Trest za Smrt 04

Čtvrtek, 17.října 2009

Nenávidím svůj posranej život. Cejtím jako věc, kterou někdo použil a zase odhodil. Bolí mě celé tělo. Nenávidím tohle debilní místo!!!

Mezi čtyřmi stěnami v pokoji se neslo tíživé ticho. Světlovlasý chlapec ještě spal, jako by se ani už nechtěl vzbudit. Taky tomu tak bylo. Nechtěl se vzbudit a vidět zas ksicht toho parchanta co mu tohle udělal. Probudilo ho až hlasité bušení na dveře a křik.

„Uzumaki vstávej! Kde se flákáš?!“ ozvalo se za dveřmi. Chlapec otevřel jedno oko a podíval se na dveře. Rozeznal hlas ředitelky ústavu.

„Je odemčeno,“ hlesl jenom a zas položil hlavu na polštář a zavřel oko. Tsunade prudce otevřela dveře a vrazila dovnitř. Přesla k posteli.

„Jakto že nejste na vyučování mladý pane?!“ zařvala na něj. Naruto trochu znovu pozvedl hlavu.

 „Není mi dobře,“ řekl sotva slyšitelně. Ředitelka se uklidnila.

„Oh, pardon.“ Koukla na něj celkem ustaraným pohledem, což u ní bylo více než jen neobvyklé. „Jen lež. V pondělí ti snad už bude líp,“ řekla jen a odešla z místnosti tak rychle, jako tam předtím vrazila. Chlapec na posteli opět zavřel oči a snažil se ještě jednou usnout. Po chvíli se mu to podařilo a opravdu usnul.

Okolo 13. hodiny se otevřeli dveře od pokoje znovu. Tentokrát v nich ale nestála ředitelka, nýbrž jeho spolubydlící. Koukl na spící osobu na posteli a ušklíbl se. Rozhodl se, že ho nemá cenu zabíjet když si může zlost vybít jinak. Bezmocný výraz chlapce z včerejší noci ho nepopsatelně fascinoval a rozhodl se v tomto počínání pokračovat. Sedl si s úšklebkem na židli a vyčkával až se Uzumaki probudí. Opravdu to dlouho netrvalo a Naruto otevřel oči. Jakmile si všiml Gaary na druhé straně pokoje tak sebou prudce škubl a přisunul se na posteli více ke zdi. Ten se jen ušklíbl a vstal ze židle. Pomalým krokem došel k posteli.

„Tady je někdo vyklepanej jako ratlík,“ zasmál se a věnoval mu další úšklebek.

„Dej mi pokoj!“ vyštěkl Uzumaki a víc se natisknul na zeď. Gaara ho chytl pod krkem a přitáhl k sobě.

„Máš jediný štěstí, že teď na tebe nemám čas. Uvidíme se v noci, hračko.“ Tvrdě ho políbil a hodil s ním zpátky o postel. S úšklebkem opět zmizel z pokoje. Naruto se rozhodl. Tady už nebude. Už nikdy nechce zažít to, co zažil.

Byl večer okolo 22. hodiny. Venku už touhle dobou panovala tma a většina lidí v budově už byla zalezlá na pokojích. Uzumaki se potichu vyplížil z pokoje. Tichým ale rychlým krokem mířil hledat nějaký východ, který by nebyl zamčený. Nenašel. Všechny dveře byly bezpečně zamčeny a zabezpečeny. Chlapec dál doufajíc že najde východ bloudil po budově. Došel až k šatnám, ke dveřím sklepa. Rozhlédl se okolo a pomalu otevřel dveře. Rozsvítil baterku, kterou měl u sebe a seběhl schody dolů. BINGO! Uviděl menší okýnko, které bylo ihned u chodníku na ulici vedle budovy. Rychle přisunul nějaké bedny a vylezl po nich nahoru. Otevřel okýnko a už se chtěl vysoukat ven, když mu najednou někdo podkopl bedny pod nohama a on se skácel na zem. Baterka spadla na zem, čímž se rozbila a ve sklepě byla tma. Nevěděl, kdo to udělal a zmateně koukal okolo sebe.

„Tak ty jsi chtěl zdrhnout jo?“ oval se hlas jeho spolubydlícího. Naruto ztuhnul. Koukal na siluetu před sebou a začal se klepat. „To jsi neměl dělat,“ ozval se znovu ten hlas a Naruto sjel po zemi až ke stěně sklepa. Na břiše ucítil velkou bolest.

„Agh,“ zasyčel a koukl směrem ke Gaarovi. „Jseš jak malý děcko. Děláš si to akorát horší. Ale jak chceš. Já jsem přizpůsobivej, víš?“ chytil chlapce pod krkem a prudce přirazil ke zdi. „Když řeknu, že se uvidíme v noci tak se uvidíme!“ zavrčel mu do obličeje a poté ho do něj uhodil. Poté ho hrubě zvedl a vystrčil z okýnka ven, sám pak vylezl ven tsky. Chytil ho silně za paži. „Zdrhneš a najdu si tě znova!“ zavrčel a táhl ho rychle od budovy než by si jich někdo mohl všimnout. Naruto si všiml policistů na druhé strany ulice.

„Po-!“ snažil se volat o pomoc, ale byl uzemněn Gaarovou rukou, která mu přistála na ústech.

„Drž hubu skrčku!“ sykl potichu a odtáhl ho z dohledu policistů. Táhl ho z města ven k lesu. Prodíral se s ním mezi stromy, jako by něco hledal. „Kde to je k sakru,“ zasyčel a koukal okolo sebe. Po chvíli našel to, co hledal. Menší chatka co se krčila hluboko v lese. Otevřel dveře a hodil Naruta dovnitř.

„Pust mě! Jsme venku tak si každej už můžem jít po svým!“ vyjekl Naruto a koukl na Gaaru. Gaara se jen ušklíbl.

„Ne. Už nikdy si ani jeden z nás nepůjde po svým. Budeš trpět do konce života. Už nikdy ti nedám pokoj. Patříš mně!“ Uzumaki uslyšel tyto slova apka palčivou bolest na hlavě. Zamlžilo se mu před očima a omdlel.