Treti den – Nebe, peklo, raj 9

Ráno mě probudila vůně čaje. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že koukám do tváře usmívajícího se muže s s jizvou přes levé oko.

„Ahoj“ řekl.

„Kakashi,“ vydala jsem ze sebe trošku ochraptěle, „bez tý masky bych tě málem nepoznala.“

„No jo, říkal jsem si, že když tě tady tak pozoruju v posteli, nemám právo být sám zabalenej až po uši. Mimochodem, sluší ti to, i když spíš.“ Pohladil mě po tváři a čekal, jak na to zareaguju.

„Myslím, že mi je zase zima,“ podotkla jsem se šibalským úsměvem a stáhla jsem ho k sobě pod peřinu.

Políbil mne na čelo a držel mě v náručí. Hřál a já jsem se nemohla nabažit jeho přítomnosti. Teď tady umřít, asi by mi to nevadilo.

„Brzdi frajerko!“ ohradila se Ta druhá, „doufám, že ti to dochází, co tady právě děláš.“

„To teda nevím a asi mě to ani nezajímá!“ opáčila jsem jí.

„Tak mě to nech vyjmenovat,“ začala, „nejdřív si ho povýšíš na svůj idol i když je jenom kreslenej. Pak se sem dostaneš a zrovna jeho dostaneš jako dozor. Je přesně tím, co nám oběma už dlouho v životě chybělo. To by bylo všechno skvělý, jenže obě moc dobře víme, že za to, co chceš udělat, tě čeká tady trest smrti a nemá ho vykonat nikdo jiný než ten, se kterým tu právě ležíš v objetí. O tvých rodících se citech ani snad nebudu mluvit, protože to je další hřebík do rakve. Nezapomeň, že se musíme vrátit zpátky domů. Sem prostě nepatříš, tak se laskavě vzpamatuj jinak nás obě zabiješ nebo minimálně pošleš zpátky domů se zlomeným srdcem, což taky nemusíš unýst!“

Kráva blbá! Ani jedinou chvilku štěstí mi nedopřeje. Jestli někdy spáchám sebevraždu, tak to bude kvůli ní! Nesouhlasně jsem se ošila.

„Děje se něco?“ optal se Kakashi, který si toho všimnul.

„Nee, nic, jen přemýšlím, co bude dál. Je mi s tebou dobře, ale bojím se, abych ti nějak neublížila, kdybych jednoho dne někam zmizela.“

„Ty se někam chystáš?“ podivil se.

„Minimálně se musím pokusit dostat domů a to přece víš.“

Kakashi vypadal chvíli zamyšleně a pak se zeptal : „A to chceš odejít už třeba zítra?“

„Nooo, to třeba neee, ale …“

„Nechej si své ale a buď tu teď se mnou. Slib mi, že to začneš řešit až to bude akutní,“ a podíval se na mě. Než jsem stačila cokoliv namítnout, zacpal mi ústa svými  rty. Roztála jsem jako kostka ledu na Sahaře.

„Jsme v háji!“ podotkla suše Ta druhá.

Chvíli jsme si ještě užívali sami sebe a pak se začal Kakashi zvedat.

„Musíme vstávat, Meri. Nepřišel jsem jenom proto, abych ti udělal snídani, ale jdu od Páté. Dostali jsme misi. Jde o prozkoumání části naší hranice se Zemí zvuku. Přidělila nám ji s tím, že by sis mohla ozkoušet, jaké je to být na misi a nemuselo by se nic stát. Je to mise tak na tři dny. Věci, co potřebuješ už jsem ti zabalil, tak se dej do kupy, nasnídáme se a musím vyrazit co nejdřív.“

„Hmmm,“ dostala jsem ze sebe nevrle, ale už jsem se škrábala na nohy. Rychle sprcha, zuby a snídaně. Když jsem zrovna umývala nádobí po snídani, chytil mne kolem pasu.

„Mám pro tebe ještě dárek,“ zašeptal mi u ucha, ale to už jsem cítila jak mi kolem pasu váže opasek s minibaťůžkem vzadu.

„Máš tam kunie, shurikeny, obvazy a ostatní výbavu na boj. Takže kdyby se ti pokoušel někdo ublížit a nebyl bych tam, neváhej a zabij ho, jinak on zabije tebe! Nesmíš váhat!“ Otočil si mě tváří k sobě a neústupně se mi díval do očí. Nasucho jsem polkla, ale nakonec jsem kývla.

„Děkuju!“ odpověděla jsem po chvíli a se znovu získaným úsměvem jsem mu vtiskla na už zahalenou tvář polibek.

Vycházeli jsme z mého bytu, když se před námi objevilo něco známého a přitom jiného. Až po delší pauze nám došlo na co to koukáme, ale to už jsem smíchy klečeli a drželi si bolavá břicha.

„Gaii???? ….už ….plníš… sázkůůůůů?“ dostala jsem ze sebe mezi vzlyky.

„Ehm…ano, já…nic jiného doma nemám a když nemůžu nosit svůj skvělý komplet… tohle tady nechala jednou jedna žena, která kdoví proč utekla, když jsem rozsvítil a tak mi nic jiného nezbylo.“

Chudák Gai se tvářil tak vážně, jak se snažil udržet alespoň trochu své důstojnosti. Bohužel, v krátké fialové minisukni a korzetem z krokodýlí kůže, ze kterého mu koukalo místo bujného poprsí jeho chlupatá hruď, moc cti nenadělá. Ale začalo mi ho být líto. Už jsme se zvedali, že mu nabídnem něco z Kakashiho šatníku, když v tom se přiřítil Lee.

„Gai-sensei! Proč vypadáte jako barová štětka???“zeptal se nechápavě.

Už jsme skončili zase tam, kde jsme byli. Na zemi a do břicha mě začala od smíchu brát křeč.

Co by to ale bylo za senseie, kdyby nedokázal zaujmout svého žáka. Když viděl nás, že my mu asi nepomůžem, ledaže by se s námi chtěl svíjet v krutých bolestech, nasadil odzbrojující úsměv číslo jedna.

„Máme misi, milý žáku. Máme vypátrat tajnou informaci v okolí veřejného domu. Proto jsem zcela duchapřítomně sehnal tento ženský oděv, abych byl co nenápadnější a ty bys měl následovat mého příkladu,“ ještě jednou zablýsknul zuby a strčil před Leeho zvednutý palec.

„Ó! Jste tak skvělý. Jak jsem si mohl myslet, že jste provedl něco nekalého. Omlouvám se vám za nečisté myšlenky. Gai-sensei! Jsem tak hrdý na to, že jsem vaším žákem. Ihned jdu sehnat nějaké oblečení.“

„Dobře děláš, Lee! Půjdu raději s tebou a za ty nečisté myšlenky bychom si mohli dát tři kilometry po jedné noze, co říkáš?“

„Mládí vpřed!“ zařvali oba a odskákali pryč.

Kakashi se na mě káravě podíval.

„Co?!“ ohradila jsem se, „copak jsem mohla tušit, že si místo toho neoprenu vezme ženský hadry?! Tebe to snad někdy napadlo?“

Kakashi vzdychnul, že vlastně díkybohu nikdy a konečně jsme odcházeli.