Výbuch -Matsumoto v lochu, Kira a tajemný předmět, houba, Hisagi, šunka a Hinamori

Poklidné odpoledne v Soul Society narušil výbuch. Překvapující bylo, že výbuch nenastal v kasárnách dvanácté divize. Stalo se to v desáté. Celá divize okamžitě přispěchala pomoct případným raněným nebo pronásledovat neznámého viníka, který možná výbuch způsobil. Po prohlédnutí místa bylo jasné, že to nebyl ryoka. Hlouček pomocníku, náhodných čumilů a záškodníků, kteří by v případě zmatku něco ukradli, se pomalu rozpouštěl. Zbývalo pár posledních, když dorazil kapitán. Jakmile zjistil, co se stalo , zuřil. To bude ostuda! To bude neskutečné, až bude poslouchat vrchního staříka, že je něco podobného absolutně nehorázné! Jako by jí to nezakázal! Ten ji seřve, že se z toho nevzpamatuje! „Matsumoto!! Jak to, že ti vybouchla tvá soukromá palírna alkoholu!?!?“ Křičel bělovlásek. „Taichooo! Ale to není moje vina!“ prohlásila smutně Matsumuto a hleděla přitom na tu spoušť.
„Ne? Tak to tady vyhodil do vzduchu Velící kapitán, nebo co?!“
„Vážně nevím, co se stalo! Napouštěla jsem si jenom takovou lahvinku, a když jsem odcházela z palírny, vyletělo to do povětříííííí… „, prohlásila Matsumoto, škytla a zakymácela se.
„A co dělá ten prázdný demižon alkoholu tady?!“
„Taichoo, přece se to nevyhodí!“ škytla zástupkyně kapitána desáté divize a padla obličejem k zemi se šťastným úsměvem.
„MATSUMUTOOOOOOOOOOOOO!!!“

Když se Matsumuto probudila, první co uviděla, byl její kapitán, který stál za mřížemi. Matsumuto se chvilku z rozespalosti vylekala, že kvůli ní zavřeli kapitána, rychle zaostřila a velmi rychle si uvědomila, že v cele je ve skutečnosti ona. Před celou stál Toushiro s odmítavým výrazem. Měl ruce založené na prsou a opíral se o studenou zeď vězeňských chodeb.
„Taicho, co se přihodilo?“
„Matsumuto… Tvoje palírna, kterou jsi vyhodila do povětří, sousedila se zásobami čtvrté divize – čtvrtá divize teď nemá čím léčit zraněné Shinigami a Velící kapitán má ve zvyku brát si takové věci…“ Toushiro se zatvářil bolestně. „Osobně. Takže tě dal uvěznit až do odvolání.“
„Ale Taicho! Já to vážně nebyla!“
„A máš to snad jak dokázat?! Tak nebo tak, jsi za tu palírnu byla odpovědná!“ Malý kapitán nesoucí následky podkapitánky s velkýma……..problémama. Nechtěl jí věřit, ale nějak měl pocit, že by jí měl věřit. Nelíbilo se mu to, ale byl to instinkt. Vydal se tedy prozkoumat místo činu. Matsumoto ve své cele osamotněla, ale všimla si, že kapitán při odchodu trochu podivně kulhal. Když si vzpomněla na to, jaké metody trestu uznává vrchní kapitán, smála se. Rákoska na děti platí líp než snížení platu. Toushiro přecházel po bývalé palírně. Už jen z toho vzduchu se mu motala hlava. Chtěl se posadit, ale uslyšel, jak někdo přichází. Schoval se za polorozpadlý sud hruškovice. To už mu bylo skoro nazvracení, ale byl dobře schován. Pozoroval příchozího. Blond vlasy, modré oči, deprimující výraz…byl to Kira. Počínal si vskutku podivně. Chodil po palírně, jako by něco hledal. Toushirovi se rozostřoval zrak z výparů nejmíň šestseti procentního alkoholu. Kira zřejmě nalezl, co hledal. Zvedl předmět z podlahy, otřel ho do rukávu, protože byl od hruškovice a s výrazem vysvobození trtal pryč. Toushiro ho chtěl sledovat a tak se vydal za ním. Osud mu však nebyl nakloněn. Pomalu se potácel ode zdi ke zdi, aby neupadl. Všechno kolem bylo živé, všechno se hýbalo. Kira se pořád vzdaloval! Malý omámený kapitán to vzdal. Kecnul si na zem, opřel hlavu o zeď a pozoroval mraky. Pochvíli ho to znudilo, a tak se vydal dál. Udělal dva kroky a už ležel na zemi. Chvíli se snažil přemýšlet, jak se vlastně do takového stavu dostal. Došel k závěru, že je mu to jedno. Že svět je prostě zlý a chce ho jen mučit. Převalil se na záda. Mraky už znal a tak odvrátil hlavu. Prohlížel si zeď, která mu stála ve výhledu. Nebyla zajímavá. Bílá se stříškou, nikde se neodlupovala omítka, žádné praskliny, dole kolem ní z chodníku rostla tráva, kde byla houba, co na něj mávala……. „Ahoj, Shiro-chan!“ řekla ta houba. Usmívala se a mávala podivnou ručkou.

