To je život

Otevřela jsem dveře tak prudce, až zavrzaly v pantech a mně přeběhl mráz po zádech, i přes to, že bylo nesnesitelné horko. Zhluboka jsem se nadechla. Dneska to bude poprvé.

Protáhla jsem se zlehka dovnitř a připletla se k prvnímu volnému chlapovi, kterej vypadal bohatě. Uhranul na mě svůj pohled a já hned věděla, že je můj. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a usmála se na něj se skousnutým rtem. Určitě už mu v hlavě louskalo, že jsem jeho „láska“ na celej večer.

Ochotně jsem si nechala zaplatit vstup a velkými kovovými dveřmi jsme spolu vpadli dovnitř klubu, já zaháknuta za jeho paži. Měl parádní svaly, to jsem musela uznat. Chlapi, který jsem normálně vídala, byli obtloustlí boháči, co si potřebovali vybít svou erekci, když si nedokázali sami najít ženský. Nebo to byli jen jejich pauzy mezi zlatokopkama, který se na ně stoprocentně lepili. Holky si nikdy nestěžovaly, vždycky z toho byly dobrý prachy.

„Tak jakpak se jmenuješ, slečinko?“ Úplně mě vytrhl z mých myšlenek. Musela jsem párkrát zamrkat, abych si uvědomila, co se vůbec děje.

„Melle. A co tvoje, fešáku?“ Jak snadné bylo vyplivnout ze svých úst jméno, které mi nenáleželo. Jmenovala jsem se Claribel. Dala mi ho matka, protože prý, když jsem se narodila, hned věděla, že budu krásná a chytrá. To se spletla. I přesto jsem si k tomu jménu uchovala jistý vztah. Nevím, jestli to bylo před nebo po tom, co má matka umřela, ale stalo se. Jenže holky mi řekly, že to není dost sexy na to, abych se s tím mohla vytahovat před mužskýma. Tak jsem si sedla k počítači v Cyber kavárně (sexem člověk zaplatí vše, aneb co mi tvrdila Debby, než zalezla s tím oplzlým majitelem do zadní části obchodu) a i přes otřesy, který sem proudily přes celý obchod, jsem si své falešné jméno vydobila. Melle. Tvrdohlavost, vzpoura. Přesně taková jsem byla. Nebo chtěla být. Časem jsem zapomněla, jaký je mezi tím rozdíl. Tak jako tak jsem byla odsouzena být každou noc někým jiným.

„Ryan.“ Nevěděla jsem, jestli mi říká pravdu nebo ne, ale byla jsem si jistá, že až se vrátím, vyhledám si, co to znamená. Tentokrát si to však pravděpodobně budu muset získat za vlastní tělo. Otřásla jsem se jen při pomyšlení na majitelovy mastné černé vlasy a křivý úsměv.

„Je všechno v pohodě, kočičko?“ Nechala jsem se moc unést myšlenkami a zapomněla jsem na svého společníka. Rychle jsem se na něj usmála a chytila se ho ještě pevněji.

„Jasně že jo. Už se mi chce tancovat. A to jen a jen s tebou.“ Přejela jsem mu po kousku holé hrudi, která mu byla vidět v jeho výstřiku trička. Prstem jsem pak zajela až k podbříšku, kde mi ale ruku prudce chytil, až jsem skoro vyjekla. Nesměla jsem se podívat vyděšeně, tak mě to holky učily, ale nešlo to. Bála jsem se. Jenže on se usmál a přitáhl si mě k sobě tak blízko, až měl svoje ústa u mého ucha.

„Ne tak rychle, kotě. Tohle ještě bude dlouhá noc,“ zašeptal a skousl mi ušní lalůček. Měla to být jen součást mé práce, ale já si to užívala. Všechno jsem se učila jen od žen. Prostě jsem myslela, že to bude stejné. Ale nebylo. Málem se mi podlomily ty moje zpropadený kolena. Radši jsem ho chytila a zatáhla na parket. Neměla jsem ani zdání, co hraje za písničku, ale byla to nějaká německá kapela. Takovej jazyk nepatří mezi ty, který by se těžko odlišovaly od ostatních.

Snažila jsem se tancovat, jak nejlíp jsem uměla. Šlo to pěkně těžce s těma pitomýma podpatkama na nohách. Díky bohu, že mě holky pustily ve vytahaným krátkým tílku po pupík a mini kraťasama. Jinak bych asi umřela. Stále jsem však si nemohla zvyknout na to stát tak vysoko. Asi jsem na to nebyla stavěná. Jemu to ale evidentně bylo úplně jedno. Zajímal se o úplně jiné záležitosti. I když jsem normálně se svýma dvojkama moc kouzla nevytvořila, na pohled to asi stačilo.

