Varia na prázdninách

            „VOOOOI!! Kde to kurva JSMEE?!“ ozývalo se Temným Řádem, až se celý otřásal v základech. Tato budova už zažila leccos, dokonce i něco, co se dá takřka nazvat totální destrukcí, ale tohle ještě ne…

            „Heeej… senpaai… ať kapitán Squalo tak nekřičí, ještě nám spadne na hlavu strop. Nezdá se, že by byl v nejlepším stavu…“ ozval se znuděný hlas vedle toho hrozného křiku.

„Ushishishi… Slyšíš, Squalo, ty idiote. Přestaň řvát, dokud nezjistíme, kde to jsme…“ U Archy se pomalu ale jistě zvedal kouř a začínaly být vidět postavy.

            Tou dobou, kdy se tohle ozvalo, už postával před kouřem mladý bělovlasý chlapec s jizvou přes oko a zděšeně na celou tu scenérii zíral. Neměl vůbec ponětí, kdo jsou, a už vůbec netušil, co tu vlastně dělají.

            Kouř byl konečně pryč úplně a Allenovi se naskytl pohled na velmi podivnou pětici mužů. Měli uniformy, které nikdy neviděl, a když se zadíval pozorněji, tak za nimi postával celkem děsivě vypadající šestý muž. Těch pět se stále dál hašteřilo, nadávali a někteří se zdáli i dost zmatení, jen ten za nimi byl velmi tichý. Na rozdíl od nich se zdálo, že si udržoval chladnou hlavu. Ale… vypadalo to, že mu to nevydrželo zrovna dlouho. „Hej, kterej póvl mi ukradl moje křeslo?!“ zavrčel tak, že se na něj všichni otočili. Zdálo se, že před ním mají dost respekt.

            „Tak řekne mi už konečně někdo, kdo jste a co tu děláte?“ završil to Allen, který už nevydržel a musel se ozvat. Teď se pohledy všech upřely na něj.

            „To ty jsi ten póvl, co mi ukradl křeslo?“ zeptal se ten děsivě vypadající muž, Allenovi došlo, že tady přestává všechna legrace. Rychle zakroutil hlavou a rozeběhl se pryč. Musí všechny varovat! Tady se stane něco hrozného…

            Než Allen stihl doběhnout ke Komuiovi, pořád slyšel z dálky příšerné rány a ten šílený řev. Přidal ještě víc do kroku, co se to tam jen může dít teď? Kdo jsou ti muži? Teď se jen bál toho, aby tady nikomu neublížili. Aby se všichni dokázali ubránit! Ale když se vrátíme k ranám a řevu…

—

            „VOOOOOOOI! Proč tu nefungují naše PRSTENY!!“ začal se rozčilovat Squalo. Hned po něm se o to pokusili i ostatní členové Varie.

            „Hele, Squalo, ty jsi vážně pitomec. Sleduj prince!“ Belphegor se jen ušklíbl a pokusil se svůj prsten rozzářit plamenem. Jeho úšklebek mu ztuhl na tváři a vystřídalo ho rozčarování. Určitě se mračil na svůj prsten, ačkoliv to nebylo vidět, a možná i chvíli nadával, ale ani jemu se nepovedlo rozžehnout plamen.

            „Senpaaai, opravdu jste tak ubohý, nebo se tu něco děje?“ Slova Frana Belphegora nijak neuklidnila. Spíš ho naopak rozzuřila. Hned se pokusil sáhnout pro své nože, jenže na svém obvyklém místě nebyly k nalezení.

            „Co se to tu sakra děje? Šéfe! Co to znamená? Znamená to, že vám snad nebudeme užiteční?“ zanaříkal Levi, ostatní se na něj koukli. Jediný, kdo měl stále svoji zbraň, byl Squalo. Ostatní neměli nic, jen prsteny, které jsou naprosto k ničemu.

