Záchrana a trest

Záchrana a trest

„Ehm, ehm,“ odkašlal si Ludwig, když jej dovedli k princi tamějšího království. Žádná odezva. Odkašlal si tedy ještě jednou o něco hlasitěji. Tázaný vzhlédl od svého počítače, ale když zjistil, že to není ta nová manga, kterou si objednal, vrátil se ke své četbě. Četl, pomalu překlikával z jedné stránky na druhou. Ale pak se náhle zasekl, pomalu otočil hlavu směrem k návštěvníkovi, zděšením vyvalil oči tak, že vypadaly třikrát tak velké a vykřikl. Bylo to tak hlasitě a nečekané, že i Lui se lekl. Chris se ještě pro jistotu podíval na obrazovaku, pak zpátky na prince. Takhle to zopakoval ještě asi dvakrát.

„Ty-ty-ty jsi princ Ludwig?!“ zeptal se třesoucím se hlasem.

„Jistě, toto je mé ctěné, slavné a všemi známé a oblíbené jméno.“

„Vážně, opravdový princ Ludwig. Krásnější než v manze, povaha taky naprosto totožná a jméno taky…Já mám problém, a ty mi musíš pomoct…“

„Já nemusím nic.“

„Ale tohle se ti bude líbit. Můj velký problém je svatba.“

„Svatba?“

„Ano, svatba. Mám si vzít princeznu Albertinu, ale i když má úžasnou velikost F, já si jí vzít nechci.“

„Velikost F? O tom by se dalo uvažovat…Dobře, co mám dělat?“

„Pomůžeš mi se jí zbavit!“

„Na to by ti stačila tvoje tvář…“

„Ale já jsem přesvědčený, že jí to dostatečně nevyděsí.“

„Dobrá, ale pak si chci…“

„Nemusíš to vyslovovat. Jistě, že budeš moct,“ zašeptal Chris jako kdyby je mohl někdo slyšet.

***

Příští den přijela princezna Albertina se svou služebnou. Jen co vešly, přihrnula se černá Albel k princi Ludwigovi.

„Ó, jak krásná tvář, ladné pohyby. Vy jistě musíte být princ Chris, že?“

„Ne, musím vás zklamat, ale já jsem princ Ludwig a jen tak jsem projížděl kolem.“

„Chcete mi naznačit, že támhleto je princ? A ještě ke všemu princ Chris?“ zděšeně vykřikla princezna Albertina.

„Ano, pochopila jste to velmi dobře. To je váš budoucí manžel, princ Chris.“

„Ne, tak to odmítám. Ani kdyby měl sebevíc peněz a moci, tohle zjevení si nevezmu. Albertino, odjíždíme.“

„Ano, princezno Albertino,“ pípla bílá Albel. Vzala kufry a odnesla je ke koním.

„Sbohem, princi Chrisi. A co se týče vás…doufám, že se ještě uvidíme…vrrr,“ mrkla princezna na Luie a odešla za svou služebnou. Princové opět osaměli.

„Děkuju ti z celého tvého srdce.“

„Říkal jsem, že na to bude stačit tvoje tvář.“

„O tom jsem byl také přesvědčený…“

„Cože?! Tak proč jsem tu musel taky tvrdnout?“

„To se hned dozvíš…“ přistoupil Chris k Ludwigovi. Ten stál jak přikovaný, když ale k němu Chris vztáhl ruku, začal raději couvat. Smůla byla, že kousek za ním byla zeď a on do ní přirozeně narazil. Chris se k němu blížil se stále vztaženou rukou. Pár centimetrů od něj se zastavil, jednou rukou zajel pod Luiovu košili a druhou na jeho hýždě. Pak přiblížil své rty k Luiovým a chystal se ho políbit. Když v tom do komnaty oknem vlétla Dorothea, uviděla tu scénu, rozpálila se a vrhla se na Chrise.

„NEDOTÝKEJ SE MÉHO PRINCE!!!“ řvala jak smyslů zbavená a mlátila otaku prince hlava nehlava. Právě včas. Výjimečně jsem rád, že tu je. pomyslel si princ, ale nahlas řekl jen:

„To stačí, odcházíme.“

„NÉÉÉ!!!“ křičel zoufalý otaku princ.

„Zmlkni.“