Zkouška

„Taiyo?“ zeptal se opatrně Ichigo. Taiyo se na něj jenom usmála a napjatě čekala, co udělá. Trochu se toho bála. Přece jen, byla skoro rok pryč a on o ní vůbec nevěděl.

„Ty blbko jedna! Kde jsi sakra byla? Ty si myslíš, že jsem si nedělala žádný starosti? Já se probudil u tebe v posteli a ty jsi nikde nebyla. Vůbec jsem netušil, co se vlastně stalo, dokud mi to necvaklo! Já měl o tebe strach, chápeš to? Tohle mi už nedělej! Teď se ještě dovím, že kouříš? Je tohle normální?“

Ichigo chtěl pokračovat dál, ale přerušil ho polibek, který mu na rty vtiskla Taiyo.Když se vzpamatoval, zase stála opodál a dělala jako by nic.

„Tai,“ vydechl Ichigo a jemně ji sevřel v náručí.

„Chyběla jsi mi.“

„Já vím, ty mě taky,“ odpověděla Taiyo a usmála se. Měla chuť brečet. Tohle se nestává každý den…

„Pojď, seznámím tě s někým,“ řekl tiše Ichigo, když se od sebe odtrhli.

„Rukio!“ zařval Ichigo na celej dům, dokud nevylezla Rukia.

„Co chceš Ichi-“ zarazila se Rukia a podívala se na dívku, která se na ní nervózně usmívala.

„Ty budeš Taiyo viď,“ usmála se na ní Rukia a podala jí jemně. Taiyo se usmála a pevně její ruku sevřela ve své. Vypadalo to, že by si mohli rozumnět.

„Musím do Soul Society,“ řekla Taiyo, když seděla s Rukiou a s Ichigem u něho v pokoji a vyprávěla jim, co se vlastně naučila.

„Proč?“ nechápal Ichigo.

„Protože si musím nutně promluvit s vedoucím kapitánem. Řeknu vám, kdo jsem. Já sama jsem to netušila, až mi to řekla moje matka, která má úplně stejnou krev jako já. Zdědila jsem to po ní, ale sama mi řekla, že jsem o hodně silnější než ona sama. Můj úkol je chránit Soul Society. U nás v rodině se vždycky dědily síly, které dovolovali ovládat elementy. Čekalo se, až bude Soul Society v nebezpečí. Teď nastala ta doba. Vypadá to, že ho chce někdo úplně zničit. Vím, několikrát to tu už bylo, ale teď je to o hodně vážnější, protože mi matka řekla, že se objevil nový druh lidí. Nevíme o nich nic, jen víme, že existují. Ten, jak tě málem zabil Ichigo, byl jeden z nich,“ dopověděla Tai a zadívala se na Ichiga.

„Já jsem si to myslel. Bylo mi to divný, protože nikdy jsem neviděl nikoho jemu podobného,“ řekl zamyšleně Ichigo.

„Dobře,“ prohlásila Rukia, „vypadá to vážně, to znamená, že tě ještě dnes, co nejdřív vezmu do Soul Society a ohlásím tě u vedoucího kapitána. Musíš mu všechno říct, ale počítej s tím, že bude chtít vědět, jaké síly ovládáš.“

„Počítám s tím.“

°°°

„Tak jsme tady,“ řekla Rukia a chtla Taiyo za ruku. Rychle běžela, až k místu kde se nacházel vedoucí kapitán. Vůbec nečekala, že hned jak ohlásila, kdo s ní přišel, jí přijme.

„Konichiwa,“ sklonila hlavu Taiyo a předstoupila přímo před něj. Rukia decentně opustila místnost a čekala před dveřmi.

„Už jsem kdysi slyšel o lidech, jako jsi ty. Měli nás chránit jen v nejhorším případě, ale jelikož to nikdy nebylo tak vážné, nebylo to nutné. Takže vlastně ani já pořádně nevím, co někdo jako ty dokáže. Budu to chtít vidět. Velmi na tom záleží, musím vědět, jestli do tebe mohu vložit mou důvěru,“ řekl vážně kapitán.

Taiyo jen kývla hlavou a následně mu všechno pověděla. Sama byla překvapená, když zjistila, že ani nejvyšší kapitán nic neví o nadcházejícím nebezpečí jak pro Soul Society, tak pro skutečný svět.