„Ahoj, houbičkooooooooo,“ odpověděl kapitán. Ani mu nevadilo, jak ho houba oslovuje. Tušil, že si ji nespletl s Hinamori, protože ta byla někde v háji na misi.

„Hele Shiro-chan, kdo se ti líbí?“ začala houbička podivně vyzvídat. Toushira to trochu vyvedlo z míry.

 „Kdo se mi líbí? Proč se mě ptáš na takové věci, holapičko… holubičko…. houbičko,“ usmál se neklidně Shiro-chan a jemně odvrátil zrak doleva, kde poskakoval vlasatý růžový hroch na jednokolce a z nějakého neznámého důvodu měl na prsou připevněný plakát britského fotbalového týmu. Byl o něco zajímavější než houbička, ale přesto cítil potřebu tomu lišejníku, který na něj zíral odpovědět: „Kdo se mi líbí?“ zopakoval. Začal přemýšlet. Ke svému údivu zjistil, že osob je více než příliš. A jelikož byl nyní schopen počítat jen do dvou, zděsilo ho, že je nedokáže spočítat. Ale proč to ta zatracená houba, která se mu taky líbila, chce vědět? Ha! Ona žárlí! Neustále pozoroval hrocha. Kouknul na plakát. Hmm……fotbal se mu taky docela líbil. Hrál jednou s Karin, která se mu taky líbila. Ale ti kluci kolem ní se mu moc nelíbili. Taky se mu nelíbilo, že je Matsumoto ve vězení. A už vůbec se mu nelíbilo, že Kira odnesl něco z místa činu a to něco mohlo být klíčovým důkazem! Blesklo mu hlavou. Otočil se na houbu.