„Oči mám tady, krasavče.“ Musela jsem si do něj šťouchnout. Zatvářil se kysele, prohodil vtipnou narážku a táhl mě k baru. Bylo tam neskutečný horko. Mísily se tu levný parfémy s tělesným potem, kterej tomu dodával kyselej nádech. Ani nevím, co to bylo za klub. Prostě jsem šla tam, kde to bylo nejblíž.

Naklonil se přes bar, aby nám objednal nějaký alkohol. Využila jsem toho okamžiku a šplíchla na sebe pár kapek voňavky, která mě zařadila mezi všechny ty ostatní „dámy“. Byla jsem tak spocená, že jsem už ani nemohla vypadat dobře. Ale, jak se říká, když se cítíš dobře, vidí to tak i ostatní. Víceméně jsem na tohle teď spoléhala. Ryan se ke mně připojil společně se dvěmi sklenicemi nějakého alkoholu. Kdo ví, co v tom bylo.

„Long Island, snad máš ráda, či, pokud neznáš, budeš mít. Věř mi.“ Potáhla jsem si. Bylo to vážně dobré. Sice jsem nebyla zběhlá v alkoholu, ale rozhodně tam byla vodka.

„A počkej, mám ještě něco, co to udělá ještě lepším.“ Z kapsy vytáhl dvě tabletky a jednu mi podal. S největší pravděpodobností extáze. Na té jeho bylo vyryto „e“, což jen potvrdilo moji domněnku. Znovu jsem se napila svého nápoje, který už byl z půlky pryč.

„Ty to bereš rychle, holka!,“ zasmál se a spolkl svou tabletku.

„Když je co pít, piju rychle. Až do poslední kapky.“ Olízla jsem si rty a na důkaz se znovu napila. Polkl a usmál se.

„Tak šup to do sebe, ať se bavíme co nejdřív.“ Přikývla jsem a pozvedla svou tabletku. Byla na ní vyryta holubice. Pousmála jsem se. Vždycky jsem chtěla umět létat. Hodila jsem ji do sebe a zapila to posledním zbytkem chlastu.

Po půl hodině jsem se začala cítit mnohem svévolnější. Tančila jsem živěji, drsněji a více jsem si to užívala. Stejně na tom byl i Ryan. Po další půlhodině už to nevydržel a šel si dát další drink. Chtěl mě táhnout s sebou, ale já odmítla. Parket byl teď můj a já ho nehodlala předat někomu dál. Když si objednal, otočil se tak, aby na mě měl ten nejlepší výhled. Jeho pohled mě spaloval. Doslova mi propichoval každičkou část mého těla. A já dál tancovala a bavila se. Jenže ta touha byla silnější a mně už to nestačilo. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Viděla jsem spoustu potencionálních cílů, tak jsem popadla toho prvního, co mi vešel do cesty, a začala kolem něj tancovat jako u striptýzové tyče. Neměl s tím žádný problém, za to Ryan do sebe hodil celou sklenici a zamířil k nám. Dosáhla jsem přesně toho, čeho jsem chtěla.

Odstrčil neznámého, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Pak se všechno seběhlo tak rychle. Chytil mě za ruku a odváděl mě pryč. A já se nebránila. Věděla jsem, do čeho jdu. Do čeho jsem se upsala. Zatočil na dámské záchodky. Vešel do první kabinky a praštil se mnou o záchod. Zasyčela jsem bolestí, ale ho to jen víc nažhavilo. Byla jsem teď jeho otrokyní. To on měl veškerou moc nade mnou. Stáhl mi kraťase i kalhotky v takové rychlosti, že by se musel stydět nejeden porno herec. Stejně rychle shodil oblečení i ze sebe a vytáhl si kondom. Vnikl do mě tak silně, že jsem zakřičela. Vytrysklo mi pár slz, ale i tak jsem držela. Nevím, proč jsem doufala v něco jinýho. Ty jeho sladký řečičky ve mně vyvolaly úplně jiný dojmy. A teď se mnou jebá o záchodovou mísu a já mám chuť to všechno zabalit. Nikdo mě na tohle nepřipravil. Nikdo mi neřekl, jaký to doopravdy je.

