Za šumění vody, nemůže vždy déšť.

Od kachliček se odrážely proudy zurčící horké vody. Místnost se plnila bílou mlhou vodních par a všechno lehce rozostřila a zahalovala. Vždycky tak chladné a strohé obklady mnohdy nahánějící nepříjemné mrazení, působily alespoň teď trochu chlácholivě. Únava ustoupila a člověk se znovuzrodil. Tedy většinou, jindy to byl pravý opak, kdy upadnete do ještě větší letargie.

„Ha Uchiha, co ty tu? Nepovídej, že hodláš mít zpoždění.“
„Tobě to muže být fuk, ubožáku.“
„Snad neruším, mrzelo by mě, kdyby sis ho kvůli mojí přítomnosti nemohl vyhonit.“ Smál se Naruto.
Sasuke nasucho polkl. Někdo tady na něco káp.
„Si oprsklý, a takové narážky ti mají něco kompenzovat.“

„Vedle Sasu-ke,“ naklonil se k němu blíž i když mezi nimi stále byl dost odstup, „já takovou potřebu nemám. Hmm… ale někdo tady dole potřebuje pomoct.“ Odstoupil od něj pod vedlejší sprchovou hlavu trčící do prostoru. Pustil si kohoutek, první hmátl po teplém a hned na to po modrém. Prohrábl si plavé vlasy v kterých ulpívaly kapky vody a přidal si ještě teplé. „Tak, kdo to nakonec je? Povídej, vůbec se nestyď, Kiba, Shikamaru nebo snad Gaara?“ očima mu zabloudil níž, než je podbříšek a sklouzl po třísle až dolů. Byl nabuzený, nedalo se říct: příliš ale jen lehce.

„Krom, toho, že ti do toho nic není, jsi zavrhl možnost nějaké baby.“
„To máš možná pravdu, ale s tou ženskou se snažíš odvést pozornost, někam, kam se ti to nepodaří.“
„Proč si jsi tak jistý.“

„Jednoduše, podle toho, jak se k nim stavíš, a nejsou to jen nány ve třídě, chováš se tak ke všem holkám. Taky mi přijde, …z té své vily nevytáhneš ani paty. Vlastně kdyby tenhle ten cirkus, tu v budově nebyl povinný, tak se sklání před tebou domácí učitelé.“ Ušklíbl se mezitím, co si sprchový gel roztíral po hrudi.

„Hm… tahle argumentace je naprosto ubohá.“

„Takže jsem se nemýlil. Kdybych neměl pravdu, tak to skončí tím tvým hmm.“ přihrbený se opřel rukou o kachličky před sebou, hlavou se otočil na černovláska, a upřel na něj jen škvirečkama modrý pohled. Sebejistý, tak jistý, i trochu uhrančivý.
Dopadající přívaly proudy vod, byly až příliš hlučné, v skoro prázdné a nelidsky strohé společné sprše. Ty chabé závěsy, co tu byly ještě ze startu školního roku, už byly tak zlikvidované, že to uklízečka i ředitelka vzdaly. Nestály za nic – protože se škola rozhodla šetřit – takže se spíš otravně na každého lepily. A ty lepší, ty naposled vydechy, kdysi právě díky Narutovi s Kibou, a vlastně i Nejimu. Chudák, tenkrát to schytal opravdu nevině.

„Tak, koho pak si představuješ, když to děláš.“

Sasuke zarytě mlčel, tohle bylo pod jeho úroveň a ještě se bavit o něčem tak intimním, bylo to až nechutné.

„Neměl by ses stydět, jako zpovědník budu důvěryhodný. Nic se pře ze mě nedostane dál. Nebo mám snad začít já? Nemyslel jsem si, že budeš tak konzervativní.“

„Chceš to pro ukojení zvědavosti, nebo jen proto, že ti nestačí a dochází fantazie. Vlezlej nadrženče.“

„Hezčí a pravdivější je první možnost, tou další si mě teda urazil.“ prohrabával si mezitím rukou mokré vlasy s pěnou. „Fantazie, ke tvé škodě a taky té Sakuřině, se nedá oznámkovat. Tady vedu já, šprte.“ zastavil vodu a lehce ho bouchnul pěstí do ramene. Bylo na něm vidět, že nikam nespěchá a využívá téhle chvilky, i když s brekem mohl nakonec odejít i on. Natáhl se pro svůj ručník a omotal si ho pevně kolem boků. Neosušil se, tak jak by to normálně hned udělal. Opřel se kousek od sprch o kachličky.

„To jako hodláš na mě civět, úchyle?“ ozval se Sasuke.

