Za týden?!

Oba dva chlapci stáli nehnutě zaseknutí na místě.
„K sakru, co teď?!!“ hromoval v duchu Sasuke a proklínal se za to, co udělal. Stejné úvahy měl v hlavě i Naruto. Takhle blbě se nechat ošmatávat. Uchihou!

„No tak co?!“ Sakura postávala v čele na místě a podupávala nohou. Nechtěla si tohle přiznat, že by JEJÍ Sasuke mohl něco mít s tím otrapou Uzumakim. Naruto už se chtěl vytratit, když ho černovlasý obejmul kolem ramen.
„Nikdy jste neviděli vzplanutí mezi dvouma mladými muži?!“ začal směšně svojí větou. Zasadil úder. Tohle ani jedna strana nečekala. Ani spolužáci a ani Naruto.
„Sasuke co to kecáš,“ zavčel potichu, aby to slyšel jenom Sasuke. Ten jenom s úšklebkem koukal na ostatní. Najednou se ozvala rána. Všichni klesli pohledy na podlahu, kde se válela růžovlasá dívka. Seklo to s ní při té větě. Ostatní jenom pokrčili rameny, překročili jí a šli se najíst. Ty dva radši neřešili. Tedy aspoň ne před nimi.

Naruto těkal očima mezi ležící Sakurou a stále se šklebícím Sasukem. Na jeho tváři ze objevil mírně zamračený výraz. Odstrčil od sebe Uchihu, který se málem až zakymácel a hleděl na něj teď tázavým pohledem. Světlovlasý jen zavrtěl hlavou.
„Jsi idiot, Sasuke,“ zavrčel pouze a s těmito slovy vyšel po schodech nahoru do vyhřátého pokoje. Vtrhnul dovnitř a bouchnul za sebou dveřmi. Měl vztek, ale zároveň se v něm rodil pocit štěstí. Nevěděl co si o tom, co slyšel dole myslet, ba naopak co by měl v nejbližší době dělat. Jak se k Uchihovi má teď chovat? Má ho odbít nebo prostě podlehnout té touze, která se v něm každý den zvětšuje čím dál víc? S takovými myšlenkami se posadil do okna a hleděl ven na zapadající slunce. Miloval ten pohled. Aspoň v téhle době nemyslel na to co ho trápí. Nemyslel ani na to co ho těší. Nemyslel prostě na nic.

Sasuke stál na stejném místě odkud předtím odešel Naruto a nechal ho tam tak samotného. Jeho výraz se nezměnil. Pořád na něm hrál ten úšklebek jako před pár minutami. Má Naruta tam kde chtěl. Poznal na něm nervozitu, poznal na něm to, po čem touží. Tmavovlasého ale nezajímaly nějaké pocity. Prostě si chce užít. To je nejpřednější. Nad ostatním nepřemýšlel.
„Už velmi brzo.“ pronesl potichu a poté stočil pohled na tu růžovku dole na zemi. Protočil oči a nohou jí odšoupl do rohu ke zdi. Jelikžo nechtěl dál poslouchat kecy spolužáků, které slyšel až tam, namířil do pokoje. Došel ke dveřím, před kterými se mu výraz změnil. Už se nešklebil. Prostě měl ten samý výraz co vždy. Otevřel dveře od pokoje a vešel dovnitř. Nasyktl se mu pohled na sedícího spolubydlícího na okně a na už skoro zapadlé slucne za obzorem. Využil chvilky, když viděl že Naruto ani nezaregistroval to že vešel někdo jiný do místnosti. Pomalým a tichým krokem došel těsně za něj.

„Pěkný výhled,“ pronesl do ticha a díval se do záplavy zlatých vlasů osoby pod ním. Naruto sebou mírně trhl. Pozvedl hlavu a podíval se na Sasukeho. Podíval se do černých očí, do kterých by se člověk mohl propadnout jako do temné noci. Sasuke už nečekal ani chvíli. Chtěl to. Chtěl už konečně cítit jeho na svém těle. Přivlastnil si jeho rty a jemně ho polaskal jazykem. K jeho překvapení Naruto sám pootevřel ústa a dovolil tak Sasukeho jazyku vniknout dovnitř. Ten to jen přivítal. Chytil ho kolem pasu a vyzvedl od okna. Pomalými kroky přešelk jedné ze dvouch postelí a položil ho na ní. Při tom neustále prozkoumával jeho ústa jazykem. Vlezl si nad něj na čtyři a polibky se přesunul na jeho odhalený krk.