Nevěděla jsem, kolik času uběhlo od začátku. Nemělo smysl se snažit to počítat. Připadala jsem si děsně. Hořelo mi tělo. Byla jsem doslova v jednom plameni. Občas jsem zaslechla pár slov, která vyletěla z Ryanových úst, aby se podpořil ve svém činu, když jsem já nemohla. Když se finálně udělal, oblíkl se stejně rychle, jako se předtím vyslíkl, a políbil mě na čelo. Pak vytáhl pár papírovek a hodil je po mě.

„Kup si něco hezkýho na sebe, kurvo, ať máš čím balit další.“ Zabouchl dveře a odešel. Brečela jsem. Nechtěla jsem vstát. Chtěla jsem tam navždy zůstat, jen na chvíli zavřít oči a být na hezčím místě. Máma by na mě byla určitě pyšná. Jdu v jejích šlápějích. Ale já si místo pyšně připadala bezcenně. Jako kus masa. Ale přesně tím jsem se stala. Otrokyní prodávající vlastní tělo.

Přinutila jsem se vstát. Tělo mi pořád neuvěřitelně hořelo, tak horko mi snad nikdy nebylo. Třásly se mi nohy, ale donutila jsem je k pohybu. Natáhla jsem si své věci a posbírala peníze. Za to vyžiju alespoň na týden, než budu tohle muset opakovat. Doplazila jsem se k zrcadlům. Make-up byl absolutně rozmočen mým vlastním potem, stejně jako řasenka, která se táhla od očí kolem nosu a stékala stále níž. Pustila jsem studenou vodu. Potřebovala jsem se zchladit. Opláchla jsem si obličej, ale nepřineslo to žádný výsledek. Pořád jsem hořela, nohy se třásly a všechno začalo tmavnout. Sjela jsem po umyvadle dolů a narazila si hlavu. Promnula jsem si ji a pokusila se zpátky vstát. Nešlo to. A nikde nikdo nebyl. Sebrala jsem veškeré síly a pomalu se snažila doplazit směrem ke dveřím. Moc daleko jsem se nedostala. Myslela jsem, že mi pukne hlava. Najednou jsem měla neuvěřitelnou žízeň. Nemohla jsem se už ani pohnout. Víčka mi těkala na všechny strany, ale postupně zpomalovaly. Okolí začalo upadat do temnoty, až zčernalo úplně vše. Už napořád.

 ———————————————————————–

Kdo by řekl, že smrt může být tak nečekaná. Člověku je šestnáct, právě se vydává na svou dlouholetou kariéru profesionální společnice, jinak řečeno šlapky, termínu, kterej je pro mě přijatelnější. Nebudu si to nalhávat. Byla jsem tím, čím jsem byla. Jako matka. Někdo pokračuje v doktořině, jinej v kurvení. Smířila jsem se s tím. Matčiny kamarádky mě všemu naučily. Sdílely s mou matkou společný byteček v zapadnuté ulici. Všechno mělo být perfektní. Aspoň tak mi to každej vždycky tvrdil. Nechtěly mě do ničeho nutit, dokud nebudu sama připravená. A já se cítila. Protože mě udržovaly v té zasrané bublině nevědomosti. Myslela jsem, že mi říkají vše. Že mě na vše připraví. Ale udělaly mi to jen horší. Což o to, jednou jsem to přežila, přežila bych to zase. Všechno se časem spraví, že? Jenže tohle už se nespraví. Jak jsem mohla tušit, že člověk na extázi může umřít? Dehydratace. Tak pitomá smrt. Za všechno to utrpení. Chtěla bych vidět, jak se teď tváří Ryan. Má pořád na tváři ten kyselej výraz? Šuká někde v klubu další kurvu? Pochybuju, že by o mě byť jen zavadil. Jenže lidská mysl je svině. Člověk si myslí, že nad ní vyhrál, ale to není pravda. Vina nás vždycky dožene. Vždycky. A já si pak v poklidu odejdu do svýho vysněnýho ráje. Nebo se taky propadnu do černejch pekel a budu navždy tahat šutr do kopce. Nebo tak něco. Teď už je to jedno. Třeba potkám matku. A konečně si pokecáme o tom, jak je sviňský brát drogy. Ona s tím má moc dobrý zkušenosti. Vždyť umřela skoro stejně jako já. Jen s něčím jiným. Ale koho zajímá, co to bylo. Teď už má klid a ten budu mít i já. A konečně budu moct vlastnit svoje jméno. Už mi ho nikdo nevezme. Už navždy budu Claribel, děvka z baru, co prohrála boj s extází. Jo, to je život…