„Tak tohle už je kritická situace, nebudeme nic zdržovat, chci aby si mi předvedla ,co umíš, co jen vím, je to, že bys měla být silnější než většina kapitánů, za 15 minut na bojišti, Rukia ti ukáže, kde to je, já ti zatím přivedu tvého soupeře.“

Taiyo se usmála a vyšla ven, kde na ní čekala Rukia.

„Tak co?“

„Máš mě prý dovézt na nějaké bojiště, chce vidět, co dokážu,“ odpověděla Taiyo.

„Mno, víš, to chceme vidět všichni,“ usmála se Rukia a rychle ji přivedla na bojiště. Taiyo si překvapeně všimla, že tam ten kapitán, se kterým mluvila už je spolu s několika dalšími lidmi.

„Právě včas, pojď, představím ti tvého soupeře,“ řekl kapitán, když spatřil Taiyo, která se k nim pomalu blížila.

Když Taiyo přistoupila blíž, vyšel před ní takový malý bělovlasý kluk.

„Tohle je tvůj soupeř, Hitsugaiya Toushirou, kapitán 10. divize.,“ představil mu jí kapitán.

„Kapitán?“ řekla nahlas Taiyo, než se sklonila s k Toushirouvi a a ještě dodala: „Nejseš nějak malej?“

Taiyo rychle odskočila, když postřehla, že se ten prcek nějak rozčílil.

´Asi nemá rád, když se mu to připomíná,´ pomyslela si soucitně Taiyo a postavila se do bojové pozice. Co všechny překvapilo, bylo to, že meče měla pořád pevně upevněné na zádech a ani je nevytáhla, jenom se postavila, rukama si dělala obranu těla. Jediné co udělala, bylo, že odhodila plášť.

„S holýma rukama, proti mně moc nezmůžeš, holka,“ řekl naštvaným hlasem Toushirou a vytáhl meč. Taiyo mu vůbec neodpovídala, jenom se usmívala.

„Co to-“ nedopověděl kapitán 8. divize Kyouraku Shunsui a jen uchváceně se díval na dívku před sebou. Nedokázal pochopit její sílu. Kapitánem byl už hodně dlouho, ale něco takového ještě nikdy neviděl. Kolem dívky se hned, jakmile Toushirou zaútočil, roztančilo neuvěřitelné množství ohně. Jen při nepatrném okamžiku rozeznal její oči, z kterých šlehal oheň. I když byl Toushirou na kapitána velmi schopný, nedokázal se vyrovnat její rychlosti, díky které se dokázala vyhýbat všem jeho útokům. Bylo jasně vidět, že má oheň pod plnou kontrolou. To, co ho překvapilo ještě víc, bylo, že když se Toushirou pořád na ní nemohl dostat, zasáhl ho neuvěřitelný vítr, který ho zvedl do výšky a mlátil s ním všemi směry.

„To by stačilo,“ řekl vrchní kapitán a pokynul Taiyo.

Taiyo kývla hlavou a před překvapenými pohledy všech přítomných nechala Toushira opatrně snést dolů.

„Ty dokážeš ovládat dva elementy?“ zeptal se Taiyo vrchní kapitán.

„Ano, je to nezvyklé, ale pomáhá mi to, protože díky tomu mám mnohem větší sílu, co teda říkáte?“ zeptala se Taiyo.

„Máš mou plnou důvěru, od téhle chvíle jsi součástí Soul Society,“ odpověděl kapitán a ihned na to odešel.

Taiyo se za ním jen dívala, než jí vyrušil hlas: „To je u něho normální, na to si zvykneš, neboj,“ řekl jí mile nějaký kapitán s růžovým pláštěm, který následovně dodal: Mimochodem jsem kapitán 8. divize Kyouraku Shinsui.“

„Nerina Taiyo, těší mě,“ usmála se Taiyo a přijala nabízenou ruku. Vypadalo to, že to nebude zas tak špatné. Pár příjemných lidí se tam snad najít dalo.

Jenže si nevšimla pohledu, který na ní vrhal nějaký shinigami. Nevšimla si, jak v jeho pohledu bleskla touha. A toho večera toho samého dne si nevšimla, jak ji onen muž pronásleduje…