Trénink

„Iié, co to je?!“ zařval Ichigo a prudce se posadil na posteli. Byl tak nějak zmatený. Vůbec si na včerejší den nepamatoval, nějak mu nedošlo co se vlastně stalo. Ale hlavně vůbec nechápal, co dělá u Taiyo v posteli. A hlavně neměl nejmenší tušenéí, kde je Taiyo.


Ichigo pomalu vstal z postele, když jeho pohled padl na prostěradlo, které bylo celé od krve. Když si uvědomil, že má obvázané nějaké části těla, vzpomněl si.


Všechno si pamatoval. A všechny ty vzpomínky bolely.


„Co to ta holka udělala?“ zařval Ichigo a vrazil pěstí do zdi. Nějak si to potřeboval vybít. To co si pamatoval bylo hlavně to, jak ho políbila, jak se mu díky tomu vrátily všechny síly a jeho zranění se zázračně uzdravilo. Nevěděl, co to má znamenat, ale měl velké obavy, jestli je Taiyo vůbec v pořádku. Záleželo mu na ní. Nechtěl si to přiznat, ale chyběla mu. Hodně mu chyběla.


Ichigo se podíval z okna a zamyšleně se podíval do vycházejícího slunce.

„Kde jsi..“

°°°


Taiyo se probudila v nějaké jeskyni, která byla osvětlená jen pár loučemi. Pomalu se posadila. Už se konečně cítila líp. Bolelo jí celé tělo, po tom, co se uzdravila Ichiga a opustila ho, po chvíli padla do bezvědomí, došlo jí, že mu předala svojí energii. Posilovalo ji jednině to, že věděla, že je v pořádku, ale přes to všechno si uvědomovala, jak jí chybí. Ten letmý dotek rtů v ní zanechal pocity, které ještě nikdy necítila. Chtěla to poznat znovu…


„Neboj, ještě ho uvidíš,“ zašeptal ženský hlas.


Taiyo zvedla hlavu a podívala se do zelených očí ženě, která jí jasně zachránila život a kterou moc dobře znala.


„Viděla jsem, jaké síly v sobě máš a jsem jediná, kdo ti může pomoct se je naučit ovládat.“ Na důkaz svých slov Taiyo spatřila kapky vody, které jí pomalu stékaly z prstů. Pochopila, že ta žena má stejné schopnosti jako ona a navíc je nejspíš umí perfektně ovládat.


„Mami,“ zašeptala Tai a vstala z postele aby jí mohla obejmout. Byla ráda, že se to bude moct naučit ovládat. Protože si byla vědoma toho, že až se to naučí, opět spatří Ichiga.

°°°


„Rychleji!“ zařvala mamka na Taiyo, která se snažila vyhýbat úderům vody, která byla zformována do zvláštních zbraní.

Už uběhly dva dny od doby, co se probudila v jeskyni. Kupodivu rychle nabyla svoji energii, takže hned druhý den mohla začít s tréninkem. Bylo to ale strašně namáhavé. Nikdy se zrovna ve sportu neangažovala, takže to pro ní bylo ještě těžší.

„Taiyo!“

Taiyo zvedla hlavu a podívala se do očí rozzuřené matce.

„Musíš se soustředit, snad si nemyslíš, že ti ty síly najednou vyskočí a bude to tak jednoduchý. To nejde. Musíš se dřít, musíš být silná. Musíš chránit Soul Society!“

„Co?“ zbystřila Taiyo, tohle jí ještě neřekla.

Mamka si povzdechla a pomalu k ní přišla.

„Baka!“ zakřičela a praštila jí do hlavy holí, kteoru měla jako zbraň.

Taiyo se na ní jenom ublíženě podívala a trucovitě si sedla na zem. Prostě se vyžadovala vysvětlení. Nevěděla, proč má sakra chránit Soul Society. Ichigo jí o tom sice něco říkal, ale…

„Soul Society je Společenstvo duší, to už víš, jak jsem zjistila. Já ti to tom řeknu víc.“ řekla mamka a sedla si naproti ní.

„Soul Society v podstatě chrání 13 divizí, každá divize má kapitána a více-kapitána. To jsou v podstatě nejdůležitějsí členové. Každý shinigami má svojí zanpakutou, jsou to katany. Každá katana je jiná. Nikdy nemůžou být dvě stejné. Jsou dvě úrovně. První je shi-kai. Tohle dokáže ovládat většina shinigami. Je to stav, kdy uvolní svou zanpakutou, která pak může nabít jakkékoli formy. Druhý stupeň je ban-kai, to dokážou všichni kapitáni a pár více-kapitánů. Mimochodem ban-kai má i Ichigo. Tohle je pro změnu stav, kdy jsou shinigami nejsilnější. Je to pro ně hodně důležité. Tak tohle by byl základ. Ovšem hlavní věc, která se hodně týká tebe, je ochrana Soul Society a shinigami. Tvoje síla je neuvěřitelná. Jestli se to dokážeš dobře ovládat, máš velkou šanci že budeš o mnoho lepší než já. Já tě to učím proto, že to budeš potřebovat. Jak jsi jistě zjistila, chtěl tě zabít takový zvláštní muž. Nebudu ti řikat kdo to je. To musíš zjijstit sama. ALe teď po tobě všichni jdou, protože ví, čeho jsi schopná. Chtějí tě zlikvidovat ještě před tím, než to budeš umět ovládat, je to pro ně jednodušší. Něco se chystá, ani já pořádně nevím co, to co vím je, že ty v tom budeš hrát velkou roli. Protože budeš lepší než kapitáni. Proto se musíš hodně snažit. Podle informací, které jsem nedávno zjistila se zrodila nová rasa. S jedním ses setkala. Víc ti k tomu ale neřeknu,“ dořekla mamka a postavila se.

