Velká bitva

Velká bitva. Kdo vyhraje?
 
„Rozejdu se s Yukim.“
„Cože?! Myslíš to vážně?“ vyvalil Hiro oči.
„Jo. Jsem mu jen na obtíž a navíc teď ještě kvůli mně onemocněl. Já mu jen
ubližuju. Bude to pro něj lepší.“
„Opravdu to myslíš vážně?“
„Jo.“
„Myslíš to fakt opravdu vážně?“ ujišťoval Nakano sebe i svého kamaráda.
„JO!!!“ to už Shuichimu ruply nervy.

***
(druhý den v N-G)
„Co mu je? Takhle nic neuděláme,“ poukázal na stav jejich zpěváka Fujisaki.
„Je v depresi.“
„Z čeho?“
„Tak se ho zeptej. Jak to mám vědět?“ rozhodil rukama kytarista.
„Asi tak, že jsi jeho nejbližší kámoš?“ prohodil klávesista sarkasticky a
otočil se na Shinda.
„Co je s Vámi? Musíme pracovat, ještě toho máme dost. Nemůžeme si dovolit
odpočívat.“
„…“ vyjádřil se Shiuchi.
„Fajn. Co se děje?“
„Rozejdu se s Yukim.“
„To jako vážně?!“ Fujisaki nevěřil vlastním uším, byl velmi, velmi šokovaný.
Ale vyhovovalo mu to. Konečně se jeho přání splní.
„Jo,“ odpověděl Shindo zklamaný sám sebou.
„Fakt jako vážně?“
„JO, SAKRA!“
„No tak dobře, dobře. Nemusíte hned tak křičet. Jen mi to přišlo divný. Tak
moc jste o něho usiloval a teď se s ním chcete rozejít? To je uhozený.“
„On má kvůli mně velký problémy. Bude mu beze mě líp.“
„Jak to tak vypadá, dneska už nic neuděláme. Tak já jdu domů,“ křikl
Fujisaki přes rameno a rychlostí blesku vystřelil z nahrávacího studia N-G.
Ale místo domů šel oslavovat do svého oblíbeného baru.

***
„Co se ti stalo?“ optal se, pro něj nezvykle ustaraně, Yuki.
„Musíme si promluvit.“ Shuichi vypadal, že jde o opravdu vážnou věc.
„To počká. Nemám čas s tebou jen tak tlachat.“
„Je to důležitý a hodně vážný.“
„No tak dobře. Sedni si a vyklop to, ale rychle. Jak už jsem řekl, nemám
čas.“
„Víš…já…já nechci…nechci…máš kvůli mně velký problémy a já ti jen překážím.“
„Proboha, mlč! Seš opilej nebo ses úplně zbláznil? Nevykládej takový
nesmysly! Tohle už od tebe nechci nikdy slyšet,“ uzavřel Yuki celou tuto
situaci a chystal se k odchodu do ložnice.
„Taky už neuslyšíš,“ zamumlal Shuichi téměř neslyšitelně. Yuki ho však
slyšel.
„Počkej. Cože si to teď řekl?“ otočil se Eiri na svého milence.
„Že už to ode mě nikdy neuslyšíš,“ vzlykl Shindo.
„Co to znamená?“ Yuki tušil nejhorší.
„To znamená rozchod,“ dralo se Shuichimu ztěžka z hrdla.
„Rozchod? Já myslel, že jsi chtěl být se mnou. Tak moc jsi za to bojoval.“
„Chtěl a chci, ale…máš kvůli mně problémy a to já nesnesu. Bude ti líp beze
mě. Sbohem,“ řekl Shuichi s předstíraným klidem a pomalým krokem nadobro
(Yuki si to myslel) odešel z Eiriho bytu. Yuki zůstal stát jako opařený v
prázdném tichém bytě. Chvíli jen tak stál a díval se směrem, kudy jeho
milovaný odešel. Po chvíli si sedl, strčil si cigaretu do úst a chtěl
zažehnout zapalovač, ale zastavil se v půlce pohybu, když spatřil jejich
společnou fotku. A ačkoliv nechtěl, rozbrečel se křečovitě svíraje onen
zapalovač se vzpomínkou.
Za chvíli zazvonil zvonek. Yuki si otřel oči a tváře od slz a srdce mu
zaplesalo štěstím, když si uvědomil, že jo to určitě Suichi. Běžel otevřít,
ale jaké bylo jeho zklamání, když ve dveřích nestál zpěvák Bad Luck, nýbrž
klávesista Fujisaki.
„Přišel jsem se na něco zeptat. Můžu dál?“
„Cože?“ bylo jediné, na co se spisovatel zmohl. Ale to už si klávesista
zouval boty a zval se do bytu. Yuki tedy vzdal veškeré snahy se vzpamatovat
a Fujisakiho vyhodit.
„Přišel jsem se zeptat, jak to teď máte s Shindem-san.“
„Rozešli jsme se. Pokud je to všechno, odejděte.“
„Ne, není to všechno. V tom případě…“ přešel Fujisaki k Yukimu a políbil
jej. Yuki byl naprosto konsternován.
To všechno Shuichimu vsugeroval tenhle *píp*? pomyslel si spisovatel.
Když se klávesista odlepil od jeho rtů, chystal se zeptat na pár otázek,
které ho pálily na jazyku. „Co to mělo znamenat?!“ vyštěkl vztekle.
„Nepochopils?“
„Možná, že pochopil. Doufám, že špatně. Ale teď ještě jedna otázka. Ty kecy
jsi Shuichimu vsugeroval ty?!“
„Jaký kecy?“
„Ty bláboly o mým zdraví, že je mi na obtíž a tak podobně!“ téměř křičel.
„Ne, za to já nemůžu. To má ze svý hlavy. Já toho jen využil.“
„Spíš zneužil. Vypadni,“ Yuki byl chladný jako nikdy.
„No dobře, ale pamatuj si-„
„Vypadni!“ Fujisaki bez dalšího slova odešel a Yuki opět osaměl. Zhroutil se
na pohovku, zapálil si a přemýšlel, jak Shuichiho získat zpátky.