlačil k jeho zadečku. Rozkřičel se na mě, sprostě nadával. Neodolal jsem a prudce, jedním tahem přirazil. Ta útlost jeho zadečku, to teplo… Jako smyslů zbavený jsem začal přirážet, nebraje ohledy na drobné stopy krve. Ať už z jeho zadečku, boků nebo stále krvácejícího rtu. Chtěl jsem jen ukojit svůj chtíč. S každým dalším tahem jsem byl blíž k vrcholu. Prudce jsem mu roztahoval nohy a zasouval do něj až po kořen. Přitom jsem rty opečovával jeho penis. Nevím, jak dlouho jsem ho pod sebou drtil, ale nakonec jsem vyvrcholil. Zalil jsem jeho útroby spermatem, nehty mu bořil do běloskvoucí kůže a zuby drtil jeho ztopořený úd. Okamžik na to jsem ho z něj vytáhl a znovu ho dravě políbil. Mezi stehny se mu mísilo sperma s krví, ret měl celý prokousaný a na těle se mu začaly objevovat rudé až modrající skvrny. Mě to ovšem bylo jedno. Byl jsem spokojený, stále jsem cítil odeznívající orgasmus a notná dávka alkoholu udělala své. Sotva jsem vstal už, jsem ležel zase na pohovce a spokojeně oddechoval.

Sasuke

Ještě dobrou hodinu potom, co mě Itachi pustil, jsem ležel nahý na zemi a tiše vzlykal. Krev ze rtu mi stékala po bradě. Jeho sperma se mi lepilo všude, kde jen mohlo a mísilo se krví, která mi dozajista vytékala z natrhnutého konečníku. To, ale bylo to nejmenší v porovnání s bolestí, kterou jsem cítil u srdce. Bolest a přesto tak hrozná prázdnota. Hlavou se mi jen honila myšlenka, zbavit se toho. Netušil jsem, co dělám. Ani jsem se neumyl, oblékl se, na lísteček sepsal pár slov a zmizel.

Itachi

Probudilo mě štěkání psa. Nikdy jsem se nevšiml, že by někdo v sousedství měl psa. Děsivě mě bolela hlava. Bolest mi tepala ve spáncích. Ani jsem si neuvědomil, že jsem ještě neviděl Sasukeho. Zapadl jsem ho sprchy a nechal na sebe téct ledový proud vody. Pomalu jsem přicházel k sobě. To horší, ale mělo přijít.

„Co jsem to do hajzlu udělal?!“ Zařval jsem do ticha, když si mi hlava rozpomněla na události včerejšího dne. Zmateně, jen v ručníku jsem vyběhl z koupelny rovnou do pokoje Sasukeho. Nebyl tam. Klopýtavě jsem prohledal celý dům, až jsem nakonec narazil na drobný lísteček na stole v kuchyni. Byl umazaný, nejspíš od krve. Pomalu mi to všechno docházelo. Skoro jsem se pozvracel.

Nevyčítám ti to. Stačí, že si to budeš celý život, vyčítám sám. To je na tom zdaleka to nejhorší!

…….

Zmateně jsem chodil po domě a snažil se mu dovolat. V obýváku mi běžela televize. Z myšlenek mě vytrhnul až hlas moderátorky.

„Dnes v ranních hodinách policie objevila nedaleko města u kolejiště mladého chlapce. Bohužel doposud nevíme, o koho jde, neboť u sebe neměl žádné doklady. Podle popisu měl na sobě tmavé džíny, tmavě modrou bundu. Měl černé vlasy a až nezvykle tmavé oči. Podle posledních informací spáchal sebevraždu skokem pod jedoucí vlak. V dalších zprávách pro vás připravíme podrobnější popis. Pokud víte o koho jde volejte na naší linku.“

…….

Stál jsem u hrobu. Sněhové vločky se líně snášely k zemi a usedaly na náhrobní kámen.

„Sasuke Uchiha“

„Měl si pravdu Sasuke. Nikdy si to neodpustím. Nikdy! Každou vteřinu života si to budu vyčítat!“