Znuděný

„Shito~o!“

Shito zaúpěl, když uslyšel hlas stříbrovlasého zombie.

„Co chceš?“ optal se ho, aniž by zvedl pohled od knihy.

„Shito, já se nudím. Pojď něco dělat,“ postěžoval si Chika a posadil se k němu na gauč.

„Jako co?“

„Nevím… Něco.“

„Tak se vrať, až něco vymyslíš.“

„Jenže to je ten problém! Nic mě nenapadá!“

Shito si povzdechl, sundal si brýle, aby se mohl podrbat na nose. „To je tvůj problém, ne můj, Akatsuki.“

„Ale Shito…“

„Žádné ale. Jdi pryč. Čtu si.“

Několik minut uteklo v tichosti. Shito zvedl pohled a zjistil, že na něj Chika zírá.

„Co?“ zavrčel.

„Nudím se.“

„O tom už jsme se bavili. Jdi otravovat Michiru.“

Chika trucovitě našpulil pusu. „Jenže ta je na rande se Sotetsu.“

„To mě nezajímá. Prostě odejdi.“

„Jenže já chci něco dělat! Cokoliv! No ták, Shi—mph!“

Byl přerušen Shitovým jemným polibkem na jeho rty. Shito se odtáhnul, vzal knihu, vstal a málem opustil místnost ještě před tím, než byla Chikova mysl schopna zařvat: „Co to sakra bylo, ty hajzle!‘‘

Shito se otočil a s úšklebkem se na něj podíval. „Říkal jsi, že chceš něco dělat. A tohle bylo něco, no ne?‘‘

Shito odešel, zatím co tam Chika pořád seděl, jeho mozek se stále snažil zpracovat, co se právě stalo. Náhle mu na tváři naskočil velký záludný úsměv. „Hej, Shito! Zase se nudím!‘‘