„Pokračujeme,“ řekla ještě a kousek od Taiyo poodstoupila.

Ta pochopila, ž eje to hodně důležité. Musí se snažit, jak nejvíc to půjde, Musí ochránit shinigami a hlavně musí ochránit Ichiga.

Když na ní začala mamka zase útočit, Taiyo se přestala vyhýbat. Chtěla něco zkusit a to něco se jí povedlo.

Taiyo před sebe zvedla ruce a zavřela oči. Mamka s úsměvem pozorovala, že když je otevřela měla v nich oheň. Taiyo před sebou dokázala vytvořit ohnivou bariéru, která jí ochránila před všemi útoky.

Mamka se na ní s klidem dívala, když ucítila za sebou náhlý silný vítr. Když se rychle otočila, uskočila stranou. Překvapeně se dívala na malé víry, které se na ní snažily dostat. Taiyo se usmála a přestala.

„Ty dokážeš ovládat i vítr?!“ podívala se na ní překvapeně mamka. Taiyo jenom pokrčila rameny.

„Jenom jsem ti to chtěla nějak oplatit,“ řekla nevinně.

„Chtěla? Ty ale nemůžeš chtít, ty musíš vědět, že to vyjde.“

„Znova…“

°°°

„Kde je tak dlouho?“ ptal se pro sebe Ichigo. Už to bylo několik měsíců, co byla Taiyo pryč. Několik dlouhých měsíců, co jí neviděl.

„Ona se vrátí, neboj se,“ usmála se na něj Rukia. Věděla to. Ivhigo jí všechno řekl. Sama doufala, že se ta dívka vrátí, protože byla hrozně zvědavá, co to vlastně dokáže. A byla jí hrozně vděčná, že Ichigovi zachránila život.

Ichigo se na ní jenom podíval a potichu odešel. Nechtěl slyašet slova uklidnění. Chtěl mít jistotu. Jistotu, že se mu vrátí.

°°°

„Už jsi připravená. Líp tě připravit nedokážu. Teď už to je jen na tobě. Jestli budeš chtít, můžeš být ještě mnohem silnější.“

Taiyo se na ní vděčně podívala. Samozřejmě, že bude chtít být silnější. Už to nevzdá, nikdy. Po tom, co tu dokázala. Byla tady skoro rok. Skoro rok se učila ovládat elementy.

„Ještě pro tebe něco mám,“ zašeptala mamka a přinesla jí jednoduše zabalený balíček.

Taiyo ho překvapeně rozbalila. S úžasem se dívala na nové oblečení, které jí dala Ite. Bylo nádherné. Měla krátkou sukni, pod kterou byli krátké nohavice, které přecházely v síťované silonky, všechno v černém. K tomu měla vysoké černé boty. Jako triko měla černý korzet s oranžovými proužky. Pak dlouhý černý plášť. Byla naprosto spokojená. Se vším, i se svým vzhledem. Tréninkem, který podstoupila se jí zpevnilo tělo. Celá zkásněla. Vypadala úplně jinak. Ještě tu však byla jedna věc. Na prsou v místě kde se nachází srdce se jí teď  tkvěl obraz fénixe. Nádherný tvor, který jí zachránil život.

Tai se vrhla mamce do náruče:“Děkuju.“

„Není zač, přce jsi moje dcera ne?“ usmála se mamka a pohladila jí po zádech.

„Už musí jít,“ povzdechla si mamka a podala Taiyo meče, které během tréninku získala.

Taiyo se na ní smutně usmála a nechala jí, ať jí ty meče upevní na zádech. Pak se rozloučila. Neměla vůbec ponětí, jestli jí ještě někdy uvidí…

°°°

„Ach jo,“ povzdechla si Taiyo a zápalila si. (ano, čtete dobře, jen ať holka vypadá drsně XD)

„Ten se vůbec nezměnil,“ pokračovala v samomluvě.

Taiyo si dala na hlavu kapucu a seskočila ze střechy. Pomalu ale jsitě si to mířila k člověku, který jí strašně chyběl. Vytáhla jeden meč a hladce rozpůlila Prázdného, který se k Ichigovi pomalu blížil.

„Co to sakra děláš? Já už ho měl!“ zařval na ní Ichigo. Taiyo se jenom usmála a shodila z hlavy kapuci.

„Ahoj, dlouho jsme se neviděli, Ichigo.“