Začátek …nový spolužák ve třídě

Konoha High School neboli Konožská střední. Jako každý nový školní rok se tu scházeli studenti, každý rok o krok blíže ke svému osudu. Mezi školáky se ovšem našlo jen pár jedinců, co se do „ústavu“ těšili. Většina žáků už seděla ve třídě v lavicích a povídali si zábavné i méně zábavné zážitky z ne moc dlouhých prázdnin.

„Už jde!“ do třídy vběhla růžovlasá dívka se smaragdově zelenýma očima. „Je tady!“ zapištěla a usedla do lavice vedle své blonďaté kamarádky. Neuběhla ani minuta a do třídy vešel zmiňovaný. Uchiha Sasuke. Černovlasý pohlédl po třídě. Uviděl zamilované pohledy skoro všech děvčat. No, skoro. Prostě všech. Na tyto reakce nereagoval jinak než obvykle. Chladný pohled a přešel to bez ohlédnutí. Usedl do volné lavice i přes nabízení místa několik jeho ukvičených fanynek.

„Další nudný rok přede mnou,“ pomyslel si s povzdechem Uchiha a spojil před sebou opřené ruce, o které si následovně opřel bradu.

Za nedlouho se ozval řinčivý zvuk zvonku. Po tomto zvuku se mu rozhodně nestýskalo. Oznamoval akorád dalších nudných 45 minut. Z přemýšlení ho vyrušil až zvuk otevírání dveří a poté pohled na učitele, který vešel do třídy. Jenže něco tu nehrálo. Do třídy nevešel pouze učitel, nebo dokonce ředitel jak je to na každém školním roce ve zvyku. Kousek za ním do třídy vešel i modrooký blonďatý chlapec se třemi jizvami na každé tváři, které připomínali spíš liščí fousky. Byla na něm vidět nervozita, kterou se i přes pohledy každého ze třídy snažil skrýt.

„Vítám vás v novém školním roce studenti,“ začal učitel Hatake a podíval se po blonďákovi, který nervózně přešlapoval na místě.
„V dnešním školním roce jsme u nás přivítali nového studenta. Jmenuje se Naruto Uzumaki a bude nová posila vašeho třídního týmu. Doufám, že mezi nás zapadne,“ usmál se učitel pod rouškou, pod kterou skrýval svojí tvář.
„Naruto můžeš se jít posadit. Jak vidíš tamhle vzadu u Sasukeho je volné místo,“ kývnul k sedícímu Uchihovi Hatake a usedl za svůj učitelský stůl, neboli chceme tomu, katedru.
„Hai,“ přikývl skoro až vděčně Naruto, jak byl rád, že po něm učitel nechtěl něaké proslovy jako na jeho předchozích školách. Ano přesně tak. Naruto nebyl zrovna student, který by vynikal svým prospěchem a chováním. Problémů měl nad hlavu. Z několika škol ho vyloučili. A co hůř. Teď ho dají ke všemu na školu, kterou řídí jeho otec.

Rychlejším krokem přešel k lavici a sedl si vedle černovláska, který po něm po oku kouknul. Pak opět otočil svůj pohled před sebe, jako by ho blonďák nadále nezajímal. Učitel jako každý rok začal s přednáškou o novinkách ve škole, o předmětech, které je čekají pro tento rok a o bezpečnosti v areálu školy. Hodina utekla a zazvonilo v tomto roce na první vytouženou přestávku. Třída se během rekordního času vyprázdnila a studenti obsadila svá obvyklá místa na chodbách a jinde po škole. Jako jediní ve třídě zůstali právě dva chlapci v jedné z posledních lavic. Uzumaki seděl zaraženě na židli a koukal do desky stolu, div do ní nevypálil očima díru. Sasukeho ho sjel až skoro pobaveným pohledem.
„Nějakej nervózní…“ prohodil jen a dál si opíral bradu o spojené ruce. Blonďák až překvapeně zamrkal, že na něj vůbec někdo promluvil.
„Ehm, trochu,“ zamumlal a dál propaloval dřevo očima. Uchiha se jen ušklíbl.
„Další srábotka do řady,“ řekl posměšným tónem hlasu a jeho pohled se neměnil.
„Kdo je u tebe srábotka?!“ Sasuke se až zarazil, že ten kluk umí dát dohromady takovouhle větu kromě přikyvování a mručení.
„No ty. Jseš jak vyklepanej ratlík,“ zaškebil se a upřel na něj svůj pohled. Uzumaki se zamračil a otočil svůj pohled jiným směrem než byl ten Uchihův. Neměl nervy na narážky podobné těm, které mu právě Uchiha řekl.

Spolužáci se opět nahrnuli do tříd, včetně fanynek Uchihy, které kolem něj procházely jako po molu. Uchiha ovšem ani po jedné z nich opět ani pohledem nezavadil. Do třídy vešel i učitel a začal s dalšími přednáškama o školním řádu. Každý ze třídy se už po 10 minutách řečí učitele modlil aby každou chvíli co nejdříve zazvonilo na konec vyučování a oni se opět mohli odebrat domů a připravit se psychicky na další školní den. Když konečně zazvonilo všichni div nevylítli ze školy. I jako předtím, poslední dva kteří se odebrali ze třídy nebyl nikdo jiný než Uzumaki s Uchihou. Naruto se rozešel po chodbě směrem k ředitelně. Z místnosti vylezl ředitel školy. Až teď Uchihovi došlo komu mu tolik blonďák připomínal. Ti dva jako by si z oka vypadli.
„Tak jak proběhl tvůj první den?“ zeptal se ředitel Namikaze a zamkl dveře od ředitelny. Sasuke jen tiše poslouchal rozhovor a zandával si věci do skřínky za rohem.
„Ale jo. Šlo to,“ prohodil, jen aby se neřeklo Naruto a podíval se na něj.

„Šlo to? To nezní zrovna dvakrát nadšeně,“ uchechtl se ředitel. „Víš že chci aby se tu měl můj synek dobře ne?“ rozcuchal Naruta a rozešel se po chodbě směrem ven ze školy. Naruto otce následoval až ven před školu, kde následovně nasedl společně s ním do auta a odjel domů. Sasuke zavřel dvířka od skřínky a opřel se o ně zády. Na tváři se mu usadil lehký úšklebek.

„Tak synáček ředitele jo?“