„Ne, ne tak úplně, ale každý by mi dal za pravdu, že je to pěkný pohled. Spíš… jsem zvědavější na tu odpověď.“

„Nechápu…“ otočil se na něj ostře, až si voda našla jiné cestičky, několik stovek kapek se od něj rozletělo dál na kachličky stěn i země: „proč tolik komedie. O co ti jde.“ řekl zcela chladně a nesmlouvavě. Načež konečně popadl i svůj sprcháč. Ta vtěrka, co stála několik metrů za ním ho dost srala. Měl rád soukromí a taky tu svojí samotu. Byl radši, pokud ho nechávají na pokoji a „nehledí“ na něj. Což se mu sice ve třídě díky těm nánám nedařilo, ale tady měl alespoň vždycky klid. A teď si tu nakráčí, takový ubožák a ještě se tváří, že jej má do hloubky přečteného. Ale není takový, aby dal všechno na sobě znát.

„Jen tak.“ založil si blondýn ruce v obraném gestu. „Napadlo mě, jestli jsi zkoušel s někým onanovat. Ve dvojko, žádný sex. Jsi totiž celkem uzavřený, ale v duši rebel. Rodiče bezvýhradně posloucháš, přitom se ti žádná holka nedokázala vnutit. Takže. Jen tak.“
Sasuke se usmál. „Takže zas tak dobře do mě nevidíš.

„A ty do mě?“
„Jseš až moc čitelnej i když tady, hraješ nějaký divadélko.“
„No nic. Jak se má vůbec tvůj brácha? U holek musí být oblíbený.“
„Proč ho tu vytahuješ.“
„Nemáš ho rád? A on vypadá, že je rozhodně milejší než ty. Jak to vůbec mezi váma je?“
„Do toho ti nic není Uzumaki!“ Zvedl hlas a začas ze sebe smývat zbytky gelu. „Takže jsi buzerant, když se o něj zajímáš.“

„C c c, takové škaredé slovo. Dodal bych ještě, tak jako ty. Ale to by nebyla pravda. Spíše jsem bisexuál, tak se tomu říká.“
„Wow, takže bereš to, co se ti namane.“

„Ne to ne jen, se nenechávám omezovat pohlavím. Když se mi ten člověk bude líbit, tak proč to nezkusit i s klukem. Není to nějaká vypočítavost. A odpor k holkám taky nemám. Občas si představuju, Hinatu. Je to pořádná baba, hodná, rozumná, jen zakřiknutá a nesmělá. Moc stydlivá a až příliš poslušná. A taky s Nejim by nějakou dobu nebylo k vydržení, nehledě, jak by asi vyváděl její fotr.“

„To máš pravdu, nehodíte se k sobě. Tak koho si představuješ dál, když si honíš, hm. Žádné další ženské z fotek nebo porna.“

„Ani ne, mám raději něco opravdovýho a více živého, než photoshopem upravenou sexbombu, která neexistuje. Říká se, fantazie má velká křídla. Měl bys otevřít oči, kolem nejsou vůbec špatné kousky.“ Trošku si povzdych. „Kakashi má vypracovanou postavu a s tím svým tajemným já, je cool. Tvůj brácha je lahůdka, to jde skoro samo, Gaara když se nemračí a nebude mít deprese, tak s ním by se dalo leccos i realizovat. Taky trochu Neji. A samozřejmě ty.“ Zadíval se na něj pozorně, byl zvědavý na jeho reakci.

„Takže i já? že mě to nepřekvapuje, když je v tvé fantazijní bance i Itachi.“

„Mě by spíš zajímalo, kdo si tě ani jednou nepředstavoval v takovou chvíli. Těch by bylo mnohem míň. Ale teď si na řadě ty.“

„Co pak chceš slyšet, abych tě nezklamal.“ Otočil se k němu zády a ještě vychutnával hřejivou náruč vody, kterou nemusí platit.

„Ty mě nechceš zklamat? No dobře to bylo jen tak od věci.“ rozešel se jeho směrem a zastavil se tam, kde na něj voda ještě nemohla. „Potěšilo mě, kdybych v tvých představách figuroval, rozhodně by mi to pozvedlo sebevědomí, ale ty nejseš ten typ, co by mi přesvědčivě chtěl udělat radost. Raději bych chtěl vědět, jestli sis ho už s někým navzájem vyhonil, nebo lépe, přesvědčit se o tom sám.“ vstoupil za ním do proudu vody a přitiskl se na něj.

