Zpátky domů
by IberisSwen se potichu modlil, aby to ukončil Aireen, protože sám už na to neměl sílu. Když mu zasténal v náručí po druhé, jen v duchu zaúpěl a spolu s ním se svezl po zdi.
„Nejseš zrovna špatný učitel,“ zamumlal Aireen a pevně se na něj přitiskl.
Swen se jen tiše zasmál a sklouzl rty na jeho krk, který začal obdarovávat jemnými polibky.
„Buch buch,“ ozvalo se klepání na dveře.
To probralo oba dva. Aireen se od Swena zděšeně odtáhl a hlavou se mu honily různé myšlenky.
Swen bleskově vstal a otevřel dveře. Když v nich uviděl stát nádhernou ženu s tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima, zoufale se obrátil zpět na Aireena. Tohle byl problém.
„Swene, drahoušku,“ zacvrlikala žena a vrhla se mu kolem krku. Swen jí jen tak tak zachytil do náručí. Jen co ucítil její rty na těch svých, uslyšel prudké prásknutí dveří od Aireenova pokoje. V duchu si jen zoufal. Tohle teda moc nedomyslel. Nejdřív se tu s ním líbá a bůh ví jak by to dopadlo, kdyby nepřišla ta otravná ženská. Na jednu stranu byl neuvěřitelně překvapený, že Aireen spolupracoval, ale na druhou stranu byl hrozně naštvaný, že to udělal. Vždyť to nebyl jen tak obyčejný kluk. Tohle prostě nejde.
„Co tu děláš, Taro?!“ zavrčel na ní temně, hned, jak se od něj odlepila.
„Ale, neozýval jsi se, tak jsem si řekla, že se za tebou zastavím,“ zamrkala očima Tara.
„Neříkal jsem ti, ať sem nechodíš?!“ zabručel Swen a odtáhl se od ní.
„Copak už mně nemiluješ?!“ zakřičela na něj Tara se slzami v očích.
„O lásce tady ani jednou nebyla řeč, můžu tě poprosit, abys odešla a už se nevracela?!“ podíval se na ní chladně Swen a začal jí pomalu strkat ze dveří.
Tara se na něj šokovaně podívala. Jen ona zaregistrovala, jak se za ním objevil Aireen a zvědavě je pozoruje.
„To už nechceš být se mnou? Já myslela, že se ti sex se mnou líbil, vždycky si u toho křičel, jako by tě někdo. Myslela jsem, že ti stačím,“ zamumlala naoko smutně Tara.
Swen se na ní jen nechápavě podíval. O tom, že za ním stojí Aireen, neměl ani tušení.
„Je to kvůli tomu klukovi že jo? Kvůli tomu harantovi, na kterého nedáš ani dopustit,“ zakřičela naštvaně, když se od něj nedočkala odpovědi.
„Takhle o něm nemluv a vypadni odtud,“ zavrčel Swen a bleskově ji vyhodil z bytu.
„Tohle si nenechám líbit, toho budeš litovat,“ zařvala Tara a zdrhla pryč.
Swen se opřel zády o dveře a svezl se po nich dolů. Tohle mu tak chybělo. Žárlivé scény. S tou holkou si vyšel párkrát jen pro to, aby své myšlenky odpoutal od Aireena, protože na něj myslel v jednom kuse a to ho štvalo.
„Hezký divadlo, cvičili jste to dlouho?“ probral Swena z rozjímání Aireenův hlas, který bodal jak jehly.
Pomalu zvedl hlavu a podíval se na něj. I když se to Aireen snažil skrýt, bylo na něm vidět, že se snaží zakrýt zklamání a bolest.
„Jo dlouho,“ odpověděl Swen a postavil se, „a příště mě už laskavě nešmíruj,“ dodal ještě naštvaně. Byl naštvaný na všechny a všechno okolo. Štval ho celý svět. Prudce prošel kolem Aireena a znechuceně se zavřel do koupelny, kde na sebe pustil ledovou vodu. Doufal, že ho to aspoň trochu probere.
Aireen mezitím zůstal šokovaně stát na jednom místě a neměl nejmenší ponětí, co má dělat. Co to sakra mělo znamenat? Nejdřív mě tady svádí, pak přijde jeho holka a pak mě seřve? Co je tohle za moresy?
„Ale já už toho mam akorát tak dost,“ zamumlal si potichu Aireen a rychle vyběhl z bytu. Potřeboval pryč. A hodlal být pryč tak dlouho, dokud alespoň trochu nevychladne.
Aireen se jako obvykle zastavil v parku, kam tak rád chodil. Ta zeleň kolem něj na něj měla utišující účinky. Jakoby tam prostě patřil. Občas měl pocit, že do tohoto světa nepatří a navíc si připadal, že mu někdo velmi důležitý chybí, že má někde někoho na kom mu velmi záleží a pro koho by byl schopný se obětovat. Ale když se na tuto myšlenku upoutal víc, měl pocit, že se mu rozskočí hlava.