 „Hele, pokecáme jindy, jo?“ mrknul na ni frajersky. Houba se zatvářila nechápavě, ale potom se začervenala. Mít vztah s kapitánem, to už něco znamená! Toushiro svůj frajerský odchod nedomyslel. Jakmile se postavil, zase ležel na zemi. Kouknul k hrochovi, aby se ho zeptal na půjčení jednokolky. Ale hroch byl pryč. Teď tam místo něj stál Hisagi s podivným výrazem v obličeji a podivným předmětem v ruce. Vracel se zrovna z uzenářství.
Kdyby držela takový předmět v ruce Matsumuto, ani by se nedivil, ale tahle podlouhlá mírně růžová věc působila v Hisagiho ruce strašně nepatřičně. Kapitán zavrtěl hlavou a pokusil se znovu postavit, přičemž se mu znovu nepovedlo postavit úplně, zakymácel se, narazil tvrdě hlavou do zdi, kde následkem nárazu opadala trochu omítka a bezvýsledně znovu udělal hačí obecné na zem. Znovu se zmátožil a radši to vzal po všech šesti nohách.
Asi po dvou stech metrech se mu z čerstvého vzduchu udělalo trošku líp – pomalu střízlivěl. Opřel se o zídku, protože se mu trošku ještě klepal zrak. Promnul si oči, když koutkem oka zahlédl blonďatý ohon vlasů mizící za rohem.
********************************************************************************** Hisagi se zatvářil trošku rozpačitě. Obrátil se na Hinamori. „Chceš šuknu?“
Hinamori zamyšleně přikývla.
********************************************************************************** Vypadalo to, že Kira má naspěch.
********************************************************************************** „Teda šunku!“
„Cokoliv.“ **********************************************************************************
Hitsugaya se za ním kymácivě rozběhl. Nesmí ho ztratit, nesmí! Proběhli několika uličkami a když najednou Kira zabočil a zmizel. Toushirou rychle zabrzdil a skončil na zadku. Jen stačil vidět zástupce kapitána jak mizí ve velkých dvoukřídlých dveřích 12. divize. Zvedl se a zrychlil. Proběhl dveřmi, pak chtěl rychle proběhnout chodbu která se před ním rozevřela, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Dělat unáhlené pohyby v budovách 12 divize není tou nejchytřejší věcí. Většinou pak někdo vybouchne, nebo se převlékne za prostitutku a sní kočku. (pozn. autora: Soukromé)
Obezřetně prošel chodbou a zabočil do jiné, kde se objevily otevřené dveře. Prošel jimi, nevšímal si olihně přilepené na stropě a kradmo procházel kolem zavřených dveří. Z jedněch se ozýval hlas. Znělo to jako přednáška. Přiložil ke dveřím ucho a poslouchal.
„… a bůh prohlásil: „ Popírám důkaz mé existence, protože důkaz popírá víru a bez víry nejsem nic.“

 „Ano,“ namítá člověk, „jenže jsi stvořil Soul Society a něco takového se nemohlo objevit náhodou, což je jasný důkaz toho, že existuješ, tedy ego kladívko, dle tvého názoru, neexistuješ.“ „A jo, to mě nenapadlo,“ hlásí bůh a promptně mizí v obláčku logiky. „To bylo snadné,“ libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže si, že černá je bílá a na nejbližším přechodu ho přejede auto. Náš kapitán ovšem tvrdí, že tato báj je naprostá ptákovina a radši si namaže kočku máslem k obědu.“
Toushiro užasle zavrtěl hlavou a v tom uviděl v protější chodbě pootevřené dveře, doběhl k nim a rozrazil je. V odpověď mu bylo hluboké zahučení a silný závan horka. Z očí mu vytryskly slzy a když se znovu rozkoukal, uviděl zrovna, jak Kira předává onen předmět kapitánovi divize.

Na tu dálku nepoznal, co to bylo za předmět.
Jeho přítomnost byla prozrazena neopatrným vpadnutím, nicméně mu nikdo nevěnoval pozornost.Toushiro se začal rozhlížet po místnosti. Po chvíli uviděl zdroj tepla, který ho předtím tak nepříjemně uhodil do obličeje. Sálalo to z jedné ohromné krabice a teplo bylo doprovázeno příjemnou slanou vůní, ze které dostal hlad. Pomalu se k té krabici blížil s rukou nataženou před sebe.
Mayuri převzal onen předmět od Kiry a položil ho na stůl. Zaslechl kroky a otočil se. Spatřil malého kapitána desáté divize, jak se hladově dívá na jeho soukromou udírnu. Neodpustitelné! Takové nestydaté pohledy mu nemohl prominout!
***************************************************************************************************************************************************
„Hinamori-kun?“
„Copak, Hisagi-san?“ usmála se Hinamori, když ji Shuuhei oslovil.
„Nechceš k tomu rohlík?“ zeptal se jí. Seděli na místě, kde se setkali a jedli tam šunku, jejíž název Hisagi předtím tak nešikovně zaměnil za „šuknu“. Zřejmě byl v šoku z toho, jak se tam Hinamori objevila. Nikdo ji neviděl přicházet a přece tam byla. Jak jen to dokázala….?