            „Srovnejte to tu se zemí,“ ozval se tiše a nebezpečně jejich šéf, Xanxus, a bylo rozhodnuto. Ačkoliv neměli své zbraně, rozhodně se nedají jen tak v šanc cizím lidem! A tak se všichni rozeběhli na průzkum… Každý po svém.

—

            Tou dobou už Allen celý zadýchaný doběhl. Komui byl naštěstí vzhůru, takže se chlapci trochu ulevilo. Nebude muset použít tu šílenou metodu buzení. Byl si jistý, že by musel! Tohle totiž bylo velmi naléhavé. „Komui-san! Dostali se k nám podivní muži a…“ jeho další slova přehlušil velmi hlasitý zvuk, nedaleko odsud. Nadechl se a zopakoval to. „A zdá se, že to tu celé zničí. Nevím, jak se sem dostali, jestli je sem nasadil třeba Earl, ale vypadají opravdu nebezpečně!“

            Komui si urovnal brýle na nose, napil se kafe, a pak jako kdyby mu to teprve došlo. „Cože?! Proč jsi to neřekl rovnou? Kolik jich je? Co tu chtějí? Dá se s nimi vyjednávat?“ začal chrlit otázky.

            „Nezdá se, Komui-san. Jsou… velmi podivní a jejich uniformy jsem nedokázal rozpoznat. Nevím, z jaké jsou organizace, ani co jsou zač. Je jich celkem šest.“

            Chvíli bylo ticho. Komui si něco přemílal v hlavě. Pak se otočil na Allena. „Dobře! Vyšleme šest členů Řádu! Plán je jasný! Zabavíme je, nalákáme je do archy a odešleme někam hodně daleko! Spoléhám na tebe, Allene!“ Pak se zas napil kafe, mluvil dost rychle a ještě rychleji popošel někam do kouta místnosti.

            Allen se zamračil. To, jak rychle to zamluvil a vymyslel plán… něco mu tu nesedělo. Že by zas v tom jejich objevení měl prsty?

—

            Tou dobou už členové Varie nacházeli velmi zajímavé obyvatele tohoto místa. Lussuria narazil na kuchyni. Trochu si urovnal brýle na nose a spatřil zdejšího kuchaře. „Ooo, kdopak jste? Jste nový exorcista? Dáte si něco?“ začal kuchař hned zvesela.

            Lussuria se trochu zarazil. Příkaz sice zněl to tu zničit, ale i tak byl jeden z těch mírnějších. Nějak se mu zrovna nechtělo působit chaos. Nakonec se rozhodl, že se zde prostě ulije, a pokud by na něj někdo přišel, bude dělat, že pokračuje v tom, co mu nařídili. Jeho dnešní den vypadal tak, že se s Jerrym prostě usadil a povídali si u kávy. Ačkoliv ani jeden nemluvil o organizaci, pro kterou dělají, tak si až nápadně dobře rozuměli. Nakonec skončili u rozebírání, jaké preferují muže. Oba to tak nějak překvapilo.

—

            Fran nakonec následoval Belphegora. Neměl by tu koho provokovat, jenže spolu dorazili až do knihovny. V ní už seděl mladík s páskou přes oko a zvědavě si je prohlížel. Nikdo tu nebyl, jen on a spousta knih.

            „Senpaai, jestli na něj budete zírat dlouho, tak vás šéf moc nepochválí,“ řekl znuděně kluk se zelenými vlasy a mladík z Temného Řádu se na židli trochu zavrtěl, a pak sebou cukl, když zahlédl, jak ten druhý tohohle praštil.

            „Buď rád, že tu nemám své nože. Bez schopností by bylo už po tobě,“ prohlásil jedovatě a mezitím vstal Lavi ze židle.

            „Co pro vás dva můžu udělat? Vy jste pár? Kdo vůbec jste?“ zeptal se hned, jak k nim dorazil. Pořád si je zvědavě prohlížel, nemohl z nich spustit oči.