Aireen zvedl hlavu a podíval se kolem sebe. Ani si nevšiml, že se setmělo. ‚Už tam byl docela dlouho. Ale zpátky se mu vůbec nechtělo. Upřímně by tady rád zůstal celou noc, jen aby nemusel být v blízkosti toho namyšleného ignoranta. Vůbec se mu nelíbilo, co s ním jeho polibky udělaly. A navíc mě výčitky svědomí, že to všechno dovolil a navíc sám ho povzbuzoval v další činnosti. Styděl se sám za sebe. Takhle lehce podlehnout. Slíbil si, že už se to nikdy nestane…
Aireena z rozjímání probral šíleně úzkostný pocit, který se zmocnil celého jeho těla. Cítil jak se třese. Měl nejasný pocit, že ho někdo pozoruje a že mu hrozí neuvěřitelné nebezpečí. Když se kolem sebe podíval pozorněji, jakoby viděl nějaké stíny, které se ploužily kolem něj. Roztřeseně se postavil na nohy. Měl v úmyslu odtud odejít. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Jen co udělal jeden krok vzad, uviděl záblesk černého blesku, který přistál těsně vedle jeho nohy. Okamžitě se zarazil a šokovaně se podíval před sebe. Teď už vše viděl jasněji. Přímo před sebou uviděl stvoření, které si myslel že neexistuje a on jej nikdy neuvidí. Přímo před ním stál temný elf a zle se šklebil.
„Došli ti slova hošánku?“ tázal se neznámý a jeho úšklebek se ještě rozšířil.
„Kdo jsi?“ zašeptal Aireen a sám sobě nadával za přiškrcený hlas, který se mu vydral z hrdla.
„Tvoje noční můra, drahoušku,“ odpověděl neznámý a o vteřinu později stál těsně vedle něj.
„Co chceš?“ zeptal se Aireen už trochu normálním hlasem.
„Víš, že jsi vážně krásný? Ty by si stál za hřích a pán by se nemusel nic dozvědět…“ šeptal mu elf do ucha. Aireen jen nasucho polkl a podíval se na něj zblízka. Elf měl oči černé jak černočerná tma a jeho vlasy mu spadaly až do půl zad. Byly snad ještě temnější než jeho oči. Všiml si, že je celý oblečený v černé barvě a jeho pokožka byla tak bílá, že si myslel, že tohle stvoření snad ani neví, že nějaké slunce existuje.
„Co ode mě chceš?“ řekl Aireen už důrazněji.
„Tvou smrt,“ naklonil se k němu blíž elf a na důkaz svých slov mu přiložil ke krku dýku, jejíchž ostří se i v té tmě neuvěřitelně lesklo.
„A kdo říkal, že nse nechám tak snadno zabít?“ otázal se Aireen.
„Já o tobě vím všechno, drahý Aireene, nemusíš se snažit mě napálit,“ usmál se elf.
Aireen v duchu zaúpěl. Tak tohle mu nevyšlo. Top ale znamená, že mu asi opravdu hrozí nebezpečí.
„Bože, šílím po tobě touhou,“ zašeptal elf a stiskl mu rty ušní lalůček. Aireen proti své vůli zasténal. Z toho elfa vyzařovala touha na míle daleko.
„Vypadni od něj,“ ozval se temný hlas plný potlačované zlosti.
Elf se jen nepatrně obrátil a usmál se ještě víc.
„Swene, říkal jsem si, kde se touláš. Že necháš toho svého mazlíčka tak neopatrně venku v noci samotného.“
„Jo, jasně,“ zabručel Swen a pak udlal něco tak neuvěřitelného, že Aireenovi spadla čelist snad metr hluboko. Z jeho ruky vyšlehl proud světla, který byl tak podobný tomu elfímu, jen měl jasně zelenou barvu. Aireen ulehčeně vydechl, když od něj elf odskočil. Měl v úmyslu potom Swena pěkně seřvat, protože ta jeho střela dopadla tak blízko, že cítil tu neuvěřitelnou sílu.
„Teď není čas na rvačky,“ řekl elf a začal pomalu mizet, ale ještě před tím se neviditelně přemístil k Aireenovi a zašeptal mu do ucha: „Tebe si nenechám ujít, budeš můj.“ A pak zmizel.
Swen se pomalu přiblížil k Aireenovi a dal mu pořádnou facku.
„Až budeme doma, tak tě zabiju já sám!“ zařval na něj, vzal ho za ruku a táhl ho za sebou.
***
„Nechceš mi vysvětlit, co se to sakra děje?“ začal na něj Aireen křičet hned jak se za nimi zabouchly dveře.
„Fajn, ale ještě před tím ,si nemohu odpustit kázání. Víš, co se mohlo stát, kdybych tam nepřišel? Už by si tady nemusel bát. Ten elf tě mohl o život připravit stejně snadno jako já. Co sis myslel? Neumíš bojovat, neumíš vůbec nic, jsi jen trouba, který neustále štve lidi kolem sebe,“ nadechoval se Swen k dalšímu pokračování.
„Fajn, dobře, tohle by ti šlo. Furt mě jenom komandovat. Ale tohle si nech na jindy. Jak jsem měl sakra vědět, že mě chce zabít mytologické stvoření, o kterém jsem si doteď myslel, že žije jen v pohádkách pro děti na dobrou noc?“ přerušil ho Aireen se zvednutým obočím. Swen se na něj zaraženě podíval. Smutně si uvědomil, že ten spratek má pravdu.
„Fajn, vysvětlím ti o co jde. Jsi korunní princ jedné země, která se nachází v jiné dimenzionální rovině. A teď si jdi sbalit nejnutnější věci. Zbytek ti vysvětlím po cestě,“ uzavřel Swen debatu a otočil se od něj.
„A kam jdeme?“ zeptal se Aireen.
„Do Sorenie. Jdeme domů.“