Zákusek

,,Takové mrhání.“ posteskne si trpce Shiki a slízne pár karmínových kapek, které se řinou Ichijou z pořezaného prstu. Ani jediná kapička nesmí přijít na zmar, to by bylo obrovské plýtvání a to Shiki nemůže připustit. Zvlášť, když je to krev Takumy.

,,Shiki,“ ozve se po chvilce laskání ukazováčku blonďatý upír. Senri se svýma rudýma očima podívá nahoru na Ichijou a mlsně si olízne rtíky. Shiki nemůže zapřít, že to udělal schválně. Ichijou to ví, ale i tak se mu hra, kterou Shiki začal rozehrávat, líbila. Hodlal udělat další tah a tak si záměrně prsty promnul mezi sebou, až se mu pramínek krve spustil po prstech na dlaň a dál mu stékal přes zápěstí dolů. Senri využije příležitosti, přivine si blonďáka k sobě, chytí jej za pas a volnou rukou si přidrží Ichijou ještě za loket, aby měl lepší přístup k červené tekutině. Opatrně smočí rty v horkém pramínku, pohyb po ruce Ichijou zastaví teprve na zápěstí. Užívá si souhru svalů, když Ichijou pohne prsty. Kdyby teď zatnul tesáky pořádně hluboko, ztratil by nad nimi Ichijou náhle kontrolu. Ublížit mu ale nechce, i když by se mu takové zranění rychle zahojilo. Od poslední čmouhy krve se dopracuje až k říznutí. Věnuje letmý polibek rozšklebené ráně, která už se začala postupně zatahovat. Když je Takumova ruka čistá od krve, Shikiho oči se opět zakalí barvou ocele.

,,Jak Ti chutná?“ optá se Ichijou, aby se následně naklonil a ochutnal vlastní krev, která zůstala Shikimu na spodním rtu. Senri se ani nehne, čeká, co udělá Ichijou dál.

,,Tvá ruka sjela nebezpečně nízko, Shiki.“ Zasměje se. Opravdu. Ruka, která ho držela kolem pasu, přesněji její dlaň sklouzla na zadní kapsu jeho kalhot. Shiki té poznámce nevěnuje příliš velkou pozornost a se zalíbením si prohlédne jeho šíji.

,,Máš hlad?“ odtuší Ichijou. Odpovědi se mu nedostane, hnědovlasý upír jen dál hltá každý jeho pohyb, gesto nebo výraz. Zatím přemýšlí, co mu na to tak asi odpoví?

,,Jen chuť.‘‘ odpoví.

,,Nejdříve ale dort,“ ukáže směrem na stůl a talíř, kde stojí dort a vedle něj leží zakrvácený nůž.

,,Ichijou,“ zažadoní Shiki, ale jeho prosebný tón mu moc nepomůže. Ichijou se jedním rychlým pohybem vymaní z jeho chabého sevření a nekompromisně ukrojí kousek z dortu. Zdobí ho bílá poleva, kraj je obehnaný zeleným marcipánem v podobě šlahounu s růžovými lístky a jednou drobnou červenou růží poskládané z tenkých cukrových plátků. Jen ten zelený had trochu připomíná ostnatý drát, jenž má snad za úkol chránit křehkou květinku, která láká k sezobnutí jako první.

,,Tu máš.“ Podá nekompromisně a s úsměvem talíř svému příteli. Hnědovlasý mladík pokrčí rameny. Nedá se nic dělat, bude to muset nejprve sníst, aby po aperitivu dostal hlavní chod.

,,Nesedneme si?“ ukáže na altánek obepnutý růžemi, kde kupodivu, k umístění altánu, nikdo nebyl. Proč ne, řekne si Ichijou a následuje Senriho do zapadlého koutu zahrady. Je tu celkem tma, světlo od osvětlení hlavní cesty se sem skoro nedostane, a když už, zanechá na stole přes různé listoví jen bílé skvrnky. Senri si provokativně sedne naproti Ichijou, vidličkou začne pomalinku odkrajovat kousek po kousku dortu, načež ani jednou nespustí z druhého upíra oči. Ostatně, tohle je jeho běžný styl jídla. Když nejí pomalu, nejí prakticky vůbec, pokud ho Rima nedonutí sníst alespoň krabičku pocků. Nebýt vlastně jí, je ještě víc kost a kůže.

,,Ach jo,‘‘ povzdechne si Ichijou když uvidí, že se při své nepozornosti Shiki umazal šlehačkou. Posune se kousek k němu, nejprve prstem setře zbytek našlehané hmoty a teprve potom vytáhne kapesník a místo mu otře. Jakmile se ale nakloní k Senrimu blíž, ten nehodlá už na nic čekat, natáhne se k němu, lehce mu odfoukne pramen vlasů, co má na uchu a rty zamíří přes lalůček až na krk.

,,Nedočkavče,‘‘ vydechne Takuma, jakmile ucítí dotyk Shikiho tesáků na krku. Dotek špičatých upířích zubů na chvíli vystřídá Senriho jazyk, párkrát mu přijede po jemné pokožce jeho šíje a pak náhle přestane.

,,Můžu?‘‘ optá se zčistajasna Shiki. Ichijou se ušklíbne a ještě víc mu nastaví krk. Teď už si je stoprocentně jistý, že to Takumovi nebude vadit. Vlastně mu to nikdy nevadilo a Shiki se ho ptal už jen ze zvyku. Ichijou přišlo vždy zvláštní, jakým způsobem se Shiki ptá a pak už je jen slyšet zvuk, jak zuby zajíždějí do pokožky a druhý upír, jak srká krev. Nebylo to ale nic, na co by se nedalo zvyknout, vlastně se mu to časem i líbilo. Pohladí Shikiho po tváři, načež Shiki přeruší spojení s jeho tělem a rozpačitě se zadívá na tvář Takumy. Ten na nic nečeká, přehodí si mu nohy přes klín, sedne si k němu stranou, na které mu teče malinovka, jednou rukou ho obejme kolem krku a tou druhou si odhrne zakrvácené vlasy.

,,Mmm,‘‘ zazáří Shikiho oči do tmy. Nenechá se dlouho pobízet a znovu se zakousne na to samé místo. Životadárná tekutina je všude, Shikimu teče nejen po bradě, ale natekla i Takumovi za košili. Senri už ze zvyku ví, kdy má přestat. Nechá Ichijouův krk na pokoji a hřbetem ruky si otře zakrvácená ústa.  Pořádně se nadechne, pach krve je všude. Ichijou si tře místo, kam ho Shiki kousnul a potutlně se usmívá.

,,Shiki, nevídej se na mě tak.‘‘

,,Jak?‘‘ usměje se nevinně hnědovlásek.

,,Ty víš, jak a taky víš, co se pak většinou stane.‘‘