            „Nemysli si, že se senpaiem spím, to on spí se mnou,“ odpověděl mu bez meškání ten znuděný.

            „Idiote! Ztichni konečně!“ syknul Belphegor a zas mu jednu vrazil. Jak ho jen štvalo, že neměl poblíž nějakou zbraň. Lavi se musel začít smát. Tahle dvojka pro něj byla k popukání. Jeden co provokuje a druhý, co mu za to ubližuje. Co mu to jen připomínalo? Jak jen soucítil s tím, co provokoval.

            „Hele, jestli chceš poradit pár vtípků na něčí účet, jsi na správné adrese,“ řekl Lavi rozverně a jemně vzal Frana za loket. Ten k němu zvedl oči, ale nehýbal se. Pak stále bez výrazu přikývl.

            Zatím Belphegor pěnil. „Jsme tu z jiných důvodů! Nech toho idiota na pokoji! Ale co… tvoje vina, tebe šéf potrestá,“ řekl nakonec, rozeběhl se z knihovny pryč. Po cestě alespoň zporážel, co mohl. Neměl své zbraně! A nic nemohl najít… Ale až najde!

            Zrzavý exorcista se zatím dal do řeči s Franem. I když se mu nelíbil jeho neustálý stejný výraz a tón hlasu, tak hlášky, které padly na jeho účet, ho rozhodně rozesmály a dostaly. Na takovou reakci nebyl člen Varie zvyklý. Nikdo ho za ně nevraždil, naopak je považoval za velmi vyvedené. Tak nějak se oba měli vzájemně co učit. Nakonec Lavi vykládal, co kdy komu tady vyvedl a Fran, ačkoliv se jeho výraz v tváři nezměnil, se celkem dobře bavil.

—

            Levi mezitím našel smutného exorcistu ve společenské místnosti. Seděl tam u skleničky vína a něco si pro sebe mumlal. Strážce blesku se napřed vyděsil, že tam sedí upír, ale když si ho lépe prohlédl, byl si jistý, že je to člověk. Chtěl vytáhnout své zbraně, ale velmi rychle mu došlo, že je tady nemá. Rozhodl se, že si s ním nejdřív promluví, než to tu celé obrátí vzhůru nohama.

            „Co tu tak sedíš?“ zeptal se ho, když k němu dorazil.

            Upír k němu zvedl hlavu a zaleskly se mu slzy. „Nikdo mě neuznává. Jsem k ničemu… Všechno pokazím a každý mě obelže…“ řekl tiše. Ostatní z řádu by už věděli, že toho vypil docela dost, a je v melancholické fázi, ale to Levi nepoznal.

            „Vážně? A co tvůj šéf? Máš nějakého?“

            „Ne tak docela, ale tak moc bych chtěl být užitečný… Slyšet častěji pochvalné slovo…“ odpověděl mu Krory s povzdechem a drknul do své skleničky.

            V Levi-athanovi vzplálo jakési souznění. I on by chtěl být užitečný! Vždyť i on se velmi snaží! A jen proto, aby ho pochválili… Posadil se k němu a zeptal se, zda si může také nalít. Bylo to až děsivé, že si vydrželi jakou dobu povídat o svých nezdarech a zdarech, a pokusech být užitečnými. Drželo se jich to dokonce ve chvíli, když Krory trochu vystřízlivěl. Levi z toho dokonce úplně zapomněl na příkaz ničit, ale teď to prostě nedokázal, možná později.