Zmínka o rohlíku vykouzlila Hinamori na tváři znechucený výraz. Asi je neměla ráda.Polkla další kousek šunky.
„To si radči šuknu,“ odvětila. Zřejmě byla pod parou (jakože ožralá x) ) a tak si ani neuvědomila, co říká.
„Abych tě nevzal za slovo,“ usmál se nadrženě Hisagi. Taktéž byl jeho mozek ovlivněn alkoholem. Po tom výbuchu byli všichni opilí i ze vzduchu.
„Cokoliv.“ Zopakovala Hinamori. Nejen, že nebyla střízlivá, ale zdálo se, že byla v depresi. Hisagi moc nepřemýšlel nad tím, co by mohlo jeho následné chování mít za následky a jednal.
„Cokoliv? Tak pojď!“ Vyzval ji. Postavil ji na nohy a táhl ji za sebou do své nory……..vlastně bytu. Už se těšil, jak si to zelí užije!
***************************************************************************************************************************************************
„Kapitáne Hitsugayo!“ rozkřičel se Mayuri na nebohého bělovláska a pomalu tasil zampakutó.
„He?“ Otočil se Toushiro jeho směrem a zaostřoval. Stále přítomný, avšak opomenutý Kira je pozoroval. Mayuri stále tasil. Toushiro stále zaostřoval. Kiru napadlo, že kapitán Mayuri asi použije svůj bankai, jak to vždy dělává, když se naštve. Proto se blonďáček rozhodl zasáhnout. Mayuri stále tasil. Toushiro stále zaostřoval. Kira se pomalu vydal k menšímu kapitánovi. Mayuri stále tasil. Toushiro stále zaostřoval. Kira si hodil Shiročka přes rameno a odcházel s ním pryč. Mayuri stále tasil. Toushiro už nezaostřoval. Kira s Toushirem opustili místnost. Mayuri vytasil.
„Co jsem to chtěl?“ rozpomínal se, když se probral ze zápalu, který zgriloval některá data v jeho každodenně zálohovaném mozku. Podíval se před sebe.
„Párek!“ Pronesl vědecky a vydal se ke své udírně.
***************************************************************************************************************************************************
Hinamori postávala v ulici. Sama. Byly to už čtyři hodiny, co byla u Hisagiho a pořád se z toho nevzpamatovala. Pomalu si přehrávala, co se stalo:
„Jen pojď dál, Hinamori-kun,“ pozval ji dovnitř, podržel jí dveře. Hinamori vešla a rozhlédla se. Styl jeho bytu se jí líbil – byl moderní, jednoduchý.
Postrčil ji do místnosti za chodbou. Teď se nacházeli někde, kde to vypadalo, jako obývák, kuchyň a ložnice v jednom. Stále to bylo elegantní a působivé i přes nedostatek prostoru. Hisagi se začal přehrabovat ve skříni naproti posteli.Po chvíli vytáhl nějakou bílou látku a podával ji Hinamori. Hinamori ji rozložila. Byla to zástěra. Copak on je až takovej úchyl, že u toho musí mít kostýmy? Pomyslela si. Nechápavě na něj koukla.
„Říkala jsi, že cokoliv, tak bych prosil zelňačku!“ usmál se nevině. Hinamori si povzdychla, ale splnila jeho přání. Čekala, že když to udělá, bude ještě něco. Jenže Hisagi sežral zelňačku, pochválil její kuchařský um a vyšoupl ji na ulici.
Hinamori se rozhodla s tím něco udělat. Napadli ji grafity na jeho dveře. Ale jaký nápis? Á! No jasně! Vytáhla papíry a začala kreslit návrhy. Na jednom slově se jí ale něco nezdálo. Vážně se to píše „seks“?
********************************************************************************** Kira kráčel po ulicích Soul Society. Nevěděl co dělat. Shiročkově vraždě zabránil, ale co teď s tím dítětem má dělat? Napadlo ho, že by ho prodal, ale zdálo se mu to kruté. Co kdyby ho koupil Zaraki, aby z něj udělal terč? Nebo Kyouraku, aby na něm trénoval své baličské techniky? Ještě by ho zabalil tak, že by ho už nikdy nikdo nerozbalil…..to radši ne. Tak co teda s ním?
Viděl kolem procházet Yoruichi…. To be continue……?