V Narutovi se mísily opět pocity touhy a nechutě. Tušil že jedinné o co mu jde je se s ním hlavně vyspat. Ale spolupracoval. Proč? No proč si neužít jednu bezzávaznou noc? Užije si a všechno bude zase při starém. Bude mít aspoň na co vzpomínat. Aspoň něco…

Jejich milování bylo jemné a vášnivé. Oba dva skončili schoulení ve společném náručí a poddávali se říši snů. Oba dva se najednou cítili jinak. Jak? Možná šťastní? Možná.

Paprsky slunce šimraly blonďáka na tváři a on bohužel musel otevřít svá modrá kukadla. Zavyl potichu pod nánosem světla a překulil se na břicho. Zabořil hlavu do polštáře. Po chvíli ji pozvedl, aby vyhledal svého spolubydlícího. Naskytl se mu pohled na ležícího Sasukeho na zemi a dekou přetáhlou až přes obličej. Naruto si pomyslel, že ho v noci asi nejspíš vystrkal z postele, a proto teď leží na zemi. Znovu zabořil hlavu do polštáře a ještě na chvíli usnul. Mezitím, když Naruto spal, zvedl hlavu i Sasuke. Pomalu se posadil na tvrdé zemi a chvíli mžoural okolo sebe. Pohled mu spočinul na zachumlané postavě na posteli. Vybavily se mu vzpomínky na včerejšek a lehce se pousmál. Zažil takovýhle věcí už hodně. S dívkami. Včera poprvé s klukem. Ale bylo to jiné. Jiné než s jakoukoliv holkou ze školy. Možná je to díky tomu že právě muž ví co je pro muže to nejlepší. Koukal ještě chvíli na spícího Naruta, pak se zvedl a oblékl si oblečení. Sesbíral Narutovo oblečení a poskládal mu ho na židli vedle postele. Sklonil se k němu a lehce ho pohladil po tváři. Políbil ho na ní a poté odešel z pokoje dolů do jídelny se nasnídat. Sešel pomalu schody od pokojů, ale před dveřmi jídelny se zastavil. Uslyšel učitele, jak se baví s někým dalším. S dospělým. Nakoukl dovnitř a uviděl jemu známou tvář. Na židli seděl otec Naruta. Tedy ředitel školy.

„Nechcete si to ještě rozmyslet, pane řediteli?“ ptal se Hatake svého nadřízeného. Ten jen zavrtěl hlavou a díval se před sebe. V rukou svíral hrnek s kávou.
„Taková věc se nenabídne každý den. A navíc. Jak víte, on sám to potřebuje. Jeho výsledky jsou mizerné. Obzvlášť v jazycích. Jediná možnost jak dobře prostudovat a porozumět ostatní jazyky je ho poslat pryč tam dke se tou řečí mluví. Naučí se komunikovat a otevřou se mu další dveře,“ řekl celkem rozladěným hlasem ředitel ale i tak si udržoval vážný výraz. Napil se z hrnku a podíval se na učitele okolo něj.
„Nemyslím si, že bude nějak nadšený,“ poznamenal Asuma a vyfoukl kouř z cigarety.
„To si já také nemyslím ale jak jsem řekl. Naruto nemá jinou možnost. Pokud to chce někdy někam dotáhnout a neskončit se základní školou.“ ředitel se po těchto slovech zvedl a položil hrnek na stůl. Podíval se na učitelský sbor a kývnul na rozloučenou.
„Mějte se, přeji pěkný zbytek pobytu a Narutovi zatím nic neříkejte. Jen jsem to s vámi chtěl probrat,“ řekl a rozešel se ke dveřím. Sasuke rychle odběhl od dveří za roh místnosti.

„A kdy by asi měl odjet?“ zeptal se naposledy Hatake a upíral oči na odcházejícího vedoucího.
„Za týden,“ řekl a pak opustil budovu.

Sasuke vytřeštil oči.

„Za týden?“