Se Sasukem to zaškubalo. Bodejť, jediný kdo se ho kdy tak moc na holé kůži dotýkal, mohla být jedině matka, a to už bude přece jen několik roků zpátky. Hodně roků zpátky.
„Tak o to ti šlo.“ bílá kůže se napjala očekáváním a celá se rozechvěla. Rukou se zapřel o zeď a pevně zkousnul svůj spodní ret. Cítil, jak se prsty pohybují po jeho hrudi, přejíždí mu sem tam přes bradavky až hluboko na podbříšek. „Moc si věříš, nepatřím k těm, co se ti za to hned svalí k nohám a budou vděčně stukat a vzdychat.“

„Dva egoisti, to může být zajímavé nemyslíš. I kdyby nám to nevyšlo, nebyl by to žádný malér, co? Lepší věci si můžeme nechat i na později.“ zaznělo mu u ucha, ale to už Sasuke zaklonil hlavu a nasál vlhký vzduch, když ucítil jeho pravačku na vnitřní straně stehna. Jak ho něžně hladí pak masíruje a lechtá. Z toho mu i ta horká voda, připadla jako studená, skoro ledová.

„Jedeš na to nějak rychle, blonďáku, pořád ti můžu zdrhnout.“

„To máš pravdu, hodně času jsme zabili tím vykecáváním. A neutečeš, ten koho si představuješ, přitom, když se tady dole dráždíš…“ vjel mu prsty mezi kroutící se chloupky nad ptákem a lehce přitlačil, a pak nechal prsty pomalu vyjet, aby jemně za jejich konečky zatahal. V tu chvíli taky rázněji stisknul sval s který si do teď pohrával: „jsem já, jen nevím, jestli mě vidíš, jako toho kdo tě přefikne, nebo do koho takovéhle nádobíčko rveš.“

Sasuke labužnicky zamručel takové odevzdání je příjemné. Otočil se ke svému prozatimnímu vězniteli čelem. „Ale ale, tady nám někdo zůstal ještě zahalený.“ Uchopil ručník pěkně nasáklý vodou a trhnul s ním, aby mu pomohl rychleji k zemi, vlastně si tohle mol ušetřit, ta osuška by sjela k zemi dříve či o pár minut sama. Nedával si tak načas, jako jeho partner hmátl mu po přirození hned a úlisně se přitom usmál. Bodejť představte si, že své vzrušující scény, noci z polucí můžete beztrestně praktikovat a ještě k tomu s jejich hlavním aktérem. Vychutnával si ten blízký pohled, který mu teď byl umožněn. Předtím nemohl, bylo by to divné, někdo by si všiml a mohlo to udělat jen neplechu, i když si Narutovo převlíkání málokdy nechal uniknout, alespoň koutkem oka ho šmíroval. Ten hajzlík před ním si o to žádal, ba skoro prosil, kdyby neměl tu svou posranou hrdost tak jako on.

Zajel rukou do zlatavých odrostlých vlasů, kratších než měl na hlavě sám a donutil ho zaklonit hlavu, i když se to jeho nové hračce nelíbilo. Sledoval jak se mu od brady řinou potůčky čiré vody, jak se ohryzek pohl když Naruto ztěžka polkl a pak se vrátil zpátky, přitom se mu kapky vody vyhýbaly a obtékaly ho nejkratší cestou dolů. Pravou ho chytil níže za jeho taky pěkně napružený nástroj a pak se přiblížil ústy k šíji, ochutnal ji mrštným jazýčkem a šeptnul, přesto tak, aby to on slyšel. „Já si z tebe ukeho vychovám.“

„Nepočítej, že budu hodný a poslušný, proto, aby sis užil, budeš muset taky něco obětovat. I zvíře musíš občas pustit z klece, jinak nebude vděčné a přeběhne.“

Sasukemu se to líbilo, odmítl mu poslušnost teda tu naprostou, smál se na Naruta zvláštním úsměvem: „O to, to bude zajímavější.“ „Co je neposlušné musí se zkrotit.“

Naruto nechtěl zůstat pozadu, chopil se Sasukeho klacku pěně od kořene a pomalu jej začal přetahovat, oba si hleděli až přespříliš vyzývavě do očí. Ještě přitočil méně zaneprázdněnou rukou teplou vodu a pak si jej pevně přitáhl za půlku blíž. Mačkal, promačkával, mnul, hladil a lísal se s ní jak s domácí kočkou, tak samo se cítil Sasuke, opečováván ve předu. Jeho spolužák si dával záležet a on nezůstával pozadu. Nakonec se k Narutovi přiblížil ještě, hlavu stočil na jeho hruď. Blízko tmavé a ztvrdlé bradavky nasál pevnou, naplou kůži a kousal ji, skoro ji jemně přežvýkával jak kočka, když si vychutnává skvělé masíčko.