—

            „Já jsem princ! Tady nemám co dělat! A ten zbytek jsou pitomci! Nedělají svoje úkoly!“ šeptal si pro sebe zlostně Belphegor zatímco hledal něco, co by skutečně mohl nějak zničit i bez svých nožů, nebo nějakou tu zbraň. To, že nemohl nic slušného najít, ho docela začínalo frustrovat. Nakonec narazil na drobnou dívku, která nesla na talířku kávu. Měla krátké vlasy, které byly trochu do zelena. Zle se ušklíbl a doběhl k ní. Přirazil ji ke stěně, až vypískla. „Kočičko, trochu se zabavíme, co říkáš?“ zašeptal výhrůžně. Tato dívka jménem Lenalee vytřeštila oči. Dostala strach, když ji chytil surově za zápěstí a táhl někam pryč. Byla z toho tak v šoku, že ji ani nenapadlo aktivovat svoji innocence a odletět pryč…

—

            Squalo mezitím pendloval po budově a řval na všechny strany. Každý poděšeně uskočil a on z toho měl podivné potěšení. Všichni se ho báli. Sekal mečem jako divý, když se k němu někdo odvážil přiblížit, a postupoval stále dál. Nakukoval do všech místností, když se mu zrovna zachtělo a i tam působil hrůzu. Občas něco poničil, nebo někoho nepohodlného poranil, to mu dělalo dobře. Jenže netušil, že narazí… A to velmi brzy…

            Místnost, kterou otevřel, byla jakási meditační. „VOOOI!! Je tu nějaká padavka schopná BOJE, hee?!“ zařval, když uviděl mladého muže s dlouhými vlasy. Bylo jen vidět, jak mu na čele zacukala vzteklá žíla a ruka mu střelila k meči, co měl po boku, ale nehnul se. VOI se smíchem, které se pak ozvalo a „Ty se mě bojíš, COO?!“ které následovalo, ho ovšem přimělo k akci. Popadl svůj meč, Mugen, a s šíleným vztekem v očích se po něm ohnal.

            „Koukej držet hubu. Tohle je meditační místnost, děláš moc velký bordel!“ sykl na něj exorcista, kterého vyrušil, když se jejich meče do sebe zaklesly. Vzájemně se probodávali pohledem a šlo už jen o to, kdo vydrží déle. Nakonec se odsunuli ve stejnou chvíli a vztekle se jeden na druhého dívali.

            „Nějak si VYSKAKUJEŠ, na TAKOVÝ vyžle!“ zařval Squalo a s ještě větším řevem se po něm znovu ohnal mečem.

            „Vyžle?! Drž konečně hubu, sakra!“ odpověděl mu křikem Kanda a rozjeli se nanovo. Bylo na nich znát, že jsou oba opravdu výjimeční šermíři. To musel uznat i Squalo, ačkoliv mu to nějakou dobu trvalo. Co mu přišlo ale podivné bylo, že když ho zranil, tak po několika minutách boje už Kanda v tom místě neuhýbal zranění, jako kdyby to měl zacelené… To už to Squalo nevydržel a svým mečem začal mířit spíš na jeho oblečení, než na to, aby ho zranil. Kousek po kousku ho z něj odřezával a Kandovi teprve asi po třetím seknutí došlo, že je tu něco v nepořádku. Když kompletně přišel o tričko a odletěl kus jeho kalhot, zuřivě sevřel Mugen a začal dělat úplně to stejné. On se jen tak nedá!

            Když Squalovi došlo, o co tady jde, že mu to oplácí, vjel do něj ještě větší vztek. „Co si jako MYSLÍŠ?!“

            „Co? Co bych si měl myslet?“

            „Svlíkáš mě, IDIOTE!!“

            Kanda se ušklíbl a uchechtl. „A co jako? Ty sis začal… a i kdybych tě tu chtěl teď přehnout, poradil bych si s tebou raz dva.“

            „Cos to ŘEKL?! Hee?! To myslíš, že vyžle jako TY by nade MNOU bylo DOMINANTNÍ?! Nech si zajít chuť!“ teď už bylo znát, že Squalo začíná zuřit. Takový drobeček se tu nad ním vytahoval! Nad ním! Který má tolik zkušeností se svým šéfem a po setkání s ním se už nikoho nebojí.

