Tonight, Tonight

Půlnoc pomalu klepala na dveře a Shizuo, natažený vedle Izayi na gauči, začínal mít z nepohodlné pozice ztuhlý krk. Nenápadně, tak, aby ho nevzbudil, zpod něj vytáhnul ruku a podepřel si s ní hlavu. Izaya usnul hned na začátku filmu, což bylo asi před dvěma hodinami a Shizuo měl strach, aby ho svým vrtěním neprobudil a tak se celou dobu skoro nepohnul, pokud nepočítal to, že mu druhou volnou rukou neustále čechral vlasy a občas ho políbil na krk, dokud se s ním dalo ještě hýbat. I když měl teď hlavu podepřenou, nedařilo se mu najít polohu, ve kterém by ho přestal strnulý krk alespoň trošku bolet. Natáhnul se po ovladači k DVD přehrávači, aby zjistil, kolik minut zbývá do konce – půl hodina. Shizuo si nebyl úplně jistý, jestli to vydrží. Bolest mu většinou nedělala problémy, zato dřevěný krk byl jako osina v zadku, nedalo se s ním skoro pohnout, ať se snažil, jak se snažil.

Nakonec se tedy rozhodnul, že nejlepší bude, když se zvedne a protáhne se. Opatrně ze sebe stáhnul deku, pod kterou oba leželi, namačkal ji pod Izayu, aby mu netáhlo na záda a začal pomalu slézat. Zastavila ho ale Izayova ruka, poté noha a nakonec celý Izaya, který je přetočil tak, že Shizuo ležel pod ním a on na něm. Zatímco zkoumal jeho překvapenou tvář, prsty mu mnul zátylek a druhou dlaní mu masíroval krk na pravé straně. Když napětí v Shizuově obličeji povolilo, nadzvednul se, našmátral deku a přehodil jí přes Izayu. Ani v nejmenším neměl v úmyslu práci jeho rukou nějak přerušovat, zavřel oči a užíval si blaha, které mu přinášely. Izaya využil jeho nepozornosti a naklonil se blíž, ještě blíž, aby se jeho rty dotýkaly těch Shizua. Lehce, velice jemně mezi nimi stisknul nejdřív spodní a poté horní ret, několikrát to opakoval, občas je i něžně skousnul, dokud neucítil, jak se pod ním Shizuo zavrtěl. Věděl, že přesně tohle Shizua rozpaluje, protože byl přesně ten typ člověka, který se tvářil a choval jako drsňák, ale ve skutečnosti měl cit pro detail, roztomilé věci a romantiku. Stačilo ho jen lépe poznat.

I přes Shizuův němý protest, když mu položil ruce na boky a snažil se jejich místa vystřídat, nepřestával v tom, co dělal.  Mezitím, co ho Shizuo pokládal na záda, rukama mu projel mírně rozcuchané vlasy. Shizuovo koleno se posunulo mezi Izayovy nohy a Izaya nemusel mít ani otevřené oči, aby vycítil, že se Shizuo do polibků usmívá. Málo kdo znal tuhle jeho stránku osobnosti, málo kdo tušil, jaké má po ránu rozkošně zpřeházené vlasy na hlavě, jak nenápadně sleduje Izayu v odraze zrcadla, když si spolu čistí zuby a prohlíží si jeho tělo, že si na snídani pořád dává mléko a mléčné výrobky, protože stále věří, že vyroste. Nikdo nevěděl, jak dokázal upřímně milovat a z celého srdce také nenávidět. To věděl pouze Izaya. Zbožňoval, když byl Shizuo po ránu nepříjemný, protože mu to mohl bez obav vracet…

Shizuovi se hlavou honilo úplně to samé, co Izayovi – akorát o tom druhém. Shizuo strašně rád Izayu pozoroval, když spal. Možná proto, že nic neříkal a tak to bylo po dlouhých náročných dnech nejlepší. Navíc Shizu nebyl jediný, kdo měl na hlavě vrabčí hnízdo, když vstal. Přesněji, když se nechal Shizuem přemluvit a po dlouhých minutách, občas i hodině, konečně opustili postel. Všímal si, jak byl duchem nepřítomný ještě další hodinu, než byl schopný pořádně fungovat. Většinou ho následoval do koupelny, nebo spíše se mu pověsil na paži a nechal se skoro odnést, jen aby nemusel po svých. Nejen při snídani, ale pokaždé, když Izaya něco jedl, dělaly se mu baculaté tvářičky, až měl Shizuo chuť ho za ně zatahat nebo ho alespoň štípnout. A když se Izaya urazil, to bylo teprve roztomilosti…

„Postel?“ Zašeptal Izaya.

„Určitě.“ Přikývnul Shizuo.