Anime a manga fanfikce

    To ráno bylo neuvěřitelně klidné; všude panovala jakási melancholická nálada, ulice byly liduprázdné a jediné, co občasně rušilo dokonalé ticho, byla auta, která projížděla městem a pokaždé zavinila menší pandemonium mezi suchým, spadaným a nádherně žlutohnědým listím.

    Náhle v dálce kdosi práskl oknem, někde zaštěkal pes a krátce po tom se ozval dětský pláč. Záhy to všechno ztichlo a po chvíli se na obzoru objevily tři děti – dva kluci a jedno děvče, které kráčelo mezi chlapci a pevně je drželo za ruce. Černýma očima hledělo přímo před sebe a tvrdohlavě táhlo oba kluky dopředu, kteří ji sice následovali, ale nedělali to nijak ochotně. Tvářili se nejistě a neustále si vyměňovali pohledy.

    „Mikaso, jseš si jistá, že jdeme správným směrem?“

    Menší z chlapců sebou vylekaně trhnul, když harmonickou krásu podzimního dne nečekaně prořízl vysoký hlas jeho kamaráda. Dívka však nehnula ani brvou a dál neústupně šla dopředu.

    „Naprosto,“ pravila a náhle prudce zabrzdila, takže do ní zezadu oba kluci nabourali a s tupým zvukem se srazili čely.

    „Doprava,“ zavelela Mikasa, pevněji stiskla dlaně svých kamarádů ve svých a dál pokračovala v cestě.

    Hnědovlasý chlapec si se zasyčením přitiskl ruku na naražené místo a mrzutě upřel pohled na dívčin zátylek.

    „Ty nás tou svou péčí jednou zabiješ,“ zamumlal tak, aby ho slyšel jen jeho soused, který si rovněž opatrně ohmatával bouli na čele. Trochu hystericky se zachichotal a krátce přikývl.

    „Co se děje?“ zareagovala okamžitě Mikasa a ostražitě se na kluky ohlédla.

    „Vůbec nic,“ ubezpečil ji jeden a druhý horlivě přitakal. Dívka si je změřila nedůvěřivým pohledem, ale nakonec se k nim pomalu otočila zády. Chlapci úlevně vydechli.

    „Už jsme skoro na místě, nezdržujte.“

    A byli. Zastavili se před masivní budovou, kolem které tvořil ohradu starodávný železný plot. Příjezdová cesta byla široká a nejspíš byla určena jak pro lidi, tak i pro vozidla; brána, která uzavírala vstup, byla vysoká a budila respekt.

    Po chvilce váhání Mikasa pustila ruce kamarádů a rázně si to nakráčela  přímo před ni. Strčila do ní a brána se se skřípěním podvolila.

    „Na co čekáte? Pojďte.“

    Všichni tři proklouzli škvírou a dívka za sebou opět opatrně zavřela.

    Note