            Po nějaké době už stáli takřka nazí v místnosti a ztěžka oddychovali. V tu chvíli se Kanda chopil příležitosti a hrubě žraloka shodil k zemi. Ihned se ho pokusil zalehnout, aby mu dokázal, že nad ním člen Varie skutečně nemá moc. Ale on se nedal. Ihned ho ze sebe shodil a tentokrát zalehl on. Zírali na sebe, oba vzteklí a ani jeden se nechtěl vzdát dominantního postavení. Sami už totiž nad sebou někoho měli a nechtěli připustit, aby se našel někdo další, kdo by je dokázal dostat na kolena. V některých pozicích i na jiné části těla… I když u Kandy to bylo většinou nějakou lstí a Laviho nadržeností, zatímco u Squala to Xanxus zvládal hrubou silou.

            Tak se tedy stalo, že se spolu přeci jen vyspali, aby si dokázali vlastní dominanci.

—

            Belphegor vyšel z místnosti, do které Lenalee zatáhl, s ní v těsném závěsu. Vypadal velmi spokojeně. Trochu se protáhl a otočil se na dívku, aby ji zhlédl od hlavy až k patě. Lenalee se mírně červenala, trochu ztěžka oddychovala a možná měla i trošku strach. „Teda, to bych do tebe neřekl. Umíš to moc pěkně,“ řekl jí, když ji tam jen tak nechal a zamířil k Arše, kde měl čekat Xanxus.

Sice toho moc neponičil, ale mohl mu to alespoň takhle podat. Když došel na místo, už tam byli všichni seřazení a o něčem diskutovali. Squalo ležel celý zmlácený a v opravdu příšerném stavu na zemi, on snad ani nemohl chodit! Co jemu se stalo? Takhle ho nezřídil nejspíš ani šéf… A dokonce na sobě ani neměl svoji původní uniformu, ale nějaké náhodné oblečení. Bel se ještě jednou protáhl a trochu zívl.

„Senpaaai, co jste dělal?“ zeptal se ho hned Fran. Všichni se celou tu dobu flákali a věděli to i o ostatních, jen Fran měl tolik drzosti, aby se na to okamžitě zeptal.

„Ničil okolí a dostal masáž hodnou mě, prince. Ta dívenka měla zlaté prstíky, už jsem měl vážně ztuhlá záda. Od tebe se něčeho takového asi nikdy nedočkám, blbče,“ odpověděl Belphegor. No, zdálo se, že to Xanxuse moc nezajímá, což bylo jeho jediné štěstí.

Po chvíli z archy vylezl Komui, který si pro sebe broukal s hrnkem kávy v ruce, Jerry se opodál srdceryvně loučil s Lussuriou… Kanda nakukoval z archy taky, a i když on byl poněkud pomlácený a sotva se hýbal, nejspíš na něj zabraly jeho schopnosti a už se trochu zregeneroval. On na rozdíl od Squala mohl chodit, vešel zase dovnitř. Jen princ nechápal, co se to tady děje.

„Takže tam vážně najdu svoje křeslo?“ zavrčel podrážděně Xanxus na Komuie, který s úsměvem pokyvoval hlavou. „Tak jdeme, chásko! Nalezte dovnitř!“

V tu chvíli, co vešli, se odněkud ozvala hudba. To začal hrát Allen na piáno. Jediné jeho přání bylo, aby všechny ty osoby co mu lezly krkem zmizely z Temného Řádu někam daleko! Někam pryč! Dával do toho vše, už se naučil, jak s tím musí zacházet.

—

A tak se Varia konečně dostala domů. Rozhlédli se a ihned to tam poznali. Všechno muselo klapnout… až na… jednu maličkost… Když se totiž žralok otočil, zahlédl…

„VOOOI!! Co tu dělá tenhle dlouhovlasej IDIOT, co mi natrhnul PRDEL?!“ Zda to byla slova chvály, nebo čeho vlastně, to nedovedl nikdo říct.