Trest za Smrt 03

Středa, 16.října 2009

*Zaškrtaný text. Rozmazaný papír.*

Blonďák si prudce celý spocený sedl na posteli.

„Hnusný sny…“ zavčel a vyklouzl z pod pokrývky ven. Oblíkl se do civilu a koukl na hodiny. Každý den tu ráno probíhala výuka základním předmětů. Dnes měl dojít na hodiny poprvé. Vzal tedy knihy, co mu dala ředitelka ještě před vstupem do pokoje a odklusal na hodiny. Sedl si někam dál od ostatních. Celé tři hodiny poslouchal znuděně kecy učitelů a proklínal den, kdy zavedli povinnou školní docházku.

Když skončil jeho první školní den v ústavu, rozešel se opět směr pokoj. Neměl náladu na ostatní. Otevřel dveře a vešel. Překvapila ho až velká bolest hlavy, kterou mu způsobil někdo, kdo ho uhodil. Zamotala se mu hlava a rozmlženě koukl na toho, kdo to měl na svědomí.

„Řekl jsi, že se mě nebojíš. Nemám pravdu, ty blonďatá nicko?“ ozval se hlas jeho spolubydlícího.

„Co to má k sakru bejt?!“ zaskučel Uzumaki a držel si bouli na hlavě.

„Bolí to? To mě ták mrzí,“ zasmál se Gaara a vytáhl ho za vlasy na nohy. „Už mě nebaví to, jak jedinej máš kecy na můj účet ubožáku. Myslel jsem, že to pochopíš, ale ty zřejmě nechápeš hodně věcí, že jo?!“ řekl potichu a hodil s ním znovu o zem. Chlapec se na zemi natáhl jak širokej tak dlouhej a zaskučel ještě víc než před tím.

„Baka,“ vysoukal ze sebe jenom a snažil se odplazit dál od toho, kdo mu způsoboval bolest. Opět ho zastavila jeho ruka a zas odhozen, tentokrát narazil do skříně.

„Tobě to může člověk říkat stokrát. Stejně neposloucháš,“ ozval se opět chladný hlas a zvednul ho prudce za triko na nohy. „Takovej malej ubožáček jako jsi ty snad ani nejde zabít. Navíc by to byla škoda. Na co ti darovat tu milost bezbolestný rychlý smrti. Dlouhodobý utrpení je lepší. Budeš litovat že jsis na mě někdy vůbec otevřel hubu a budeš litovat toho, že tě dali na tenhle pokoj!“ přirazil ho ke zdi. Uzumaki nebyl schopen nijak reagovat. Cítil obrovskou bolest v hlavě a na jiných částech těla. Poprvý se začal asi pořádně bát.

Gaara ho chytl silně pod krkem, druhou rukou mu zajel svojí ledovou rukou pod triko. Uzumaki sebou začal silně škubat, což mu přes držení dělalo značný problém. Ucítil silnou bolest na hrudníku z toho, jak mu zaryl nechty pod kůži. Vyjekl bolestí a snažil se dostat ze sevření.

„Lituješ toho, že tě nezabiju? Lituješ toho?!“ zašeptal mu do ucha a dál blonďáka držel. Odpovědí mu bylo akorát zlostné zasyčení z blonďákovy strany. „Jak chceš. Však ty začneš litovat. Hodně brzo. Tomu věř,“ otočil k sobě Naruta zády a tvrdě ho přirazil obličejem do zdi. Rudovlasý chlapec mu strhl kalhoty dolů. Po chvíli udělal to samé se svými.

—–

Gaara se zvedl od jeho stále bezvládně ležícího spolubydlícího. „Varoval jsem tě,“ natáhl si kalhoty a s úšklebkem opustil místnost. Ležící se na zemi schoulil do klubka a snažil si zakrýt svůj mokrý obličej od slz. Nenáviděl to místo, nenáviděl tu osobu, co mu to udělala. Byl by radši, kdyby teď byl mrtvý. Po dvouch hodinách se teprve vratce zvedl ze studené země a došel k posteli. Roztřeseně si sedl, i když i to mu momentálně dělalo značný problém. Lehl si a po delší době konečně usnul.